„Nerad dopředu říkám, o čem jsem psal. Jediné, co můžu prozradit, je to, že hlavní postava mé nové knihy, kadeřník Aleš, jsem do značné míry já sám. S Alešem jsme jako chlapi spřízněni jakýmsi genetickým kódem, který definuje náš pohled na svět,“ sdělil Patrik Hartl, který svou novinku pokřtil v pražském klubu Jazz Dock vodou odebranou z Vltavy.

Kde jste čerpal inspiraci pro váš nový příběh?
Nejvíc mě inspirovala má čtyřletá dcera Ája. V některých okamžicích se mi do knihy propašovala. Kdybych ji neměl, příběh by mě nenapadl. Ani Áje, ani mně se ve skutečnosti nestalo nic z toho, co se stane Alešovi a jeho dětem. Bavilo mě ale představovat si, jak bych se choval v situacích, které neznám a jejichž řešení by pro mě bylo oříškem. Aleš je v každém případě člověk, který hledá lásku v životě, nějaký pevný bod, a zároveň musí fungovat jako opora pro své děti. Vyžaduje to jakési životní odhodlání a boj. A to mě bavilo. Jsem romantik, psát o lásce je pro mě velká radost.

Martin Hofmann, Hynek Čermák, Martin Pechlát a David Švehlík
Prvoci, Šamponi a ti druzí aneb Jak zatřást se životem

Jak dlouho jste knihu psal? 
Začal jsem ji psát v březnu 2020, na začátku pandemie. Jako vždycky jsem ji měl dopředu celou vymyšlenou. Děj už se mi odehrával v hlavě. Nezvyklé pro mě bylo, že jsem poměrně velkou část práce strávil v lockdownech s rodinou. V mém jindy přesném pracovním systému zavládl kvůli mé čtyřleté dceři chaos. Ale naučil jsem se aspoň psát i ve ztížených podmínkách. Knížka pro mě byla požehnáním, protože jsem do jejího příběhu mohl utíkat před realitou.

Oproti vašim předchozím se liší právě oním obtiskem sebe samého do příběhu?
Určitě. Vždycky, když jsem vymýšlel různé postavy do svých knih, tak jsem pro ně „použil“ nějakou část své osobnosti nebo povahy, ale nikdy ne tak komplexně, jako v tomto případě. Pokud by se někomu zdálo, že to pro mě bylo v nějakém ohledu složité či traumatizující, tak nebylo. Těžší je to až teď, protože jsem citlivější a zranitelnější než jindy. Jednoduše bych si přál, aby si lidé Aleše oblíbili, protože pokud si ho neoblíbí, tak to znamená, že nejsem oblíbený ani já.

Režisér Dan Wlodarczyk
Žít mimo systém? To je iluze, říká režisér Dan Wlodarczyk

V kinech teď boduje snímek podle vaší knižní prvotiny Prvok, Šampón, Tečka a Karel, o jehož filmovou adaptaci i režii jste se sám postaral. Máte v plánu převést na plátna i jinou ze svých knih?
Nemám. V případě Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla šlo o to, že jsem jejich příběh vymýšlel jako filmový scénář. Když jsem pak viděl jejich zhmotnělou představu, jak jsem si ji někdy před deseti lety vysnil, pociťoval jsem samozřejmě velkou radost. Ale jinak si myslím, že vyprávění příběhů skrz knihy, slova je intenzivnější, intimnější a nějak silnější. Teda aspoň pro mě.

Jste kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio DVA, pro které jste napsal divadelní hity jako Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač, 4 sestry a Líbánky na Jadranu. Máte v rukávu nějakou novou hru?
Ano, začínám psát novou komedii Lovci bobrů. Už ji mám vymyšlenou, na jaře příštího roku bychom měli začít zkoušet a v červnu by měla být premiéra. O čem je, ale neprozradím. Počkejte si.