Předchozí
1 z 2
Další

Ledová letadlová loď HMS Habbakuk měla mít skutečně gargantuovské rozměry. Měla být dvakrát větší než Titanic, což by z ní udělalo největší plavidlo, jaké člověk do té doby zkonstruoval. Podle plánů měla na délku měřit 600 metrů, na šířku 100 metrů a na výšku 60 metrů. Jeho hmotnost by byla přes dva miliony tun.

Posádku lodi mělo tvořit 3590 mužů, které by chránily 12 metrů silné stěny. Ledové bloky měl před roztáním chránit speciální nátěr a obrovské chladící agregáty, které by vháněly studený vzduch do kanálů táhnoucích se celou lodí. Díky tomu by HMS Habbakuk mohl operovat i v tropických oblastech, aniž by došlo k jeho roztání.

Uvnitř kolosu mělo být vše potřebné pro plovoucí letiště, včetně skladů paliva a opravárenských dílen. Vnitřní hangáry měly pojmout až 200 stíhaček Spitfire nebo 100 stíhacích bombardérů Mosquito a podle nejvelkorysejších plánů měly z ledové paluby vzlétat i těžké bombardéry Avro Lancaster.

Je jasné, že rozpohybovat takový kolos by nebylo vůbec jednoduché. HMS Habbakuk měl být vybavený výkonnými dieselovými motory, které by roztáčely 28 obrovských lodních šroubů. I tak by však maximální rychlost lodi byla pouhých sedm uzlů za hodinu (13 kilometrů za hodinu) při spotřebě 120 tun paliva za den.

Výplod mozku šíleného vědce

Nápad na letadlovou loď z ledu se zrodil v hlavě Geoffreyho Pyka, bývalého špiona a novináře, který se díky svému nápadu na ledovou loď stal technickým ředitelem při hlavním stanu obojživelných spojeneckých operací. Pyke byl téměř dokonalým prototypem šíleného vědce. Svědčí o tom i jeho některé další nápady, jejichž realizace se na rozdíl od projektu Habbakuk nedostaly v realizaci dál než do stádia úvah. A můžeme říct, že naštěstí.  

Chtěl například dostat nepozorovaně spojenecký tank za německé linie tak, že by ho umístil do pojízdné latríny, která by byla opatřená nápisem: "Jen pro důstojníky", jindy zase místo vyslání spojeneckého kontingentu do Řecka navrhoval poslat Hitlerova dvojníka, který by přesvědčil německé jednotky ke kapitulaci.

Za jeho největším nápadem však stála náhoda. Jednoho dne, když se zrovna nudil v léčebně, kde dlouhodobě pobýval, náhodně narazil v časopise National Geographic na starý článek, který popisoval, jak se Američané snažili marně rozstřílet ledovce, a tehdy ho napadlo: "Proč nepřetvořit ohromné ledovce, které plují v severním Atlantiku, na letadlové lodě?"

Neváhal a se svým nápadem se dopisem obrátil přímo na admirála lorda Louise Mountbattena, který v té době velel oddělení obojživelných spojeneckých operací, a byl přímým podřízeným Winstona Churchilla. Ten se pro nápad okamžitě nadchl, stejně jako Winston Churchill, který ho označil jako geniální.

Pyke byl okamžitě jmenován technickým ředitelem a dostal k ruce tým vědců, mezi nimiž byl i pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii Max Perutz, kteří mu měli pomoci ambiciozní plán uskutečnit. Projekt, který byl označen jako přísně tajný, dostal jméno Habbakuk podle starozákonního proroka Abakuka.

Příměsi zvyšují pevnost ledu

Původní Pykova myšlenka zachytit a přetvořit již existující ledovec byla rychle opuštěna, místo toho se tým pustil do vývoje nového materiálu na bázi ledu. Na začátku roku 1943 tak byl představený upravený led nazvaný na Pykovu počest pykerete. Led byl tvořen z 86 procent vody a 14 procent pilin a rozemleté celulózy, které mu dávaly neobyčejné mechanické vlastnosti.  Nejen, že byl mnohem odolnější proti střelbě, ale také tál mnohem pomaleji než čistý led.

Lord Mountbatten, jehož smysl pro drama si v mnohém nezadal s Pykovým, se rozhodl přesvědčit britského premiéra Winstona Churchilla o přednostech nového materiálu skutečně neortodoxním způsobem. Přivezl do Churchillova víkendového domu vzorek pykeretu a vhodil ho do Churchillovy vany naplněné horkou vodou. Kostka ze superledu se nejenže okamžitě nerozpustila, ale pokračovala v plavání. Potěšený Churchill dává zelenou druhé fázi, kterou je postavení zmenšeného modelu lodi. 

V květnu 1943 byl na kanadském jezeře Patricia Lake dokončen model lodi o délce 20 metrů. Model o délce 20 metrů, který byl postavená na jezeře Patricia Lake v Kanadě, je hotový v květnu 1943. Přestože jeho zkoušky dopadly nad očekávání dobře, je jasné, že do loď do bojů v Evropě již nezasáhne. Válečné štěstí se v té době již přiklonilo na stranu spojenců a proti takovému monstróznímu plavidlu hovořily i obrovské náklady, které by si jeho stavba vyžádala.

Střílení na konferenci

Lord Mountbatten se ještě pokusil přesvědčit spojence, tak že nechal na První Québeckou konferenci, která probíhala od 19. srpna až do 24. srpna 1943 v kanadském městě Québec, dovézt dva bloky ledu. Jeden byl z čistého ledu a druhý z pykeretu.

K překvapení všech pak do obou kusů ledu vystřelil z revolveru. Zatímco ten z čistého ledu se rozpadl na malé kousky, od kusu pykeretu se kulka pouze odrazila a lehce škrábla amerického admirála Ernesta Kinga. Ani názorná ukázka však spojence nepřesvědčila o potřebě pokračování projektu.

Když byl poté lord Mountbatten jmenován vrchním spojeneckým velitelem v jihovýchodní Asii, ztratil projekt Habakkuk svého velkého zastánce. Posledním hřebíkem do rakve pak bylo otevření britské letecké základny na Azorech v říjnu 1943, kdy ztratil i své opodstatnění. Definitivně byl zrušen 16. prosince 1943.