Nevesely truchlivy byly ty české basketbalové kraje… Když Ronen Ginzburg koncem roku 2013 přebíral funkci trenéra mužské reprezentace, rozhodně nepřišel do vzkvétající zahrady.

Naopak: jen krátce předtím se nároďák vyškrabal z nižší evropské divize, kam potupně propadl v roce 2009. Samotná účast na závěrečném turnaji mistrovství Evropy se pak oslavovala jako malý zázrak.

Ginzburg ale dobře věděl, co dělá. Během let na lavičce Nymburku důvěrně poznal v lecčem specifické české prostředí, věděl, jací hráči vyrůstají na tuzemských palubovkách. Přesto se mu podařilo nadzvednout mnohá obočí, když s nezvyklou razancí mluvil o tom, jak chce s českou reprezentací postoupit na světový šampionát a na olympijské hry. Cože? Když jsme se na Euru ani nedostali ze skupiny?

Protřelý Izraelec dokázal na první pohled nemožné. Kolem Tomáše Satoranského a další talentů postupně vybudoval mužstvo, které zrálo každým dalším turnajem, každou novou kvalifikací.

Uvědomí si to za rok

Přišly první radostné vrcholy (nečekaná sedmá příčka na Euru 2015) a dostavila se i nutná klopýtnutí (jako na dalším evropském šampionátu o dva roky později). A pak už se to rozjelo naplno – senzační šesté místo na předloňském mistrovství světa v Číně, letos triumf v extrémně náročné olympijské kvalifikaci a nakoneci vysněný start pod pěti kruhy v Tokiu.

„Teď už jsem si uvědomil, že jsme byli šestí na světě. Abych pobral, že jsme postoupili na olympijské hry, budu potřebovat další rok,“ prohlásil Ginzburg se svým typickým suchým humorem.

Jeho výběr sice po vysoké sobotní porážce s hvězdnými Američany na turnaji skončil a do čtvrtfinále se nepodívá, i tak se ale jedná o úspěch, kterému by před deseti lety nikdo nevěřil. „Každopádně si myslím, že píšeme historii. Tohle období si bude každý pamatovat dalších třicet čtyřicet let,“ hřeje Ginzburga.

Byl by špatným koučem, kdyby nepřemýšlel o tom, co se dalo udělat jinak. Lépe. A nescházely týmu zraněné opory Vojtěch Hruban a Martin Kříž, stejně jako supertalent Vít Krejčí?

„Na to se nikdy nedozvíme odpověď. Cítím ale, že kdybychom je měli, mohli bychom být konkurenceschopní na dvou vrcholech během jednoho léta. Je těžké uspět v kvalifikaci a pak jít hned na další vrchol s chybějícími hráči,“ přemítal Ginzburg.

S Popovichem na pivo

Program basketbalistů byl skutečně vyčerpávající. Absolvovat hned po klubové sezoně dva vrcholné turnaje, navíc se všemi vyčerpávajícími „bublinami“ a dalšími covidovými omezeními? To byla drsná výzva, v níž Češi obstáli se ctí. Svědčí o tom i pochvala americké trenérské legendy Gregga Popoviche, se kterým Ginzburg mluvil po prohře s USA.

„Říkal, že viděl i náš zápas s Kanadou (v kvalifikaci) a že jsme vždycky hráli skvěle. I proti nim to prý byl skvělý týmový basketbal. Potom na tiskovce řekl mně a Satymu, že by rád přijel do Prahy na pivo,“ smál se Ginzburg.

Když bude Popovich chtít, mohl by do české metropole zavítat za rok v září, kdy se tu bude konat část Eura 2022. Ještě předtím čeká na reprezentanty další kvalifikace o mistrovství světa, takže času na odpočinek opravdu není mnoho.

„Bylo to dlouhé léto. Hráči si potřebují kvalitně odpočinout,“ dodal Ginzburg, který věří, že jeho družina ještě rozhodně neřekla poslední slovo.