Překvapilo vás dvojí vítězství v Liteře, zejména titul knihy roku? Čím podle vás porotu oslovila?
Nic jsem nepředpokládal. Nominované byly skvělé tituly - Civilizovaná žena, Pro smrt uděláno, Cestou špendlíků nebo jehel… Snad mě předem napadlo, že kdyby získala ocenění hudební publicistika, bral bych to jako fajn satisfakci pro celý náš obor. Nevím, čím jsme s Gottem porotu oslovili: ale ta kniha se odklání od pohledu establishmentu a mainstreamu, příběh notoricky známého Karla vypráví s ohledem na společnost, ducha doby, politiku, televizi, démony zdejšího popu… Myslím, že ocenit ji vyžaduje určitou upřímnost, kuráž a nezávislost ducha. Je to antimainstreamová volba. I proto jsem měl radost. 

Předávání výročních knižních cen Magnesia Litera 2021. Ilustrační snímek
Klusák vyhrál dvě ceny Magnesia Litera. Vítězství mu přinesl Karel Gott

Vaše demýtizace Gottovy aureoly musela nadzvednout řadu fanoušků, či spíše fanynek. Přišla nějaká štěpná reakce i od Gottovy ženy Ivany?
Ne. Karel Gott měl ve zvyku mlčky se stranit lidí, kteří nepodporovali jejich byznys a psali o Gottovi nezávisle. Což je myslím i tento případ. Svého času jsem byl s Gottem pracovně v kontaktu a probíhalo to do určité fáze velmi přátelsky: pak Gottovy někdo upozornil, že jsem zvyklý pracovat nezávisle a ne služebně - a naše komunikace bez rozloučení ustala. Pokud jde o reakce na knihu, zaskočily mě - komentáře na webu šly do tisíců. Na veřejných serverech i v privátních emailech, naposledy dnes ráno. Lidé, kteří knihu nečetli, měli potřebu napsat, že neměla vzniknout. Že revidovat naši společnou minulost je nepřípustné a podlé. Minuli se s knihou: pročítat dobové časopisy, mluvit s pamětníky, hledat německé televizní filmy s Gottem, rešeršovat historiii Las Vegas a popisovat vznik a řízení Anticharty - to není fanouškovské psaní. A mimochodem, v knize je i spousta radosti: mladý Gott, semaforská éra, zápaďácký švih jeho prvních let s bratry Štaidlovými, koneckonců i jeho bájivé autostylizace… Smát jsem se nakonec musel i nad anonymy, které mě oslovovaly jak slovensky, “ty osratá onuca”, tak česky, “vy sluníčkářská žumpo”. 

Objevil jste o Gottovi něco nového i během psaní?
Stovky drobností! Během práce přede mnou postupně vyvstával obraz člověka, který má silný talent, ale ještě silnější touhu být na výsluní - a aby zůstal v kontaktu s velkým publikem, je připraven dělat překvapivá rozhodnutí. Snil o úspěchu na angloamerické scéně, v Německu ho ale vřadili do lokálního žánru “schlager”, která se nerovná západní či anglosaské globalizované popmusic. On to nicméně přijal, protože cítil, že mu to otvírá cestu k dalšímu publiku a úspěchu. Vypůjčím si pro to slova Ladislava Štaidla – „úspěch jsou tvrdý drogy“. Pokud Gott dělal problematická politická či repertoárová rozhodnutí, bylo to vedeno touhou po další dávce.

Plánujete pokračování? Třeba se věnovat víc jeho hudbě než filmu a televizi, které mají ve vaší knize značný prostor?
Nemyslím, že by v téhle verzi něco zásadního chybělo. Záměrně jsem se věnoval jeho filmovým a tv rolím v 70. letech, protože ho - vedle písniček pro rádio - výrazně medializovaly. Na způsobu, jakým figuroval v televizním prime time, je možné pozorovat jeho roli ve společnosti a popkultuře. Ale ano, mluvíme s editorem Zdeňkem Staszkem o vydání rozšířeném o několik témat. 

Lov, Bernard Minier
Romantika v Irsku i Čubova prvotina. 10 knih na duben, které stojí za přečtení

Kým pro vás Karel Gott je? Československým Mefistem, v němž se zrcadlí příběhy moha dalších Čechů, kteří uvažovali podobně prospěchářsky, jen nebyli tak slavní?
To už v pár rozhovorech také padlo, že se podobá hrdinovi knihy Klause Manna. Jenže jeho Mefisto z éry nacismu je temný: tady se pořád zpívá, usmívá a baví, což je nakonec ještě tísnivější. Ale právě pro tu popisovanou historii taneční hudby a popu je myslím v knize dost zábavy a téměř bláznivých epizod. Budu moc rád, když moje knížka pomůže čtenářům uvědomit si, že na Gottovi dnes už nejsou nejdůležitější nahrávky, ale jeho příběh. Ukazuje, co se může dít, když se talent střetne s určitými dějinnými momenty. I když od normalizace uteklo dost času, je zajímavé sledovat, jak tehdejší nastavení ovlivňuje i myšlení a priority lidí dodnes. Proč by se jinak o Gotta dokázali tak plamenně pohádat?