Předchozí
1 z 2
Další

Bohužel právě v první den natáčení se jí zhroutil soukromý život. Po roce a půl manželství s filmovým režisérem a producentem Pavlem Čechákem jejich vztah skončil. Mladá kráska to bere ale jako životní výzvu a snaží se soustředit hlavně na práci. Hraje v divadlech Viola, Rubín a Studio Dva. Dabovala také hlavní roli ve dvoudílném filmu Marie Terezie. A teď se chce nejvíce soustředit na sólovou desku.

Poprvé jsem vás zaznamenala v roce 2015 při crowdfundingové kampani kapely Vltava, kterou jste podpořila, když vybírali peníze na desku Čaroděj. Od té doby vaše kariéra nabrala docela spád.
Tak to je hezký. Jo, říkala jsem, že když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že zpěvák Vltavy je velký chlap s dlouhými vlasy. Robert je sice malý a vlasy nemá, ale za to má obří charisma. Ráda jsem jim pomohla.

Zásadní položkou ve vaší kariéře je soutěž Tvoje tvář má známý hlas, kterou jste vyhrála.
Teď bohužel není žádná další řada, což mi je líto, protože nemůžu být porotkyně. Doufám, že další řada bude, ale s větším odstupem. Mrzelo by mě, kdybych o to přišla. Vlastně mi ta soutěž hrozně chybí.

Muselo to být časově hrozně náročné, ne?
Ano, byly to tři měsíce dřiny, ale strašně mě to bavilo a chybí mi to časové vytížení. Najednou mám pocit, že mám málo práce. Přitom to tak není, ale stejně ten pocit mám.

Co jste od této soutěže očekávala a co vám to dalo?
Čekala jsem, že to bude zábavné, ale přineslo mi to hrozně moc věcí. I díky tomu chci vydat cédéčko. Těším se, že mě lidé začnou vnímat více jako zpěvačku než jako herečku. Samozřejmě nejvíc mi soutěž pomohla s publicitou.

V soukromém životě vás během natáčení potkala nepříjemná věc. Po roce a půl jste se rozvedli s manželem. Během soutěže jste vůbec nic nedala znát.
Díky práci a soutěži jsem to zvládla. Ublížilo mi to hodně. Mrzí mě to, ale ta situace, že mi brzy bude 27 a mám před sebou prakticky celý život, je v pohodě. Nemám na starost děti, které nejsou moje. Chodili jsme spolu ještě dlouho před svatbou, 6 let celkem. Klukům bylo tři a pět let. V budoucnu budu mít jen svoje děti, což je asi správně.

Hlavně jste s kamarádkou Marikou Šopovskou chodily s bratry, to je skoro až k neuvěření dokonalé.
Dokonce dvojčata. Jsme hodně blízké kamarádky a asi se to muselo někde pokazit. Tato zkušenost mě hodně posílila a nebudu se už na nikoho spoléhat. A budu fungovat jen sama za sebe. Vysnila jsem si ten život až moc růžově a myslela si, že Pavel vedle mě bude stát, kdyby se cokoliv stalo, tak mi pomůže a postará se o mne. Nestalo se.

V jednom rozhovoru jste řekla, že vás překvapilo, že starší muž by měl vědět, co chce, ale nebylo tomu tak.
Je to tou krizí středního věku. Původně jsem si myslela, že potřebuji vedle sebe mít staršího muže, který bude můj guru, ale jsem teď přesvědčená, že si najdu někoho mladšího. Navíc najít někoho staršího, kdo je normální, je problém. Vždycky si s holkama říkáme, že když pětatřicetiletý chlap nemá dlouho vztah a děti, tak už je něco špatně. Probrat se všemi zadanými je docela těžké.

Působíte, že jste se už s rozvodem smířila.
Moje máma mi vždycky říká, že jsem taková veselá, vodrzlá, a vlastně i okolí si to myslí. Působím tak, že se přes všechno přenesu. Lidi nechápou, že mám i nějaké emoce. Ale já jsem někdy i smutná. Teď se ale budu soustředit na práci a hlavně na ten hudební projekt.

Začínala jste v hudebním duu Femme Plastique. To už nekoncertuje? Vaše písnička Frnda mi rozhodně uvízla v hlavě.
Ano, to byl první hudební projekt. Tehdy jsem to nedotáhla, takže to padlo. Ta písnička je takový pop, ale textem docela punk.

Teď už tedy budete vystupovat sólo?
Přesně tak. Chci zpívat svoje texty a Jirka Burian mi bude dělat hudební produkci. Ty písničky nebude skládat, složili je jiní kluci, Filip Vondrášek a Vladimír Němec, kteří jsou moc šikovní. Jirka to bude posouvat a dávat desce dramaturgii. Možná i napíše něco nového. Ale hlavně na ten projekt bude dozírat.

Budete zpívat s kapelou nebo třeba jen klávesy a samply?
Určitě s kapelou. Chtěla bych i klávesy a samply, aby to bylo taneční, nebude mi stačit kytara a bicí.

V minulosti jste vydala jazzovou desku…
To bylo s Emilem Viklickým, který je geniální jazzový skladatel a umí napsat i popově laděnou věc. Není to žádná alternativa. Ten žánr desky byl pop jazz.

Na konzervatoři jste maturovala s písničkou Arethy Franklin, jakou hudbu posloucháte?
Samozřejmě je to geniální zpěvačka, ale nejsem žádná její velká fanynka. Nemám žádný vzor. Jsem nenáročný posluchač, baví mě rozličné žánry: techno, hip hop, pop, jazz, vážná hudba, punk, pop punk… Mám ráda rytmické melodické věci. Někdy mám stavy, že si pustím něco alternativního nebo elektro, ale většinou poslouchám chytlavé písničky.

Nedávno jste si zahrála ve videoklipu Mandrage Motýly. Baví vás tato kapela? Jaké to bylo?
Musím přiznat, že jsem se o Mandrage nikdy nezajímala, znala jsem ji samozřejmě, tomu se nedalo vyhnout. Vnímala jsem pár hitů, co měli kluci na začátku a co mi pak děsně lezly na nervy, protože je omílala všechna rádia. Ale během té doby jsem poznala jednoho člena Mandrage, tak mě kluci požádali, jestli bych jim nezahrála v klipu. Já chtěla hlavně slyšet tu písničku. Tak mi ji poslali a mně se tak líbila, že jsem do toho šla. A byla to sranda. Kluci jsou děsně fajn a navíc profíci.

Hrajete v něm nešťastnou ženu, která neumí fungovat s muži a mstí se jim různými způsoby. Ráno pak zažívala krušné chvíle v kuchyni a koupelně. Jste sama pařmenka? Kam se ráda chodíte bavit?
Velmi ráda trávím čas s lidmi, jsem společenská. Do toho hodně ráda jím a chutná mi dobré víno. Takže bych řekla, že si umím užít večery v dobré společnosti. A k tomu ráda tancuju, takže když se nějaký večírek zvrhne v divočejší zábavu, vůbec mi to nevadí a, jak o mně někde napsali, vypustím démony!

Líbil se vám pohled člena kapely Matyáše Vordy, který klip režíroval a je známý tím, že nikdy nekopíruje ve videoklipu text písně a dívá se na věc z jiného úhlu? Stejně dopadl i videoklip s Václavem Lábusem.
Vidíte, to jsem ani nevěděla, čím je Matyáš známý. Takže jsem se nad tím nijak nezamýšlela…

Prý jste uzavřeli s Mandrage takovou nepsanou dohodu, že když jste s nimi natočila videoklip, oni vám pomohou s deskou. Řekli mi to v rozhovoru.
Oni kluci byli strašně nadšení, že jsem do toho šla, točila s nimi celou noc, neremcala a nic za to nechtěla. Jenže oni byli fakt tak milí, že mi to přišlo úplně přirozený. Takže jsem jim řekla, že jediné, co za to chci, bude nějaká spolupráce v budoucnu. Tak uvidíme!

Hrajete teď i v několika inscenacích ve více divadlech. Kde všude? Působíte tedy na volné noze?
Ano. Hraju jedno představení v Rubínu, jedno ve Viole a ve Studiu Dva mám tři inscenace a teď se chystá čtvrtá a pátá. Právě tam hraji Šíleně smutnou princeznu. Dostat titulní roli v takovém divadle je splněný sen. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě divadlo mohlo bavit a živit. Je to pro mě velká čest, že tam můžu působit.

Jak se vám to daří skloubit? Hodně divoké to muselo být, když jste točila Tvoji tvář.
Prostě musím. Řeknu to takhle, vždycky je lepší toho mít hodně a hledat cesty, jak to skloubit, než nemít žádnou práci. Když jsem točila soutěž Tvoje tvář má známý hlas, dabovala jsem ještě titulní roli ve dvoudílném filmu Marie Terezie. Takže to byla dřina. Třeba tam byla scéna porodu a já jsem potřebovala mít hlas v pořádku a musela jsem tam ječet. Většina soutěžících měla i další závazky. Bylo to časově náročné, ale člověka to naplňuje.

S dabingem už asi máte zkušenost.
Nedabuji zase tak často, ale když už, tak mi přistanou velké role, což je paradox, ale je to fajn. Ještě jsem dabovala Judit Bárdos ve sportovním dramatu Fair Play z roku 2014.

A co filmy? Chtěla byste hrát i v nějakém celovečerním?
Zahrála jsem si například ve filmu režiséra Ivana Vojnára Nepravděpodobná romance. Moje priorita je teď zpívání. Naprostá! Divadlo je věc, která mě baví taky. V seriálech hraji kvůli zkušenosti a z části mě to i živí. To že mě to baví je super bonus. Kdyby přišel nějaký film, tak by to bylo skvělé, ale nemusím za každou cenu obsáhnout všechny složky. Filmy se mi trošku vyhýbají. Dřív jsem si myslela, že budu dělat více filmy a seriály a teď se mi to změnilo.

S kamarádkou a herečkou Marikou Šoposkou jste psali blog Sedmilhářky a chvíli i točily videa. Dokonce vám vyšla kniha. S tímto projektem už je konec? Má ten název spojitost s literární skupinou Sedmilháři, ve které působil Zdeněk Jirotka?
Ne, inspiroval nás film Sedmikrásky od Věry Chytilové, ale nechtěly jsme se jmenovat stejně, tak jsem to takhle pozměnila. Blog už nepíšeme, ale ta knížka je pořád v prodeji a já doufám, že se nám postupem času podaří vydat druhý díl. Ten americký seriál přišel až po nás. Psaly jsme si dopisy a pak nás ještě oslovil lifestylový server, abychom pro ně točily videa. To bylo zábavné, ale časově hodně náročné a ne moc dobře finančně ohodnocené. Potřebovaly jsme k tomu zázemí, rekvizity a zaplatit lidi, kteří se na tom podíleli. V té době jsme si nemohly dovolit dělat zadarmo něco, co nám bere hodně času. Nezvládaly jsme to časově.

Česká republika žije volbou prezidenta. A co parlamentní volby, dopadly podle vašich představ?
Ty rozhodně nedopadly podle mých představ. Něco zvláštního se děje v této zemi. Nejenom tady, člověk vidí, koho si zvolili v Americe. V zásadě si myslím, že není dobré mít přímou volbu prezidenta. To je zlo. Co se týká prezidentských voleb, tak spousta lidí říká, že v prvním kole by se mělo volit srdcem a v druhém rozumem. Zároveň jsem obklopená pražskými umělci a intelektuály, kterým když jsem řekla, že bych chtěla volit Hilšera, tak se na mě sesypali, že ne. Musím přeci volit Drahoše.

Teď už ho ale volit musíte, dostal se do druhého kola.
Bojím se, že bude znovu prezident Miloš Zeman, ale vadí mi ta všeobecná hysterie, že mě ostatní nutí, abych volila někoho, koho nechci. Samozřejmě, když to dopadlo, jak to dopadlo, budu volit ve druhém kole Jiřího Drahoše. Volila bych kohokoliv jiného než Miloše Zemana. Jen mám pocit, že by kandidáti příště měli cílit kampaň spíše na venkov, protože lidé ve velkých městech už jsou dávno rozhodnutí. Pořád je to apel na Pražskou kavárnu. Názor už jim to nezmění, jsou rozhodnutí. Proto mám pocit, že ani ta vyjádření umělců nemají moc velkou váhu. Mladá generace docela slyší na YouTubery, které já moc nesleduji. Ale chtělo by to i nějaké pro starší voliče. Když si Jiřina Bohdalová stoupne vedle Zemana, tak si ji lidé pamatují z jejich slavných rolí a půjdou mu to tam hodit.