Například jedna z aktérek v první etapě dokumentu řekla, že nejdůležitější v životě jsou peníze, zatímco o dva cykly později, když se její finanční situace prudce zlepšila, prohlásila: „Všechno jsem přehodnotila, nejdůležitější je zdraví“. Nakonec jsem i já po každém dílu dlouze přemýšlela o sobě, o svých vztazích, ale i o tom, jak jsem se za pětatřicet let změnila. A podle diskusí na internetu to měla podobně i většina diváků.

Umíte si představit, že by vás někdo pětatřicet let čas od času sledoval a natáčel?
Vím o sobě, že nejsem dostatečně autentická a přirozená, což by byl pro dokumentární film velký problém. Ale průběžný záznam svých témat, zážitků a úvah dělám už roky – ve svém deníku.

Když jste ale počátkem osmdesátých let s časosběrným dokumentem Manželské etudy začala, plánovala jste, jak dlouho budete všechny dvojice sledovat?
Ne, to mně tehdy vůbec nenapadlo. Už jen točit šest let, jak byl tehdy projekt definován, bylo něco zcela neobvyklého až bláznivého. Šestileté natáčení proběhlo, cyklus byl dotočen, jednotlivé díly střiženy a odvysílány v roce 1987 v tehdejší Československé televizi. Metoda časosběrného natáčení mě nadchla a zkoušela jsem podobným způsobem zpracovávat také další témata. Teprve po několika letech mě napadlo, že by bylo vlastně zajímavé se k manželským párům vrátit. Pak několik let trvalo, než můj nápad Česká televize přijala a na projekt věnovala finance. Tak vznikla druhá část projektu. Vysílala se v roce 2006. Pak už mi bylo jasné, že bych ráda pokračovala i napotřetí.

Byla to tenkrát opravdu náhodná volba? Nebo jste si vybírala z více párů a z potenciálně zajímavých možností?
Byla to opravdu náhoda. Oslovili jsme asi dvacet dvojic, jež na matriku přišly a odpovídaly věkem našim kritériím. Deset souhlasilo. S nimi jsme točili asi půl roku, ale pak se ukázalo, že z finančních důvodů musíme naše natáčení zredukovat na šest párů. Což mně dodnes mrzí.

Ptám se i proto, že téměř všechny novomanželské dvojice z vašeho dokumentu byly příšerně mladinké a „musely se brát“.
Tak byla odborným poradcem stanovena naše kritéria. Snoubenci měli být ve věku 18–24 let, což byl v té době obvyklý věk, ve kterém se lidé brali. A tématem cyklu měl být problém rozvodovosti mladých manželství.

No právě. Ze šesti dvojic, jež jste točili, jsou dnes už čtyři rozvedené. Myslíte si, že za tím stojí hlavně fakt, že se hrdinové brali absolutně nezralí a po krátké známosti?
Určitě byl problém, že nebyli na manželství připraveni. Většinou se opravdu brali proto, že čekali dítě. To byl v té době nejčastější důvod sňatků. Pak se teprve řešily byty, které v tu dobu nebyly, finance, a dokonce i to, zda si páry vůbec rozumějí…

Co vás tedy přivedlo k rozhodnutí vstoupit podruhé a dokonce potřetí do stejné řeky a v natáčení jejich osudů pokračovat?
Časem jsem pochopila, že časosběrné natáčení může být nejen zprávou o natáčených lidech, ale i o době, v níž žijí. V první etapě jsme zachytili dobu normalizace neboli etapu nehybnosti. S našimi hrdiny jsem byla i po skončení první části v kontaktu a sledovala jsem, jak začínají po revoluci podnikat, jaká neotřelá témata vnesla nová doba do jejich životů. To byl impuls, abych zachytila nejen změnu soukromých rodinných vztahů, ale právě i změnu doby. Chtěla jsem zaznamenat, jak se naši hrdinové vyrovnají s novými možnostmi, příležitostmi, ale i s nečekanými nástrahami. A samozřejmě i dál sledovat vývoj jejich rodinných vztahů.

Ten vývoj je markantní, časem se rozdíly mezi partnery prohloubily, někdy jde až o nesmiřitelné rozdíly. Říkám si, jestli je možné najít partnera v osmnácti a vydržet s ním po celý život.
Myslím, že to hypoteticky možné je, ale jde spíše o šťastnou náhodu.

Docela ráda čtu diskuse na stránkách jednotlivých dílů. Čtete je též?
Čtu, ale musím říci, že mně někdy až děsí představa, že je čtou i naši protagonisté. Já snesu výtky ke své práci, jsem na kritiku celkem zvyklá. Ale deptají mně poznámky, že někdo je tlustý, starý, neschopný a tak…

Hodně lidí diskutovalo i nad politickým koncem jednoho z dílů a Standovou kritikou Andreje Babiše.
Reakce mně fakt překvapila. Se všemi protagonisty jsem vždy ve všech etapách probírala témata, která jsou pro ně v danou chvíli podstatná. Nikomu jsem nikdy žádná sama nenavrhovala. Stanislavova slova o Zemanovi a Babišovi vzbudila poprask. Přitom ve druhém dílu například Marcela posměšně komentuje náš vstup do Evropské unie, syn Pavla a Ivany Evropskou unii přímo odmítá. To tehdy nikoho nijak nevzrušovalo. A teď najednou slova o politické agitaci… Prostě to bylo v době natáčení pro Stanislava důležité. Já si za tím stojím a vůbec nijak to nesouvisí s mými politickými preferencemi a názory. Vysílání navíc přišlo náhodou v době kampaně před prezidentskou volbou. Ale v době natáčení jsme vůbec netušili, kdy a jak bude náš cyklus nasazen.