S mužem se poprvé potkala na střelnici v Soběšicích a postupně pronikala do tajů brokové střelby. „Dřív jsem ten sport neznala, až asi v patnácti jsem začala s kamarádkou jezdit do Soběšic na brigádu, kde jsme střelcům ohřívali obědy. Tam jsme se s Jirkou seznámili a až potom jsem zjistila, co je střílení. Díky patří kamarádce, že mě vzala na brigádu,“ usmívá se Liptáková.

V jejich domě v Rajhradicích na Brněnsku sledovala, jak se z Jiřího Liptáka stal olympijský šampion v disciplíně trap a jak jeho parťák David Kostelecký přidal stříbro. Závod na střelnici v Asace prožívala možná ještě víc než její choť. „Byly to neskutečné nervy,“ přiznává. „Je to obrovský úspěch, moc jim to přejeme. Víme, co všechno okolo to obnášelo a je krásné, že to vyšlo, prostě nádhera. Na nich samotných bylo vidět, že je jim asi jedno, kdo bude první a kdo druhý,“ míní Liptáková.

Přestože střelecká kvalifikace začínala ve dvě hodiny ráno středoevropského času, nedalo jí to. Spánek vyměnila za sledování závodů. „Když začínali střílet první noc, uvažovala jsem, zda si mám natáhnout budík. Ale stejně jsem se vzbudila, pořád jsem se dívala na telefon, kolik je hodin. Nedalo mi to, musela jsem se podívat a pak jsem neusnula,“ líčí.

Vzhůru vydržela i ve čtvrtek ráno, kdy v půl deváté začalo finále. „Nedalo mi to se v noci nedívat, takže jsem byla vzhůru od rána a na finále jsme se dívali s dětmi,“ popisuje.

ROZJEL SE POSTUPNĚ

Taky viděla, že její manžel nevstoupil ideálně do boje o medaile a zpočátku ztrácel i na bronz. Jenže pak se zvedl a prostřílel se až ke zlatu. „Na začátku jsem si říkala: Sakra, snad to zase neskončí čtvrtým nebo pátým místem. Už několikrát měl super závod a pak mu chyběl kousek, zavládlo zklamání. Jak ovšem ostatní začali chybovat, říkala jsem si, že se to vyrovnává a může být všechno jinak. Závod se úplně otočil a v tom jsou hezká nová pravidla, že se vše může změnit během chvilky,“ povídá Liptáková.

V boji o zlato a stříbro nakonec zůstali dva brněnští kamarádi. Zpočátku měl navrch Kostelecký, jenže pak ho Lipták dohnal a v rozstřelu zvítězil. Vystoupal tak na nejvyšší olympijský stupínek, jako se to povedlo Kosteleckému v roce 2008 v Pekingu. „Oba jsou velmi skromní a velcí kamarádi, jeden druhému úspěch přejí, ať to dopadne jakkoli, na každém závodě se podporují. Když jsme doma seděli, projela mi hlavou myšlenka, že David už zlatou placku má z Pekingu, jestli nechybuje schválně,“ rozesměje se. „To jistě ne, ale oni si pořád ze všeho dělají srandu,“ dodává.

S Jiřím Liptákem komunikovala už krátce po finále. „Psal mi, že jsou v jednom kole, jsou tam zmatky, frmol kolem focení a všechno možné. Že je to velký kolotoč a ozve se, až bude mít klid,“ říká manželka.

Úspěšní střelci přiletí z Tokia v sobotu a odpoledne navštíví účastníky Olympijského festivalu v Brně. Pak se Lipták patrně dočká přivítání v Rajhradicích, kde mu fandí celá obec. „Zatím nevím, co se chystá, ale má tady ohromnou podporu od kamarádů, dávají krásné příspěvky na Facebook, jak drží palce a myslí na něj. Je to fakt pěkné, spousta lidí se mě ptala, kde se dá sledovat přenos, měli velký zájem. Jirka s nimi bude určitě slavit, on to jen tak nenechá,“ má jasno Petra Liptáková.

A příští týden se snad s rodinou vydají na zaslouženou dovolenou. „Myslím, že Jirka se taky těší, až vypne a odpočine si. Teď asi bude chvilku v jednom kole, ale plánujeme ve středu odjet, snad to vyjde,“ vyhlíží žena zlatého střelce.