Vzpomenete si ještě, kdy a při jaké příležitosti jste poprvé zaregistroval hokej? Případně, hrál jste ho i aktivně?
Poprvé jsem hokej nejen zaregistroval, ale už i průběžně sledoval při ZOH 1952 v Oslu. Tehdy nás reprezentovala nová garnitura hráčů. Poté co národní mužstvo, které předtím získalo pro Československo první dva tituly mistrů světa a obsadilo druhé místo na ZOH ve Svatém Mořici, bylo poúnorovým komunistickým režimem „rozprášeno“. Většina jeho členů byla obviněna z protistátního spiknutí a odsouzena k mnohaletým trestům. Jinak hokej jsem hrál jako kluk, dokonce jsem se účastnil i náboru a byl přijat do žákovského oddílu pražské Slavie. Dál už to ale „z mojí viny“ nepokračovalo. Rekreačně jsem hrál až do dospívání.

Kdo byl či stále je vaším nejoblíbenějším hokejistou a dostal se i do vaší nové knížky?
Mým nejoblíbenějším hráčem byl Bronislav Danda. A hned po něm Vlastimil Bubník. Hráli spolu od mládí v jedné útočné řadě v národním týmu a v RH Brno. V reprezentaci právě na těch zimních OH v Oslu. Do Hokejovníku se však ani jeden nedostal… Moc rád jsem později měl i své vrstevníky Jiřího Holíka a Václava Nedomanského. Ti naopak v Hokejovníku jsou.

Křest nové knihy Dana Wlodarczyka Jitřní záře. Příběh byl inspirován osudy šumavské rodiny.
Jméno a rodiče si nevybereš. Drsný šumavský příběh o Jitřní záři vyšel knižně

Jak vlastně vznikl nápad na napsání knihy Hokejovník – 66 nejslavnějších hokejistů a co o nich vědět?
Nápad vznikl v nakladatelství Práh, které před několika lety vydalo Skladatelník. Podobným, respektive skoro stejným způsobem pojatou publikaci o nejvýznamnějších hudebních skladatelích historie. Pak mě Martin Vopěnka, majitel nakladatelství, pro které jsem předtím napsal několik knížek, navrhl, protože Skladatelník měl úspěch, zda bych pro ně nechtěl připravit Fotbalovník. Což jsem udělal, a i ten se dobře prodával. Proto, i v souvislosti s konáním mistrovství světa v hokeji v Praze, přišel na řadu Hokejovník.

Hokejovník

66 nejslavnějších hokejistů a co o nich vědět

Zdroj: se svolením nakladatelství PráhVíte, který hokejista dokázal na bruslích vyvinout rychlost přes 40 km za hodinu; kdo byl náhodným vynálezcem zahnuté čepele hokejové hole; čemu se v hokejové hantýrce říká semafor nebo motýlí styl a jak se Wayne Gretzky stal nejlepším hokejistou všech dob, i když se v NHL zprvu domnívali, že kvůli drobnější postavě není dostatečně fyzicky vybavený?

Dozvíte se, jak byl slavný československý hokejista obviněn z protistátního spiknutí a dostal trest patnáct let; jak jeden z nejslavnějších brankářů měl svou první hokejku vyrobenou z kořene stromu, rád nosil vlastnoručně upletené oblečení a jak jiný skvělý brankář vstřelil jako jediný na světě tři góly.

Zjistíte, který český hokejista rád ve volném čase maluje a své obrazy vystavuje v galeriích a kdo byl tak všestranným sportovcem, že reprezentoval svou zemi nejen v ledním hokeji, ale také ve fotbalu a v golfu, stal se mistrem ve vodním lyžování a byl i vyhlášeným designérem golfových hřišť.

Neunikne vám ani, co je Pasta88 a komu se přezdívá Kapr, Vévoda nebo Ježek.

V knížce mi chybí některé naše legendy jako Patera, Procházka, Výborný, Vlasák a tak bych mohl pokračovat. Podle jakého kritéria jste vybíral hokejisty, o nichž budete psát, a proč jich je vlastně zrovna 66?
Máte pravdu. Na mnoho dalších skvělých hokejistů, jichž jsou na světě ne desítky, nýbrž stovky, a ještě spíš tisíce, se opravdu nedostalo. Nikoli samotné psaní ani zjišťování nejrůznějších faktů a zajímavostí o nich, ale právě výběr hráčů byl na knížce to nejobtížnější. Ukázalo se, že číslo 66, tak znělo zadání od nakladatele, je vlastně nesmírně nízké. Domnívám se však, že by nestačilo, ani kdyby jich mělo být 100 či 150, nebo třeba 166. To by zase v tomto pojetí bylo těžko přijatelné zase z jiných důvodů. Někdo by tam prostě vždy chyběl. Nemyslím si však, že Hokejovník by měl plnit úlohu seznamu 1. až 66. hráče světového žebříčku. Chtěl jsem pouze, aby byl alespoň trochu reprezentativní. Aby v něm byl přibližně stejný počet hokejistů evropských a hokejistů zámořských a aby v něm bylo zastoupeno co nejvíce generací. I ty, které upadly nebo upadají v zapomnění. Nakladatelství navíc uvažuje o tom, že v nedaleké budoucnosti vydá i Hokejovník s výhradně českými hráči, protože lední hokej je pro Čechy fenomén. Jsem si však jistý, že i v něm, pokud se opravdu vydá, bude zase někdo, kdo by tam měl být, chybět.

Jak dlouho jste dával knihu dohromady a odkud jste čerpal mnohdy méně známé informace o uvedených hokejistech?
Bylo to několik měsíců velmi intenzivní práce. Pokud jde o zdroje, nashromáždil jsem, protože jsem na světě už dlouho, za uplynulá desetiletí do svého archivu mnoho nejrůznějších informací. Samozřejmě že jsem ale také hodně pracoval s internetem.

Souhlasíte s tvrzením, že dnes je hokej rychlejší, než býval?
Souhlasím, samozřejmě. Ale protože jsem přece jen do určité míry staromilec, nemůžu si odpustit dodatek, že i to je někdy, i když ne v takové míře jako tvrdost, na úkor jeho krásy.

Hokejové mistrovství světa v Česku je na začátku. Jaký je váš tip na vítěze?
Moc bych si přál, aby to byli naši hokejisté. Myslím si však, že vyhraje Kanada.

Co říkáte na výběr hráčů, kteří nás letos reprezentují? Chybí vám v nominaci někdo?
Věřím, že ti nejpovolanější, tedy trenéři v čele s Radimem Rulíkem, vědí, proč se rozhodli tak, jak se rozhodli. Zatím mi chybí hlavně Pastrňák, ale třeba v rozhodující fázi ještě hrát bude.

Karin Lednická: Šikmý kostel 3
Knižní novinky: Alain Delon pohledem syna, pozadí kauzy Wollner i Šikmý kostel 3

Čím si vysvětlujete fakt, že Česko v Euro Hockey Tour i v přípravných zápasech vítězilo, a jen co se přiblížil šampionát, zaznamenalo hned tři prohry v řadě?
Myslím, že nad tím není třeba hloubat. Při vyrovnanosti špičky světového hokeje to není nic neobvyklého. Každý chvilku tahá pilku. Navíc už se mnohokrát vyplnilo pořekadlo „špatná generálka, dobrá premiéra“. A naopak. Byl bych neklidnější, kdybychom naopak všechny ty tři zápasy vyhráli.

Působil jste také ve sportovní redakci České televize. Co říkáte na dnešní úroveň sportovních přenosů, třeba zrovna těch hokejových?
Se sportovní redakcí stále spolupracuji. A pokud jde o dnešní úroveň sportovních hokejových přenosů, je určitě výborná, lepší než dřív. Jen se mi někdy zdá, že „ambaláž“ před, po a v průběhu přestávek by mohla být o něco skromnější. A v samotném komentáři probíhající hry trochu méně slova. Aby si divák trochu vydechl a měl více prostoru pro to, aby si udělal svůj vlastní názor.

Jistě máte své oblíbence i mezi sportovními komentátory. Kteří to jsou a z jakého důvodu?
Velice si vážím nasazení, profesionality a komentátorské zdatnosti Roberta Záruby. Myslím si ale, že i mnoho dalších sportovních komentátorů, zvlášť z České televize, z nichž většinu dobře znám, je na vysoké úrovni.