Kosmický výzkum byl hlavním zájmem Pacnerova psaní. První kroky člověka na Měsíci i díky své zkušenosti, kdy v červenci 1969 přímo z floridského mysu Canaveral a z řídícího střediska v texaském Houstonu sledoval let Apolla 11 k Měsíci, popsal ve své knize …a velký skok pro lidstvo (1971).

Pacner ve svých knihách zachytil i další významné mezníky v dějinách kosmonautiky, v roce 1976 vyšla jeho kniha Sojuz volá Apollo o první společné sovětsko-americké kosmické misi. Prvnímu letu československého kosmonauta Vladimíra Remka se pak věnoval v knize Devět dnů kosmických (1978).

Na úmrtí Karla Pacnera, který 29. března oslavil 85. narozeniny, upozornil na twitteru také šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka. "Odešel nesmírně pracovitý spisovatel a slušný člověk, který dokázal přiblížit práci zpravodajských služeb široké veřejnosti," uvedl.

Knih napsal Pacner přes šest desítek, do posledních dní byl také aktivní na své webové stránce, kde komentoval dění ve společnosti a kultuře. Dlouhá léta byl také členem Klubu autorů literatury faktu. "Když se na jaře roku 1985 sešlo v Historickém muzeu moravského Slavkova osmnáct spisovatelů, kteří začínali psát relativně nový žánr, literaturu faktu, nechyběl mezi nimi tehdejší redaktor deníku Mladá fronta a již renomovaný publicista a spisovatel Karel Pacner," uvedl člen klubu Jan Halada.

Karel Pacner patřil od počátku existence klubu, do roku 1989 sekce tohoto žánru v rámci Svazu spisovatelů, ke zkušeným a erudovaným autorům, protože měl za sebou osm úspěšných titulů, z nichž nejznámější byli Kolumbové vesmíru. "Těch titulů, které mu vycházely doma i v zahraničí, byla pak dlouhá řada, očekávaná vždy dychtivě dalšími a dalšími čtenáři. Jako trvalý člen Klubu autorů literatury faktu představoval autorskou stálici a špičku mezi úspěšnými a oblíbenými autory tohoto žánru," vzpomíná Halada.

Karel Pacner se narodil 29. března 1936. Psaní ho přitahovalo už od mládí, vydával skautský a později školní časopis. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze nastoupil v létě 1959 do redakce deníku Mladá fronta jako redaktor pro popularizaci vědy. V novinách zůstal až do roku 2001, kdy odešel do penze, i později ale publikoval v novinách a časopisech a spolupracoval s rozhlasem a televizí.