„Obě knihy jsou postavené na stejném principu. Střídají se moje a tatovy povídky a je jich zhruba čtyřicet. Když píšeme, děláme to odděleně, ale příběhy si pak vzájemně upravujeme. Tata má občas příliš popisný, věcný styl a je potřeba přidat trochu emocí. A na to jsem expert já. Tata mi zase opravuje gramatiku. Je vyučený typograf a češtinu ovládá jako málokdo. Vzájemná spolupráce nám ohromně vyhovuje,“ říká Sandra Pogodová.

Ony historky prokazují váš smysl pro humor, ironii, schopnost udělat si ze sebe legraci. Je ale opravdu tak jednoduché jít s nimi „ven“, vlastně se tak nějak obnažit?
Já s tím problém nemám, protože v první knize jsem obnažovala hlavně tatovu nemotornost. Co se týká mne, už jsem si své mindráky vyřešila, a to mě ohromně osvobodilo. Už se tak neprožívám a je mi vcelku jedno, co si o mně myslí ostatní. Stejně se vždycky najde někdo, komu nesednete, tak proč se tím trápit. Takže pokud cítím, že je příběh dobrý, pošlu ho do světa bez ohledu na to, jestli se někdo pohorší.

Údajně se chystáte i na psaní prvního autorského románu. O co půjde?
Román o bizár rodince už pomalinku rozpracovávám. Tentokrát to bude fikce, lehce inspirovaná mou vlastní rodinou. Ovšem tohle bude daleko šílenější parta. Už mám načrtnuto pár postav, kupříkladu tetu s obsedantně kompulzivní poruchou, která musí všechno dělat třikrát. Vdala se a ovdověla a musí to holt udělat ještě dvakrát, protože si prostě nemůže pomoct. Jenomže ti dva následující manželé ne a ne umřít, tak jim teta vždycky pomůže do hrobu. Napadají mě nádherné hovadiny, tak uvidíme, jak je zvládnu napsat.

Je psaní něco, čím zaháníte případně chmury v době koronaviru? Nebo žádné nezažíváte?
Psala bych, i kdyby žádný covid nebyl. Moc mě to baví a ukázalo se, že to pak baví i čtenáře, takže ideální varianta. Když mě přepadne smutek z té dlouhotrvající pandemie, jdu a natočím nějaké vtipné video na své sociální sítě. Asi nejpopulárnější je moje jogínka Amanda. Bláznivá cvičitelka nahé jógy. Odkoupila jsem z divadelního fundusu naprosto geniální overal imitující nahé tělo (vypadá opravdu šíleně) a točím v něm ta videa. Už jsem udělala jedenáct dílů a holka začíná být oblíbenější než já.

Vedle toho jsem s kolegy a režisérem Zdeňkem Zelenkou nazkoušela v pražském Divadle Broadway nový muzikál Láska nebeská (premiéra má být v září, pozn. red.) s písněmi Waldemara Matušky, kterého miluju. Vyfasovala jsem v něm jedny z jeho nejkrásnějších duetů, takže jsem nadmíru spokojená. Zpívat Lásku nebeskou nebo Tam za vodou v rákosí je čistá radost. Hraji kandidátku věd Zuzanu Metelkovou, která projde během představení velkou emocionální změnou. Zamiluje se a z upjaté, nešťastné ženy se stane tokající puberťačkou. To se hraje samo. Je to krásná komická role.