Předchozí
1 z 2
Další

Kdy jste se rozhodla, že budete zpěvačkou? Ovlivnila vás v tomto směru vaše maminka Naďa Urbánková?
Máma mě určitě ovlivnila, možná nechtěně, hlavně láskou k hudbě a radostí, která z ní vyzařuje, když zpívá. Ve dvanácti mi paní profesorka zpěvu Lída Nopová řekla, že bych se měla začít zpěvu věnovat vážně.

V tu chvíli jsem se asi rozhodla, ale než jsem začala zpívat profesionálně, uběhlo ještě hodně let. Svůj hlas jsem skutečně našla až po mé první desce. Občas se totiž stává, že ačkoliv dívka mluví vyšším hlasem, pěvecky je hluboký alt, na což jsem přišla až celkem pozdě.

Je to 15 let, co se o vás náš národ poprvé dozvěděl, když jste v Rozjezdech pro hvězdy porazila i pozdější SuperStar Anetu Langerovou. Kam jste se od té doby v hudbě posunula?
Raději vám řeknu, kam doufám, že se posouvám. Zjistila jsem, že nejsem popová zpěvačka, nikdy mi to nesedlo. Vždycky jsem měla ráda alternativní britskou a americkou hudební scénu a jazz. Jazz je směr, kterým se od roku 2006 cíleně zabývám, je to láska na doživotí.

Alternativní hudbou myslím jak kvalitní elektronickou hudbu, jakou dělá například Björk, tak alternativní rockovou hudbu, kam spadají například Nirvana, SoundGarden či Curve. Naplno jsem do tohoto žánru vstoupila až v USA, kde mě v roce 2014 oslovila ke spolupráci na singlu Annabel Lee kapela The Rift.

A pak v roce 2016 jako producent projektu The Infinite Seas, s nímž jsme tento rok v USA získali hudební cenu Academia Music Awards za nejlepší alternativní skladbu. Díky tomuto projektu jsem začala objevovat další pěvecké polohy. Kromě těchto žánrů jsem zpívala a zpívám v muzikálech, což je hudebně různorodý svět a pro zpěvačku je to vynikající příležitost pro zlepšení techniky i rozsahu.

A jak jste se změnila vy osobně? Myslíte, že vás popularita nějak ovlivnila?
Víte, já si populární nepřipadám, a jelikož nedělám mainstream, ani by mě nenapadlo se do té kategorie zařadit. Možná si mě někdo pamatuje ještě z dob Nostalgie, ale krátce poté jsem zaplula do jazzu a divadel a přestala jsem to řešit. Pochopitelně jsem ale vděčná, když to, co dělám, někdo ocení.

Jak jsem se změnila? Doufám, že jsem aspoň trochu dozrála. Věřím víc svým instinktům, snad umím i líp číst sebe i ostatní. Méně mluvím, více naslouchám a netoleruji hulvátství, pasivní agresivitu či manipulaci.

Mezi vašimi profesemi se na internetu objevuje i módní návrhářka. Co si pod tím mám představit?
V ČR jsem kromě zpívání a divadla navrhovala také módu. Jak na zakázku, pro soukromé klienty či firmy, tak i kolekce. Tuším, že kolekcí bylo pět. Posléze přibylo také navrhování a tvorba divadelních kostýmů.

Podstatnou roli ve vašem životě sehrálo divadlo Semafor, stejně jako v životě vaší maminky. Povídaly jste si někdy o svých zkušenostech?
Máma mě Semaforem, jak se říká, odkojila. Nahrávky semaforských her jsem uměla nazpaměť, četla jsem knížky Jiřího Šlitra, Jiřího Suchého. O zkušenostech jsme si povídaly a povídáme. Vliv Semaforu na naše životy byl a je velmi výrazný.

Jiří Suchý objevil pro naši hudební scénu mnoho talentů. Jak přišel na vás?
Jiří Suchý mě kdysi viděl na jednom televizním natáčení. Dělala jsem tam takovou švihlou labuť. Oblečná v baletním oblečku a na hlavě kulicha. Když mě máma viděla v kostýmu, dostala záchvat smíchu. Pan Suchý se na to vystoupení díval a taky se smál.

Myslím, že od té doby si mě trochu pamatoval. Prý je totiž málo hereček, kterým nevadí, že se jim lidé na jevišti smějou, prý je to pro „dámu“ ponižující. Mě nikdy nevadilo být na jevišti za šaška. Rozesmívat lidi mě šíleně baví.

Hrála jste i v Dobře placené procházce na scéně Národního divadla v režii Miloše Formana. Vyhovoval vám jako režisér? Jaké metody používal ve vztahu k hercům?
Komu by pan Forman nevyhovoval? Pracovat s takovým velikánem byla pro mě obrovská čest. Miloš Forman tehdy pracoval v tandemu se svým synem Petrem Formanem. Byl milý, často nechal herce, aby si sami hráli, a pak si z toho vzal, co se mu líbilo nejvíc.

Kde obvykle bydlíte, když jste na návštěvě své vlasti?
Většinou buď u přátel v Praze či u mámy v Želivě.

Když teď budete hrát v Praze v muzikálu Alice a Alenka, přestěhujete se do Čech?
Ano, stěhujeme se na čas zpět. Budeme v Praze 6, kde to mám moc ráda. 

Mohla byste nám přiblížit svou roli černé labutě v muzikálu Alice a Alenka?
Černá labuť je smutná a zatrpklá. Je nešťastně zamilovaná do muže, který každý den chodí ke břehu a upřeně hledí do hlubin. Více vám nemůžu prozradit, přijďte do divadla, premiéru máme 6. září.

Čím se bude Alice a Alenka podle vás lišit od běžné české muzikálové produkce?
Myslím, že to bude více artové. Navíc máme výbornou živou kapelu. Společně s krásnými lyrickými texty písní si divák-romantik určitě přijde na své, ačkoliv tam máme i pár humorných situací.

Měla jste jako malá ráda příběh Alenky v říši za zrcadlem?
Ano, moc. Ačkoliv je příběh Alenky možná i trochu pochmurný, vždycky se mi líbilo, jak byl svět za zrcadlem bláznivý a plný fantazie.

Vzhledem k tomu, co jste studovala, myslíte, že byste někdy v budoucnu ještě mohla učit náboženství, etiku a filozofii?
Na to bych si netroufla. Hlavně proto, že jsem ten obor nedostudovala, jelikož jsem tou dobou už začala profesionálně zpívat.

V Americe malujete obrazy na zakázku. A jaký styl malby je vám blízký?
Ano maluji pro radost i na zakázku. Nejvíc mě baví olejomalba a konkrétně portréty a příroda.

Musí vám být motiv obrazu blízký, nebo namalujete cokoliv?
Když maluji pro sebe, vybírám si mně blízká témata či osoby, které mě něčím zaujaly. Teď pracuji na portrétu Jeho Svatosti, čtrnáctého dalajlámy. Na zakázku musím být naopak flexibilní ve stylu i motivu, což je výzva.

Zrovna pracuji na romantické krajině ve stylu Prerafaelitů a snadné to pro mě tedy opravdu není. Hlavně mě také trochu tíží zodpovědnost, že už za ten obraz někdo předem zaplatil. Co když se mi nepovede? Co když se jim nebude líbit?

Chodíte jako herečka v Americe na castingy?
To víte, že ano. Bez chození na castingy to nejde ani v Čechách, ani v USA. Zahrála jsem si menší mluvené role v několika projektech, ačkoliv jsem se v Los Angeles věnovala hlavně divadlu a muzice.

Za zmínku asi stojí film Dirty Dealing, který jsem natočila hned po mém příletu do USA, v němž hráli například Michael Madsen (Kill Bill) či Thomas C. Howell (E. T. Mimozemšťan). Poté jsem se už věnovala více divadlu, v Los Angeles jsem hrála tuším ve více než deseti různých představeních od muzikálů, psychothrillerů až po Havla v angličtině.

Čím ještě se živíte v Los Angeles, kde žijete?
Vezmu to popořadě. První tři roky jsem se živila výhradně jako herečka, zpěvačka a příležitostně modelka, jelikož jsem byla v USA na umělecké vízum, s nímž se ničím jiným mimo šoubyznys živit nesmíte. Poté jsem získala uměleckou Zelenou kartu a mohla jsem zvolnit dost šílené tempo.

Stále jsem hrála a zpívala, ale už jsem si mohla více vybírat. Pracovala jsem také pro neziskovku, která pomáhala začlenit lidi s mentálním či fyzickým postižením do pracovního prostředí. Dlouhodobě příležitostně dělám korektury překladů titulků amerických velkofilmů pro český a německý trh.

Minulý rok jsme hodně jezdili s kapelou The Infinite Seas, takže divadlo už jsem v roce 2017 v Los Angeles nedělala. Tento rok byl zatím plný přeletů mezi Evropou a USA, ale nějakým zázrakem se stalo, že kromě zakázek a malování už také učím.

Zbytek času jsem letos strávila korekturami mé knížky, na které jsem pracovala tři roky, v Čechách vyjde na podzim. A pak prací na projektu The Infinite Seas, v němž mám kromě zpívání na starost celkovou vizuální stránku od webovek až po kostýmy, střih a režii klipů.

Jak byste charakterizovala hudbu kapely The Infinite Seas, ve které zpíváte?
Žánrově spadáme pod alternativní rock, což je hodně široký pojem. Blíže by se náš styl dal zařadit do stylu shoegaze, glam rock, ale občas zabrousíme i do stylu jungle či drum n bass.

Viděl jsem váš klip na YouTube, ve kterém jste výstředně nalíčená a oblečená. Proč jste zvolila tuto image?
The Infinite Seas není jen kapela, je to hudební sci-fi sága. Každá skladba je součástí příběhu o mimozemské mořské panně, která se ocitne sama na Zemi a snaží se dostat zpět domů na planetu Aquatica v galaxii Andromeda. Všechno, co se v klipu odehrává, má nějaký hlubší význam, včetně kostýmů.

Já jsem v projektu Varuneyi, tedy mimozemská mořská panna, Dino Bose, můj přítel, jinak producent a kytarista projektu, je IA Android, který se snaží Varuneyi na Zemi najít. Oba nás moc baví sci-fi z dílen Marvel a DC Comics, ale také fantasy. Tento projekt si hodně užíváme, jelikož nám příběh otevírá množství kreativních cest.

Kde se skupinou vystupujete?
Hráli jsme hodně v Kalifornii, především Los Angeles, pak v Arizoně, pár koncertů jsme měli v Holandsku a Rakousku. Naše singly pronikly také do klubů v Chicagu či do rádií v Austrálii, Brazílii, Francii, UK, Německu a na DKFM, což je populární americké shoegaze radio, které vysílá celosvětově.

Letos jste se zasnoubila s Dinem Bosem, kytaristou vaší kapely. Jak dlouho zrál váš vztah, než jste spolu začali chodit?
Tuším, že po třech měsících spolupráce jsme šli na první rande. 

Váš partner vás požádal o ruku bez velkých romantických gest. Neříkejte mi, že si jako většina žen nepotrpíte na romantiku?
Požádal mě bez okázalých gest, ale romantické to bylo. Jeho žádost o ruku byla něžná a upřímná, ale je pravda, že jsme už předtím o sňatku trochu mluvili, takže už to bylo tak nějak domluvené. Na romantiku si ale potrpíme oba a často. Dino mi nosí květiny, chodíme na noční procházky po pláži, dokonce mi napsal zamilovanou píseň.

Svatba bude indická, česká, nebo zvolíte kompromis?
Možná, že svatby budou i dvě. Jedna romantická, česká a možná i jedna tradiční indická v Indii.

Vy jste už jednou vdaná byla, to vám bylo dvacet, a po dvou letech jste se rozváděla. Proč to tenkrát nevyšlo?
Tehdy to nevyšlo, jelikož jsme se sice, myslím, měli hodně rádi, ale vůbec jsme se k sobě nehodili povahově. Já byla taky pořádně nezkušená, nechápala jsem sebe, natož chlapy.

Nechybějí vám v Americe česká jídla?
Víte, že ani ne? Už léta se stravuji dost zdravě, jsem na to zvyklá, dělá mi to dobře. Jsem veganka, takže nejím žádné živočišné produkty, jelikož je mi líto zvířat v průmyslovém chovu. Navíc mi z české kuchyně bylo vždycky celkem těžko. Co mi v Americe chybí je české pivo. Na alkohol mě teda taky moc neužije, ale české pivo je nej. A říkají to i Amíci.

Poznala jste Dinovu rodinu v Indii?
Ne, seznámili jsme se v L. A. Dino je Američan indického původu. Většina jeho příbuzných žije již několik generací v USA. Rodiče i jeho bratr žijí v Los Angeles, zbytek jeho rodiny je v New Yorku.

Věnujete se ještě charitě?
To víte, že ano. Pomáhat považuji za svou občanskou povinnost. Teď se hlavně věnuji osvětě týkající se krutosti v průmyslovém chovu a propagaci veganství, s nímž souvisí i ta moje již zmíněná knížka.

Jana FabiánováNarodila se 11. března 1979 v Praze zpěvačce a herečce Nadě Urbánkové a profesorovi angličtiny, překladateli a textaři Janu Nemejovskému. V dětství navštěvovala hodiny tance, hry na klavír, zpěvu a soukromě studovala herectví. Po maturitě nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, současně studovala učitelství náboženství, etiky a filozofie na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 2003 zvítězila v soutěži Rozjezdy pro hvězdy a stala se Objevem TV Nova v soutěži Český slavík. Janina první deska Zamilovaná ničitelka vyšla na podzim 2003. V roce 2004 se objevila ve filmu Bolero režiséra F. A. Brabce. Postupně se od popu dostává k jazzu, důkazem je i vánoční album Jazzy Christmas, které vyšlo v roce 2009.

Jako zpěvačka, tanečnice i herečka se uplatnila v Divadle Semafor, kde účinkovala například v inscenacích Pokušení Sv. Antonína, Lysistrata, nebo Ten čtvrtek platí. Zahrála si i v Národním divadle ve hře Dobře placená procházka v režii Miloše Formana, v divadle Kalich, Národním divadle Ostrava či v Divadle Na Vinohradech. Od roku 2012 žije a pracuje Los Angeles, kde je mimo jiné frontmankou skupiny The Infinite Seas.