Zastavím se rovnou u názvu vaší knihy Deprese není depka. Proč není deprese depka?
Když vám někdo řekne: „Já mám dneska depku“, rozhodně není v depresi a má všehovšudy špatný den. Skutečný člověk trpící depresí se s tím nejen nechlubí, ale dokonce to velmi často skrývá. Téměř třetina lidí trpících depresí se nedostane při první epizodě na místo, kde by jim byla poskytnuta pomoc, to jest k psychiatrovi. Svede se to na slabou vůli a jiné „nepsychiatrické“ příčiny; protože návštěva psychiatra dosud lidi stigmatizuje.
Knihu jste napsal s publicistkou Agátou Pilátovou a moderátorem Alešem Cibulkou. Jak se píše ve třech? Psali jste dohromady, nebo každý psal svou část zvlášť?
Je to naše třetí společná kniha v edici Destigma, která má sejmout z lidí trpících psychickou poruchou nálepku cvok – to v lepším případě – nebo blázen. První byla o syndromu vyhoření, druhá o panické poruše a třetí o depresi. Ve třech se nám píše docela dobře. Já tam vytvářím jakousi „páteř“, což jsou jak odborné poznatky, tak praktické rady, a Agáta s Alešem shánějí příběhy lidí, kteří si tím trápením prošli. Několikrát se sejdem, abychom viděli, kam se vše posunulo, a jde nám to.

V knize o své depresi mluví například imitátor Petr Jablonský či herec a spisovatel Arnošt Goldflam. Zmiňuje se v ní i fakt, že depresí trpěl komik Vlasta Burian. Řeklo by se – samí veselí lidé. Dá se tím, že děláte legraci, uniknout ze spárů této nemoci?
Mark Twain kdysi řekl, že humor nevyrůstá z přemíry radosti, ale spíš z tísně a nepohody. František Kožík kdysi napsal krásný román o nejlepším komikovi Paříže, jímž byl známy pierot Jean Gaspar Deburau, muž s českými kořeny, který trpěl těžkou melancholií. Už sir Bacon před dávnými staletími konstatoval, že lechtání nepřivede depresivního člověka k smíchu. Profesor Vondráček nás učil, že brát depresivního pacienta na veselohry je surovost hraničící se sadismem, protože on nechápe, čemu se ostatní smějí, a o to je mu hůř. Deprese má být řádně léčena, nelze se z ní vykroutit domácí lékárničkou.
Deprese je někdy bolestivá i fyzicky. Čím to je?
Deprese je psychická bolest. Bolestivé P-substance (od „pain“ = bolest) je v mozkomíšním moku depresivních jedinců mnohem víc, než u zdravých. William Styron v knize Viditelná temnota napsal: Když si zlomíte nohu, máte na to hlavu, abyste si to nějak srovnali, ale když se vám to zlomí v hlavě, nemáte nic. Psychická bolest je krutá a mozek někdy „pomáhá“ tím, že její část převede někam do těla, kde by se podle zkušenosti měla nějak zvládnout.
V knize se píše i o vztahu této nemoci a alkoholu. Předpokládám, že alkohol depresivní stavy zhoršuje. Proč?
Alkohol působí tak, že zjednodušeně řečeno vyleje příslušnou chemii z rezerv a tím na chvíli zlepší situaci, ale pak je té potřebné chemie míň a to je bolestné. Proto budu zítra potřebovat další dávku a než se naděju, jedu v závislosti.
Válka na Ukrajině, obrovské zdražení energií a tím pádem všeho dalšího, ohrožení životních jistot… Může z toho zdravý člověk vyjít psychicky nepoznamenán?
Může a nemusí. Heslo, které razil „vynálezce“ stresu, Hans Selye zní: Co tě nezabije, to tě posílí. Zažijeme teď šok, který si většina lidí neumí představit. Životní úroveň významně klesne, inflace dnes je už přiznaných 16 procent, vláda bude váhat zvýšit daně, což je jediná cesta ke snížení dluhu, který tu zanechal Babiš, a až to udělá, bude nespokojenost, která může nechat zaznít zvučně extremistům zleva i zprava, kteří budou nabízet jednoduchá řešení. Mnoho lidí postihne chudoba a ti, kteří byli zvyklí, že mohli mít vše, po čem se jim zachtělo, na to náhle nedosáhnou. Je možné se s tím vyrovnat, ale pro mnohé to bude takový šok, že to do té doby skrytou depresivní vlohu spustí.

Míváte také někdy depku?
Asi před pěti roky jsem si udělal soukromý výzkum a soukromou statistiku a konstatoval jsem, že je tu jistá pravděpodobnost (nevelká, ale přece jen je), že dnů, které jsou přede mnou, je méně než těch, které jsou za mnou, a že si je tedy nebudu kazit. Pořídil jsem si krávu radosti a tu chodím denně ráno dojit. Doporučuju to všem, i těm, kteří to mají s životními dny opačně než já.
Na čem v současné době pracujete?
S paní magistrou Denisou Vostrou dokončujeme rukopis knihy Ze stresu se můžeš vypsat. Jak je známo, posledních deset procent času je k tomu, aby se stačilo udělat devadesát procent práce. Také skončila covidová omezení, a tak jsem zase začal s cirkusem, včera jsem byl ve Smíchovském pivovaru, den předtím na Dobříši, takže program mám bohatý.