Rue Morgue by se vlastně měla překládat jako Márniční ulice. Ale když ono to tak pěkně zní…
Legendární povídka s prvky hororu vyšla poprvé v dubnu 1841 ve filadelfském Grahamově magazínu. Její tvůrce – dvaatřicetiletý novinář, prozaik a básník Edgar Allan Poe – měl už v té době za sebou plno úspěchů. Na své nejslavnější dílo, rozsáhlou báseň Havran, si musel ještě čtyři roky počkat, ale i tak patřil k největším talentům své generace. V lecčem byl dokonce dál než jeho současníci.
Holmes byl až druhý
Jedno Poeovo prvenství však nad vším vyčnívá: to on uvedl do literatury postavu geniálního detektiva. Sherlock Holmes z pera Arthura Conana Doyla byl až druhý v pořadí. A sám Doyle prohlásil, že ho inspirovaly právě Poeovy Vraždy v ulici Morgue, v nichž se čtenářům prvně představil vyšetřovatel-amatér, ctihodný C. Auguste Dupin.
Celým titulem se Poeův hrdina podepisuje Le Chevalier Auguste Dupin. Je to Francouz a žije v Paříži – odtud Rue Morgue. Našim divákům jeho případy solidně představil slovenský televizní seriál A. C. Dupin zasahuje z roku 1970, v němž noblesního gentlemana ztvárnil Ladislav Chudík.
Krvavá jatka
Děj Vražd v ulici Morgue je typickou záhadou zamčeného pokoje. Svého času musela povídka o zmasakrování počestné matky a dcery v pařížském bytě lidi šokovat. Vždyť kdo to kdy slyšel, jednu ženu podříznout a tu druhou uškrtit a nacpat do komína!
Vrah přišel a zase zmizel oknem, a to způsobem, jenž by byl pro normálního člověka zhola nemožný. Na místě je nalezen chomáč zrzavých chlupů.
C. Auguste Dupin pomocí „rácia“ a obdivuhodné dedukční metody odhalí, že pachatelem byl rozzuřený orangutan. Utekl námořníkovi, jenž si ho přivezl domů ze svých cest, a vyšplhal se k příbytku nešťastných dvou dam. Vzhledem k tomu, že mu jeho pán ukázal, jak zacházet s břitvou na holení, proměnil opičák poklidný večer v ulici Morgue v krvavá jatka.
Dupin poté ještě exceloval v Poeových příbězích Záhada Marie Rogêtové a Odcizený dopis. První z nich je historicky nejstarším literárním ztvárněním zločinu, který se doopravdy stal. V budoucnu budou autoři detektivek z reality čerpat běžně, Edgar Allan však byl i v tomto směru průkopníkem – také pokud jde o shodu s detaily skutečného vyšetřování.
Myslící stroj
Stojí za zmínku, že zatímco Dupinovým britským pokračovatelem je – jak už jsme si řekli – londýnský detektiv Sherlock Holmes, ve Spojených státech měla Poeova postava výrazného následovatele v Myslícím stroji.
Tak se přezdívalo profesorovi jménem Augustus S. F. X. Van Dusen, kterého si vymyslel spisovatel záhadných povídek Jacques Futrelle. Příběhy Myslícího stroje měly v USA na začátku 20. století velký ohlas. A to navzdory faktu, že jak jméno autora, tak jeho hrdiny znělo francouzsky.
Jacques Futrelle pocházel z Georgie a ani Van Dusen neměl s Francií nic společného. Šlo čistě o poklonu Poeově Dupinovi. Uznávaný tvůrce stačil vydat pět románů a dvě povídkové sbírky. Připravoval další knížku, tu už ale nikomu neukázal. Jednoho krásného dne nastoupil i se svým rukopisem na loď. Což by bylo v úplném pořádku, kdyby… Kdyby se ten parník nejmenoval Titanic.
Opilec v cizích šatech
Ani Edgar Allan Poe neskonal tím nejvšednějším způsobem. I s ním si osud pohrál ve stylu jeho vlastních zápletek.
Víte, jak otec moderní detektivní prózy zemřel? Mnoho se o tom spekulovalo, existují desítky teorií. Faktem zůstává, že byl nalezen ve středu třetího října 1849 v Baltimoru na ulici, omámen a ve špinavých šatech, které mu nepadly. Objevil ho sazeč deníku Baltimore Sun, načež ihned poslal vzkaz Poeově příteli, místnímu doktorovi:
„Drahý pane, je tu gentleman v dost špatném stavu. Leží u Ryanovy hospody, kde je hlasovací místnost 4. volebního okrsku. Vystupuje pod jménem Edgar A. Poe a zdá se, že je v opravdové tísni. Říká, že ho znáte. Ten pán potřebuje okamžitou pomoc.“
V současnosti se čím dál více badatelů domnívá, že se Poe stal obětí zločinecké praktiky zvané „cooping“. Třetího října 1849 byl v Baltimoru volební den a „cooping“ představoval běžnou fintu, jak zvýšit preference toho kterého politika.
Najatí raubíři sháněli po městě ochmelky, tuláky a vagabundy. (Poe měl k alkoholu blízko.) Nalévali je pitím, je doloženo, že jim podávali i jiné, horší drogy. Pak s nimi chodili od jedné hlasovací urny ke druhé. Opilci vhodili dovnitř lístek se jménem příslušného kandidáta. Tak se to opakovalo v různých okrscích – stačilo převléct ožralu do jiných šatů, nasadit mu klobouk…
Škoda, že u toho tenkrát nebyl žádný C. Auguste Dupin. Ten by záhadu Poeovy smrti jistě hravě vyřešil.
