Předchozí
1 z 2
Další

Z vědy dokonce na nějaký čas odešla a věnovala se tzv. normálním i lukrativním zaměstnáním. Přesto ji kouzlo teoretické fyziky přivedlo nazpět. V současnosti se podílí na jednom z nejzajímavějších výzkumů v dějinách české vědy, v laserovém centru ELI v Dolních Břežanech.

K fyzice jste se prý dostala přes hvězdy. Je to pravda?
Ano, začala jsem navštěvovat astronomický kroužek na Petřínské hvězdárně. Pár let jsem pak dokonce na Hvězdárně prováděla, byla to brigáda s tréninkem angličtiny.

Po vysoké škole jste se věnovala obecné teorii relativity a tzv. zářivým časoprostorům. Zní to téměř kouzelně, až magicky, jen si pod tím, jako naprostý laik, nedokážu nic konkrétního představit. Pomůžete mi?
Věnovala jsem se třídám černoděrových časoprostorů, které vyzařují záření, jak gravitační vlny, tak i elektromagnetické záření. Zkoumala jsem, jak se záření chová v nekonečnu, při kladné či záporné hodnotě kosmologické konstanty. Doufám, že vám to trochu pomohlo…

Slavný teoretický fyzik Paul Dirac prohlásil, že teorie relativity se mnoha fyzikům líbí právě proto, že je přes svou složitost matematicky krásná, řekl: „To je kvalita, kterou nemůžeme definovat, stejně jako ji neumíme definovat v umění. Ale lidé, kteří studují matematiku, obvykle nemají problém s tím krásu ocenit.“ Souhlasíte s ním? A dokážete i vy ocenit její krásu?
Na to můžu odpovědět jedině ano. To je právě jedna z věcí, kvůli níž svoji práci stále dělám.

Ptají se vás lidé, k čemu jsou ty vaše výzkumy vlastně dobré?
Na tuto otázku odpovídám docela často. Vědecká práce, kterou dělám, je čistě základní výzkum, čili zabývá se opravdu čistou exaktní fyzikou a matematikou. Jejím účelem je hledání nových souvislostí a vědomostí. Cílem není finanční zisk, ale třeba jen nějaký pěkný matematický výsledek. Dalším stupněm výzkumu je poté aplikovaný výzkum, kde už do hry vstupují finance a třeba užitek v průmyslu, což jsou většinou už výsledky viditelné veřejnosti. A právě bez základního výzkumu by aplikovaný výzkum nebyl vůbec možný. Zužitkování pěkného matematického výsledku totiž může přijít až za padesát let.

Teď působíte v laserovém centru ELI v Dolních Břežanech, kde se staví nejvýkonnější laser světa. Co bude jeho úkolem?
Jedním z úkolů 10 PW laseru bude zkoumat nelineární kvantové efekty v silném elektromagnetickém poli laseru, jako je třeba rozptyl fotonu na fotonu, což může vést k objasnění řady věcí ve standardním modelu částic.

Uf! Přiznám se, že jsem se ztratila už ve vaší první větě… Z vědy jste ale na čas odešla, dělala jste analytičku při testování mobilní sítě, pak testerku nového systému pro obchodování na burze pro Evropu, ale také programátorku. Proč?
Z vědy jsem neodešla dobrovolně, po doktorátu mi nevyšel grant z Grantové agentury ČR, a proto jsem musela hledat práci. Následující profese byla snahou najít svoje místo ve světě, což se mi dařilo.

Vidíte, a já si vždy myslela, že jsou teoretičtí vědci pro praktický život trochu nepoužitelní…
Ono hodně záleží na osobnosti teoretického fyzika, jsem hodně všestranná a hlavně mě život baví. Vím, že existují i jiné věci než věda.

Třeba umění. I to může být zdrojem katarze. V divadle ji ovšem zažívá divák, ve vědě sám výzkumník. Prý existují dva typy vědců. Ti první klidně mohou skončit v jakémkoliv oboru a věda jim chybět nebude, pro druhé je to návyková látka, bez níž nemohou být. Do které skupiny patříte vy?
Touto otázkou jste mě překvapila, sama zatím nevím. Momentálně je pro mě věda návykovou látkou, ale vím, že bych bez ní dokázala žít.

Proč jste se tedy nakonec vrátila? Co bylo impulsem?
Připouštím, že se mi otevřel nový svět a ze začátku jsem byla nadšená, měla jsem více peněz i volný čas, ale také jsem si začala všímat velmi neupřímných přátel a vztahů v okolí, spotřební prázdnoty a stresu. Nakonec mi matematická práce začala chybět a hlavní motivací byla touha více uplatnit své vzdělání v oboru.

Neupřímné vztahy? Slyšela jsem, že jste genderově zaměřená. I přes veškeré proklamace se platy žen a mužů u nás stále liší. Je to tak i ve vědě?
To úplně není pravda, tento problém jsem v podstatě nikdy neřešila, alespoň myslím, a to celou dobu až do konce doktorátu. Na problémy jsem narazila hlavně v IT, kdy jsem musela více řešit předsudky. Plat v IT jsem měla vždy dobrý, dokonce i vyšší než kolegové, nemohla jsem si stěžovat. Teď, mám tabulkový plat akademie věd, s kterým se nedá moc dělat, a, bohužel, je to celé nastavené tak, že člověk ze zahraničí dostane vyšší plat, aby byl motivovaný a v ČR zůstal. Čech má naopak nižší plat, protože ho chtějí přimět k odchodu do zahraničí, aby získal zkušenosti. Celková platová situace žen je ovlivněna i tímto faktorem. Jsem ke genderovým otázkám velmi opatrná, protože si stejně myslím, že když je žena dobrá, tak je prostě dobrá a je to vidět.

Když ale přemýšlím nad tím, proč je žen ve vědě tak málo a jaké je jejich postavení, napadá mne, že jádro problému tkví v tom, že vědec obhájí většinou kolem třicítky a pak cestuje po světě. Pro ženy, které mají stabilní vztah nebo se rozhodnou plánovat rodinu, to musí být dost omezující, že?
Už v prvním ročníku na MFF UK nás bylo jen deset holek na sedmdesát kluků. Zastoupení žen, které pak ve vědě pokračují, je ještě nižší. Přijde mi, že problém začíná už někde na střední škole a v motivaci dívek věnovat se fyzice jako seriózní kariéře. Ale úplný počátek bývá už v rodině, kde často není motivující prostředí a dívce se nevěří.

Navíc existují i další komplikace… Když jede mladý fyzik na stáž, je obvykle už ženatý. Vědkyně s sebou těžko může vzít manžela, aby nepracoval a staral se „jen“ o děti, ne?
Ano, v tomto ohledu je to pro ženu těžší. Pokud se ale podíváte po světě na velmi dobrá pracoviště, vycházejí ženám-matkám velmi vstříc. To u nás zatím chybí.

Jak tedy podobné problémy řešíte vy? Hledáte si partnery mimo obor?
Partnera si hledám takového, abychom si především rozuměli. To znamená, že může být i odjinud.

Hodně sportujete, máte ráda různé vědomostní soutěže, dokonce se zabýváte hudbou. Proboha, kdy to všechno stíháte?
Mě všechny ty věci baví, tak si na ně čas najdu. Je to úplně jednoduché.

I v Česku se stal fenoménem seriál „Teorie velkého třesku“. Na jednu stranu teoretickou fyziku nesmírně popularizuje, na druhou stranu scénář z hlavních hrdinů vytváří podivné mimoně, nezdá se vám?
Seriál nemám vůbec ráda a lidé se mě na něj často ptají. Nelíbí se mi, že je stereotypní – jak v postavách, tak i vztazích. Nedokázala jsem se při něm zasmát, proto na něj raději nekoukám.

Ostatně, ve většině seriálů a komedií se postavy vědců stereotypně karikují, z vědkyň se dokonce dělají nevzhledné, umaštěné, obrýlené příšery. Vy jste ovšem přitažlivá žena. Klamete ráda tělem?
Je zajímavé pozorovat reakce lidí, když zjistí, jakou mám profesi. Někdy je pěkný vzhled výhodou, jindy zase nikoli… Spíše to vypovídá o charakteru člověka, s nímž právě mluvím, takže to používám jako rozlišovací klíč. Slyšela jsem i reakce typu: „A co vy tady děláte?!“ Na to se nedá nic pořádného odpovědět. Znám několik krásných vědkyň. Vypadat pěkně, upraveně a cítit se dobře chce přece každá žena, dokonce i fyzička.

Hedvika Kadlecová (*1982) pochází z Prahy, vystudovala Gymnázium Botičská a Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor teoretická fyzika. Dvakrát byla na stáži v Edmontonu na University of Alberta v Kanadě. Doktorát získala v roce 2010. Pracovala jako analytička a programátorka, ale v roce 2015 se vrátila do vědy. Je zaměstnaná v Laserovém centru ELI v Dolních Břežanech, kde se staví nejvýkonnější laser světa, pomáhající s výzkumem kosmu i v boji s rakovinou.

ELI Beamlines (Extreme Light Infrastructure, nebo také Laserové centrum Dolní Břežany) je vědecké výzkumné centrum zaměřené na laserovou techniku. Bylo otevřeno v říjnu 2015 a do plného provozu by mělo být uvedeno letos. Jde o největší výzkumný projekt v dějinách České republiky, který je součástí širšího plánu EU na vybudování nové generace výzkumných center. Uvnitř ELI pracuje kolem 350 lidí, z toho 200 vědců, přibližně třetinu tvoří cizinci. Součástí centra jsou čtyři lasery, přičemž jeden z nich je nejvýkonnějším na světě. S jeho pomocí vědci chtějí studovat extrémní fyzikální jevy, jako je například simulace dějů uvnitř hvězd. Očekává se, že výzkum může posunout hranice vědění v astrofyzice, lékařství, nanotechnologiích či rentgenové optice (www.eli-beams.eu).