Od zvláštní zpravodajky Deníku

Jenže to se jí nepodařilo a zůstala těsně pod stupni vítězů – na čtvrtém místě. „Teď převažuje mírné zklamání, ale to je jen proto, že jsem poslední ranou trefila devítku," říkal chvíli po olympijském finále.

Zase jste jediná, kdo má zlato, stříbro, bronz a teď i „bramboru"..

Že jo, to mi taťka (trenér Petr Kůrka) taky říkal. Jsem zvědavá, kdo mi tu bramborovou medaili vyrazí.

Dramatická pro vás byla už kvalifikace, že? Postoupila jste až z dostřelu.

Tušila jsem, že to bude na rozsřel, ale měla jsem hroznou radost, že jsem překonala takovou tu krizi. Už jsem asi unavená. Nespí se tady moc dobře, pořád tu lítají helikoptéry. Pak jsem se ale trošku vzbudila. Zbývalo mi posledních deset minut, tak jsem musela trošku rychle bouchat (smích).

Nebylo to nakonec lepší?

Jo jo, bylo. Chtěla jsem asi hodně pečlivě střílet a to je prostě blbost. Nikdy to nedělám. Ale jsem spokojená.

Čím si vysvětlujete ty tři devítky v kvalifikaci?

Bylo to tím, že jsem byla pomalejší, než normálně jsem. Stabilitu mám opravdu dobrou, akorát jsem si se střelbou moc hrála a promeškala jsem ten okamžik, kdy to tam opravdu sedí.

Byla jste nervózní nebo málo nabuzená?

Asi málo nabuzená, je to pravděpodobné. Už se mi to několikrát stalo.

Je to třeba i tím, že už máte na olympiádách odpracováno?

Je to možné. Já nevím.