Systém je nyní vítaným pomocníkem pro přírodovědce. Díky němu ví o všem, co se v oceánech šustne, od praskání tektonických desek a ledovců, přes výbuchy podmořských sopek až po migraci velryb. Občas ale k mikrofonům dolehne zvuk, s jehož původem si nikdo neví rady. Pro ten nejpodivnější a nesilnější se vžilo označení Bloop.

Stometrová velryba

Celá řada stanic ho zachytila v létě roku 1997 a jeho zdroj se nacházel asi pět tisíc kilometrů západně od Ohňové země. Výzkumníci se bezradně drbali na hlavách. Když Bloop porovnali se všemi dosud zaznamenanými zvuky, postupně vyloučili všechny možné příčiny. Nešlo o podmořské zemětřesení ani srážku ker.

Bloop se nejvíce podobal zpěvu keporkaků, jen s tím rozdílem, že byl mnohem silnější. Aby velryba vydala zvuk, který by se šířil tisíce kilometrů, musela by měřit minimálně 100 metrů. Největší kytovci však mají sotva třetinu této délky. Znamená to snad, že se v oceánu skrývá neznámý obrovský tvor? Podle vědců je to možné, moře je nejméně probádanou oblastí naší planety. V temných hlubinách jsou nalézány stále nové ryby, za jejichž existenci by se nemuseli stydět ani scénáristé hororů.

V této souvislosti si také nelze nevzpomenout na řadu námořnických historek z minulých století o tom, jak na loď zaútočil z hlubin obří netvor. Vypadá to, že nemuselo jít pouze o halucinace mořských vlků zpitých pod obraz.

Záhadné zmizení

Jiní zase razí myšlenku, že Bloop mohla vydat obří krakatice. Ve 20. století moře vyplavilo na několika místech obří chapadla, která musela patřit živočichovi dlouhému zhruba 50 metrů. Tato teorie má však háček. Několik menších krakatic se už podařilo prozkoumat, ale žádná neměla orgán, který by byl schopen vydat zvuk o takové intenzitě jako byl Bloop.

Dalším otazníkem je fakt, že v roce 1997 se podivný zvuk ozval několikrát, vždy vypadal zcela shodně, ale od té doby ho mikrofony už nikdy nezaznamenaly. Kdyby ho vydávalo tajemné zvíře, lze předpokládat, že by se ozýval i jindy.

(tom)