Proč jste se po knihách s Kate Marshallovou rozhodl vrátit k Erice Fosterové?
Vždycky jsem věděl, že se k psaní knih o Erice Fosterové chci vrátit. Dal jsem si pouze krátkou pauzu, protože jsem prvních pár knih napsal velmi rychle za sebou a cítil jsem se poměrně vyhořelý. Nyní mám ale spoustu nápadů pro nové příběhy Eriky Fosterové a vzrušující plány, jakým směrem se bude celá série v budoucnu vyvíjet! Čtenáři se mohou těšit na mnohem více, protože mám v plánu pokračovat v psaní obou bestsellerových sérií – jak s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, tak s vyšetřovatelkou Kate Marshallovou.

V úvodu knihy Osudné svědectví čtenáře ujišťujete, že se jedná o fikci. Někde jste se ale k příběhu o sexuálním predátorovi nejspíš inspiroval. Vzpomenete si, jak vás to napadlo?
Během lockdownu v epidemii covidu-19 jsem začal poslouchat podcast True Crime. To mi dalo nápady pro Osudné svědectví. Vyšetřovatel v True Crime zjistí o zločinu až příliš mnoho, až se nakonec dobere identity sexuálního predátora. Kdysi jsem žil v oblasti Londýna, kde se tento příběh odehrává, a když jsem pracoval v baru, tak jsem vždy v noci chodil pozdě sám domů temnými ulicemi mezi starými viktoriánskými domky. Moje představivost brouzdala těmi ulicemi se mnou, když jsem si myslel, že mě někdo sleduje. To byla perfektní inspirace!

Autor úspěšných detektivek Jiří Březina
Jiří Březina: Čtenář detektivek by měl na konci cítit, že zlo dostalo co proto

Představuji si, jak ráno vstanete a začnete přemýšlet o tom, jaký zločin by se ještě dal spáchat, jakými způsoby a koho byste ve svých knihách ještě mohl zabít. Myslíte na to během dne, nebo jsem úplně vedle?
Spoustu času trávím přemýšlením o vraždách, více ale přemýšlím o motivech těchto zločinů a také o tom, jak by měly být vyřešeny. Ve skutečnosti jsem ale docela citlivý člověk a jednoduše se vyděsím. Naučil jsem se ale tuto vlastnost využívat při psaní svých knih. Pokud mě něco děsí nebo šokuje, vím, že totéž se stane i mým čtenářům.

V současnosti je všechno, co napíšete, bestseller. Vybavíte si ten moment, kdy se to zlomilo a stal jste se z dobrého spisovatele spisovatelem bestsellerovým?
Vzpomínám si na svou první divadelní hru, kterou jsem napsal, když jsem byl ještě absolutně neznámý spisovatel. Vzal jsem ji na Edinburgh International Theatre Festival, kde je obrovská konkurence, a pamatuji si, že jsem měl obrovské obavy, že si na mou hru nikdo nekoupí vstupenku. Po první a druhé noci se na ni ale přišli podívat všichni, které jsem znal. Přesně si vzpomínám, jak třetí noc přicházelo publikum. Nejprve deset lidí, pak dvacet, a pak další a další. A já jsem neznal nikoho z nich. Všichni si koupili vstupenky na základě dobrých referencí, které si hra za těch pár dní získala a které o ní slyšeli. Byl to pro mě neuvěřitelný moment, kdy jsem si uvědomil, že bych možná mohl být schopen udělat kariéru spisovatele.

Ikona norské krimi Jo Nesbø se v Česku těší na setkání s lezcem Adamem Ondrou
Konec Harryho Holea jsem zamkl do trezoru, říká Jo Nesbø

Svazuje vás při psaní všeobecné očekávání, že vaše další kniha musí být zase hit?
Ano, vždycky. Ale myslím si, že je to tak správně. Vede mě to k tomu, abych si udržel dobrou kvalitu. Nechci zklamat své čtenáře. Myslím si, že největší výzvou pro mě byla změna vnímání, kdy jsem se z obyčejného člověka, který píše pro zábavu, stal člověkem, který se psaním živí. Jsem velmi šťastný, že se mi podařilo udržet si kontrolu nad kreativitou, ale bylo to pro mě těžké. Můj vydavatel v anglickém jazyce byl velmi nešťastný, když jsem se rozhodl přestat psát knihy s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou a začal psát novou detektivní sérii s vyšetřovatelkou Kate Marshallovou. Ale jsem rád, že jsem se řídil svým instinktem, neboť miluji tu svobodu, kterou nyní mám, že mohu psát dvě velmi odlišné kriminální série.

Na závěr Osudného svědectví děkujete svým českým a slovenským nakladatelům. Jsou pro vás čtenáři z těchto zemí důležití?
Ano. Pro mě jsou důležití všichni čtenáři. Čeští a slovenští čtenáři mají v mém srdci zvláštní místo, protože mám v těchto zemích rodinu. Jsem také pyšný na to, že jsem jediný britský spisovatel detektivek, jehož hlavní vyšetřovatelkou je Slovenka.

Víte, ve které zemi se vaše knihy čtou nejvíc?
Vím, že mé knihy jsou nejoblíbenější v anglickém jazyce, ve kterém jsem prodal téměř šest milionů knih. V České republice a na Slovensku jsou také velmi populární. Mám velké štěstí, protože moje knihy se čtou a jsou pozitivně přijímány dokonce ve 30 různých jazycích.

Knihkupectví Havlíčkův Brod - Ilustrační foto
Knihy se čtou pořád. Mezi Čechy vedou detektivky i Harry Potter

Jak vás a vaši práci ovlivnila nejprve pandemie covidu-19 a potom válka na Ukrajině?
Pracuji z domova a trávím spoustu času sám ve své kanceláři, takže z praktického hlediska se pro mne během lokdownů při ovidu-19 moc nezměnilo. Z hlediska osobního mi během prvního lockdownu zemřela babička, které bylo 102 let. Naštěstí nezemřela na covid-19, ale kvůli lockdownu jsme nemohli odcestovat do Velké Británie, takže jsme pohřeb sledovali online, což byl jeden z nejsmutnějších a nejvíce surrealistických zážitků. Válka na Ukrajině mi občas připadá příliš blízko. Viděli jsme tolik uprchlíků, kteří přicházeli i k nám do města, ve kterém žiji, a jsem hrdý, že mohu říct, že jich Slovensko přivítalo tak velké množství. Vím, že mnoho spisovatelů se potýká s otázkou, zda by měli o pandemii covidu-19 psát, nebo ji ve své práci ignorovat. Myslím si, že jednou o ní napíšu, ale prozatím jsem toho názoru, že lidé potřebují při čtení knih zažívat spíše únik z reality.