Čím se musí vyznačovat ten či onen sport, aby mohl vstoupit do elitního klubu a rozšířit program pod pěti kruhy?

Když vynecháme ušlechtilá slova (tak oblíbená u funkcionářů z MOV) o olympijských ideálech a oslavě lidství, jsou parametry vcelku jasně dané. Adept musí nabídnout atraktivitu pro diváky i sponzory, potenciál co nejvyšší televizní sledovanosti, musí být pokud možno „trendy“ a zaujmout mladou generaci.

Bez těchto atributů je na hry „cesta zarúbaná“…

Úterní premiéra sportovního lezení ukázala, že v tomto případě se MOV a pořadatelé olympiády v Tokiu trefili do černého. Ideální kombinace síly, obratnosti a psychické odolnosti na jedné straně a na straně druhé vysloveně akční podívané slavila globální úspěch už během kvalifikačních bojů.

Lezení se ostatně okamžitě stalo nejvyhledávanějším olympijským sportem na Googlu a čtvrteční mužské finále (od 10.30 našeho času) předem slibuje napínavou show.

Nešťastná trojkombinace

Rozhodně ale nejde o samozřejmost. Vždyť i Adam Ondra, žhavý kandidát na medaili a jedna z nejvýraznějších postav světového lezení jak na přírodních skalách, tak na umělých stěnách, měl před hrami své pochybnosti.

Od začátku kritizoval hlavně zařazení uměle a jen pro olympijské účely sešité trojkombinace lezeckých disciplín (na rychlost, bouldering, na obtížnost).

„Celý závod bude organizačně a časově extrémně náročný. Finále zabere čtyři hodiny čistého času a bojím se, jak zabere v obrovské konkurenci ostatních sportů,“ řekl Ondra před časem Deníku, když premiéra jeho sportu na nejsledovanější scéně teprve získávala jasné kontury. Dal by přednost závodu v jediné disciplíně. „Komentátoři by to alespoň byli schopni vysvětlit nelezcům,“ myslel si český reprezentant.

Úterní kvalifikace naštěstí prokázala spíš opak – „pavoučí“ muži, nebojácně visící na boulderech hlavou dolů a rozverně přeskakující vysoko nad zemí z místa na místo, dokázali zaujmout i laické publikum. Dokonce je možné, že větší pestrost disciplín bavila diváky o to víc.

Cesta do mainstreamu

Zvláštní je spíš jiná věc: nadšení z olympijské premiéry nesdílí část samotné lezecké komunity. Někteří staromilci odmítají koncept soutěží jako takový, další se obávají následného boomu a přívalu nepoučených nadšenců.

„Určitě to ovlivní lezení na umělých stěnách, bude se stávat více mainstreamovým sportem, už dnes je ve městech populárním způsobem odreagování. Počet stěn se bude zvyšovat a budou větší a hezčí, což je pro všechny pozitivní zpráva. Nemyslím si, že se něco radikálně změní na lezení na skalách. Je na nás lezcích, abychom nováčkům ukázali, jak se chovat ve skalách,“ řekl Ondra pro web Svět outdooru.

Není bez zajímavosti, že podobné spory potkaly i další nové sporty v Tokiu, jako je skateboarding či surfing. I v nich se konzervativněji založená část komunity stavěla proti účasti na OH s tím, že následná komercionalizace povede k rozmělnění původních hodnot.

Ondra to tak dramaticky nevidí, naopak doufá, že úspěch lezení v Tokiu povede k tomu, že příště už se bude rozdávat víc sad medailí a jednotlivé disciplíny se opět rozdělí. Zatím je ve hře po jedné „placce“ z každého olympijského kovu. Získá Ondra jednu z nich?