Máte o tom představu?

Televize jako takové budou mít čím dál menší význam, protože sociální sítě a internet budou vstřebávat daleko více lidí, zároveň vzniknou další malé televize. Jako dnes má Seznam. Bude se zvyšovat konkurence, ale tyto televize budou pracovat za daleko menší peníze a ty větší budou obhospodařovat něco, co malé nemohou. Zahraniční i velké domácí zpravodajství a také sport. Přenosová práva jsou totiž strašně drahá. Výhodou sportu ale je, že vždy bude sledovaný, když se něco jede nebo hraje. Teď a tady. Nechcete se dívat zítra, až budete znát výsledek. Chcete prožít tu emoci, která přijde. A to je to, čeho by se televize měly držet, bude to ale čím dál složitější. Najednou si lidé budou muset zvyknout, že spousta akcí v normálních televizích už nebude. V tom se situace bude rychle měnit.

A vy? Kde budete za deset patnáct let?

Vzhledem k věku, tak v důchodu. Ale doufám, že někde v teple. Nemám totiž rád pocit zimy. Je ale nutné uvažovat tak, že za deset let už mé komentování nemusí lidi zajímat. Přijdou mladší, z generací, kterým je dnes deset, patnáct, dvacet let a vyrůstali na krátkých videích, počítačových hrách, mají jiný slovník, vnímání světa i poetiku. Těm už nemusím stačit, respektive nevím, zda chci.

Uvažoval jste podobně třeba před sedmi osmi lety?

Ne, to jsem ještě věděl, že se to dá stíhat. Ale vývoj jde rychle dopředu. Třeba když se bavím s mladými lidmi kolem čtrnácti patnácti let, zjišťuji, že mluvíme každý jiným jazykem. Moc si nerozumíme. Až to nepůjde, bude důležité to poznat v pravou chvíli. Nechci skončit jako brontosaurus, kterému se lidé smějí. Ale od toho mám kamarády, kteří mi, doufám, řeknou, že už stačilo. Už nechoď. (usmívá se)

Když jsme mluvili o sociálních sítích, na nich jste velmi aktivní. Na facebooku také před lety vznikla stránka „Hlášky Jaromíra Bosáka“. Sledujete ji?

S tím ale nemám nic společného, založili to tehdy nějací kluci z Olomouce. Lhal bych ale, kdybych řekl, že to není příjemné, když někdo něco takového vytváří, schraňuje a stará se o to. Je hezké se tam třeba jednou za měsíc podívat. Ale fakt je, že svět sociálních sítí je pro mě zajímavý, na twitteru a facebooku mám dohromady asi tři sta tisíc sledujících, což je poměrně velká síla.

Navíc loni jste si otevřel youtube kanál, kde vysíláte svou talk-show nazvanou Ušák.

Ano, už proběhl třetí díl a brzy budou další. V hlavě jsem to měl dlouho, protože mě baví rozhovor jako žánr, musím to však dělat po svém. Ne že mi dramaturg určí, kdo přijde, kdy přijde a jak se to má dělat. V posledních letech na to ale bylo málo času. Navíc to stálo dost peněz. Musíte nakoupit kamery, světla, mikrofony, jeden stojí třeba dvacet pět tisíc. Chtěl jsem si to ale udělat podle sebe. Proto si to sám točím, stříhám, zvučím, svítím, moderuju. Vše se ale ještě učím. A má to i své nevýhody, protože když moderujete, nevíte, že vám vypnula kamera. To zjistíte, až vám host odejde.

To se opravdu stalo?

Při natáčení s Honzou Kollerem, proto konečná kvalita není úplně dobrá. Odešla kamera, do které šel zvuk, a já ho musel stahovat z foťáku, malého mikrofonu, což byla strašná práce a musel mi pomoci i jeden kamarád. Stejně tak jsem musel dělat trojí záběr z jedné kamery, když už to bylo natočené. To je fakt těžké a kvalita tím hrozně trpí. Navíc jsme druhou polovinu dotáčeli, když jsme spolu hráli fotbal. Má to své mouchy, ale strašně mě to baví. Proto doufám, že talk-show bude mít úspěch.