Pořád ta stejná ohraná písnička. Naučte se prohrávat, vzkazují Rusové světu

Sice smějí soutěžit na olympijských hrách, ale jen pod neduživou hlavičkou ROC (anglická zkratka pro Ruský olympijský výbor). Na dresech nesmějí mít státní znak, na stožárech netřepotá jejich vlajka, při zisku zlaté medaile nezní jejich hymna.

Jistě, z ryze hudebního hlediska se dá říct, že úvodní takty Čajkovského klavírního velekoncertu b moll jsou oproti přehnaně bombastickým tónům ruské hymny nesporně vylepšením, jenže estetické argumenty bolavou duši pokořených vlastenců nevyléčí.

Výhra? Rusové se tvářili kysele. Slavný klavírní koncert je nepotěšil

To všechno jsou následky obřího dopingového skandálu, které na ruský sport dopadají už léta. Mezinárodní olympijský výbor nakonec (dle svého zvyku) rozhodl šalamounsky: většina Rusů do Tokia může, jen se přitom nesmí tvářit příliš rusky…

Tak jsou čistí, nebo ne?

Naštvané jsou tak obě strany. Odpůrci dopingu mají pocit, že se stále nezávodí čestně, protože mezi oblíbené kratochvíle Putinova režimu rozhodně nepatří kajícnost a přiznání vlastních vin. Rusové se zase rozčilují, že je s nimi zacházeno jako s předem podezřelými párii a že se ostatní země jen snaží zbavit schopné konkurence.

K čemu to pak vede? „Finále zřejmě nebylo čisté,“ procedil mezi zuby americký plavec Ryan Murphy po závodě na 200 metrů znak, v němž ho porazil Jevgenij Rylov (ten získal zlato i na znakařské stovce). Později sice zařadil zpátečku, ale to už bylo pozdě.

Chodkyně Drahotová se po očištění z dopingu rozhodla nestartovat v Tokiu

„Ať už se vám to líbí nebo ne, musíte umět prohrávat. Ale ne každý to dokáže,“ komentoval Murphyho útok Ruský olympijský výbor. „Je to pořád ta samá ohraná písnička o ruském dopingu,“ píše se v prohlášení, podle něhož jde o uměle vytvořené znevažování ruských olympijských úspěchů.

Sám Rylov byl ve své reakci smířlivější, když řekl, že vzhledem k dopingové minulosti své země jsou Murphyho pocity vcelku pochopitelné.

Už tě nechci nikdy vidět!

Ne všichni jsou schopni takového nadhledu. Třeba hvězdný tenista Daniil Medveděv vypěnil, když se ho jistý novinář (poněkud nešťastně) zeptal, zda podle něj na ruských reprezentantech neulpívá „stigma podvodníků“. „To je poprvé, co neodpovím na otázku. Měl by ses stydět, už tě nikdy nechci vidět,“ vztekle vyjel na reportéra.

Fakt je, že Rusové narážejí na podezřívavé pohledy všude. „Je to dost ošklivý pocit, když vidím, jak si tu jdou pro stříbrné medaile lidé, kteří by tu ani neměli být,“ řekla americká veslařka Megan Kalmoeová na adresu soupeřek v soutěži párů Vasilisy Stěpanovové a Jeleny Orjabinské.

Veletoče plavce Šefla: od kokainu na olympiádu. Po Tokiu jede na čundr

Nejtvrdší protiruská opatření přetrvávají v atletice: v Tokiu byl povolen start jen deseti atletům a atletkám. A podle šéfa světové federace Sebastiana Coea by i za to měli být Rusové vděční. Někteří jeho kolegové prý chtěli úplný zákaz.

Rusům se v Tokiu přes všechny nesnáze a omezení docela daří. V medailovém pořadí zemí se drží na čtvrté příčce a zlaté medaile na jejich kontě utěšeně přibývají. Z Petra Iljiče Čajkovského se tak stal na olympiádě bezesporu nejhranější skladatel.

Když nic jiného, alespoň tohle je dobrá zpráva…