Čím to, že se Čechům na vodě tak daří a v historickém srovnání na olympiádách předstihli atlety?

„Myslím, že je to dané charakterem sportu. Musí se trénovat v mnohdy nepříjemných podmínkách. Kolikrát se jezdí v mrazu, a to tříbí charaktery,“ říká Jan Boháč, předseda Českého svazu kanoistiky.

Přitom se nejedná o masový sport. „Jsme limitovaní počtem loděnic nebo slalomových drah. Nikdy nebudeme mít základnu jako některá odvětví. V tom žádný boom nenastane,“ pokračuje.

Počet medailí na OH:

Kanoistika 17 (5-6-6)
Atletika 15 (5-2-8)

Slalom staví hodně na rodinných vazbách, ale to platíi v jiných sportech. Štěpánka Hilgertová, dvojnásobná olympijská vítězka a sběratelka medailí, si myslí, že úspěchy přicházejí i proto, že kouzlo vodáckého sportu je v něm samotném.

„Mládež má zájem jezdit, protože je to zábava. Každý sport je dřina, ale jezdit mezi brankami na divoké vodě je pro každého primárně zábavou. Druhá věc je, že špičkové výkony je nutné podpořit tvrdým tréninkem,“ říká.

Funkční systém 

„Úspěchy přicházejí i díky tomu, jaký je v kanoistice nastavený systém,“ tvrdí Boháč. „Nemusí to být vidět, ale spoléhá se na moderní technologie. Používají se grafické softwary a výsledky z nich se dokáží uplatnit v závodech.“

Dlouhodobě je nastavený systém talentované mládeže, i když trenérů není nikdy dost. „V rychlostní kanoistice je základ ve všeobecné přípravě – v atletice, gymnastice a plavání. Na tom bazíruju. Nechci, aby se děti brzy specializovaly, ale naopak všestranně rozvíjely a aby v osmnácti měly rezervu.“

Hraje roli i tradice a úspěchy předchozí generace, v níž zářila právě Hilgertová?

„Myslím, že tolik ne. Některé sporty mají pěknou tradici, ale přijde generační propad a z určitých důvodů není, kde brát. Útlum může nastat v každém odvětví. Stát se to může i ve slalomu.“

Boháč je směrem do budoucnosti optimistou. „Příští hry jsou už brzy a dá se očekávat, že se v Paříži objeví naše opory. Ty jsou pro mladé vodáky příkladem. Jsem hrdý na českou sílu na vodě.“

Lesk dvou oštěpařských medailí by v atletice neměl zastínit generační krizi

Od nuly na medailovém kontě zachránili atletiku v Tokiu poslední den oštěpaři, od nichž se cenné kovy původně moc nečekaly.

Dukláci Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý byli vedle mílařky Kristiiny Mäki, která se stala největším překvapením, jedinými olympijskými finalisty v českém dresu.

Stříbrný oštěpař Jakub Vadlejch a jeho bronzový kolega Vítězslav Veselý slaví senzační úspěch na hrách v TokiuStříbrný oštěpař Jakub Vadlejch a jeho bronzový kolega Vítězslav Veselý slaví senzační úspěch na hrách v TokiuZdroj: ČTK/Ondřej Deml „Kristiina mě moc potěšila, jak výborně zazávodila. Zase jsme měli běžce mezi elitou. A vůbec úžasné bylo to, že se se takhle vyšvihla sedm měsíců po narození syna,“ chválila závodnici s česko-finskými kořeny někdejší mistryně světa na osmistovce Ludmila Formanová hlavně za výkon v semifinále a vytvoření českého rekordu na 1500 metrů.

Nejen ona, ale i další osobnosti české atletiky jako Šárka Kašpárková nebo Jan Železný nyní upozorňují na fakt, že olympijský sport číslo jedna prochází generační krizí.

„Před Tokiem se vědělo, že nemáme jiné finálové ambice než v oštěpu nebo v kouli. Když pomineme naprosto mimořádnou Kristiinu, opravdu neměl nikdo reálnou šanci. Oštěpařům se to nakonec povedlo i s medailovou nadstavbou, ale obecně na tom naše atletika není dobře. Máme nadějné mladé závodníky, ale prosadit se v dospěláckých kategoriích se jim nedaří. To je námět pro vedení české atletiky. Je potřeba nejen chválit, ale i realisticky popsat stav situace,“ upozornila Formanová.