Jméno Vilém Goppold z Lobsdorfu dnes už něco řekne jen málokomu. Pozapomenutý šermíř a držitel dvou bronzových medailí z olympiády v Londýně v roce 1908 vystoupil z šera sportovních dějin v souvislosti s pondělním (rovněž bronzovým) úspěchem fleretisty Alexandera Choupenitche v Tokiu.

„Já o něm vím, zrovna včera jsem to trenérovi říkal. A on na to, že je čas s tím něco udělat,“ okomentoval Choupenitch skutečnost, že trvalo dlouhých 113 let, než Česko získalo cenný kov pod olympijskými kruhy.

Mezi oběma pány by se daly najít spojitosti. Kromě volby sportu třeba nečesky znějící jména: v Choupenitchově případě je to jeho běloruským původem, Goppoldova rodina zase (údajně) pocházela z Německa. On sám byl ovšem zapáleným českým vlastencem a když později – za 2. světové války – jeho syn přijal německé občanství, přerušil s ním styky.

Jinak je ale pochopitelně víc rozdílů. Na začátku 20. století byl šerm rozšířeným sportem, kterému se kromě šlechty věnovali i intelektuálové a bohatší měšťanstvo. V dnešním Česku jde o spíš okrajovou disciplínu, byť to se teď možná změní.

Sport i umění

„Jsem přesvědčený, že šerm dnes může české sportovní kultuře přinést mnoho potřebného,“ řekl Choupenitch před několika lety pro projekt Bez frází.

„Při pohledu na profíka máte dojem, že jde o jednoduchou věc, ale stačí si vzít zbraň do ruky a zjistíte, že jde o umění a vystihnutí ideální chvíle, kdy nejednáte rychle ani pomalu, ale včas. Ideální průběh vypadá jako tekoucí voda, která se při zásahu změní v led. Když do šermu proniknete, zjistíte, že do sebe všechno zapadá,“ líčil poeticky.

Tato slova by dost možná podepsal i Goppold z Lobsdorfu, podle některých zdrojů potomek šlechtického rodu, podle jiných vzdor honosně znějícímu jménu jen (ne)obyčejný pražský úředník, který zemřel v roce 1943 ve starobinci.

Za jeho časů se olympiádám ještě nevěnovalo tolik pozornosti, také se nejednalo o tak okázale monstrózní akce. Ještě žil a působil zakladatel moderního olympismu Pierre de Coubertin, jehož gentlemanskému pojetí sportu šerm dokonale vyhovoval.

Nebylo by od věci, kdyby trocha gentlemanství občerstvila i české sportovní prostředí. Po pondělním tažení Alexandera Choupenitche už není třeba hledat inspiraci jen v dávných časech Rakouska-Uherska…