Momentálně ale řeší především byznys. V únoru sice Travel Service definitivně odkoupil 98 procent národního leteckého přepravce ČSA, ale o to větší vrásky mu nyní dělá menšinový vlastník, čínská společnost CEFC, držitel 49 procent akcií v Travel Service.

Hradní kancléř Vratislav Mynář, prezidentův poradce Martin Nejedlý a šéf evropského zastoupení CEFC Jaroslav Tvrdík se o víkendu vrátili z Číny, kde zjišťovali, co se děje kolem CEFC. Máte v tom už teď jasněji?

Veškeré informace máme z tisku. Všechno, co bych teď řekl, by byly spekulace. Tu záležitost pečlivě sledujeme, protože se nás to jako spolumajitele Travel Service dotýká. Teď si ale zatím ještě nedokážeme vyhodnotit, co znamená vstup čínské státní společnosti do CEFC.

Máte tedy potvrzeno, že do CEFC vstoupila státní čínská společnost? Týden.cz z mediálního domu Jaromíra Soukupa uvedl, že jde o CITIC Group.

Říká to Bloomberg i česká média, takže předpokládám, že se opírají o informace získané v Číně. Článek ze středečních Financial Times to potvrzuje.

V České republice reprezentuje CEFC Jaroslav Tvrdík, s nímž se znáte dlouhá léta. Proč čerpáte informace z médií, když můžete zvednout telefon a zeptat se přímo jeho?

To jsem samozřejmě udělal, ale myslím, že ani on nemá úplně přesné informace o tom, co se v současnosti v Číně děje.

Chcete tím říct, že ani delegace vyslaná prezidentem Milošem Zemanem se nedostala k lidem, kteří by mohli osvětlit, co se stalo s jeho čínským poradcem a předsedou představenstva CEFC Jie Ťien-mingem?

To netuším. Pokud vím, vrátili se s oznámením, že pan Jie Ťien-ming  je vyšetřován pro nějakou údajně nezákonnou obchodní činnost. Jak se to dotýká CEFC a jejích činitelů, mi známo není.

S jakou představou jste vlastně před třemi lety vstupoval do obchodního partnerství s CEFC?

Předpoklady vstupu čínského partnera do naší společnosti byly dva. První bylo profinancování nákupu nových letadel. Máme objednáno 31 plus 8 nových Boeingů 737 MAX, přičemž jsme počítali s čínskou pomocí (ta se podle zjištění Deníku do současnosti neuskutečnila). Druhým důvodem bylo sdělení, že je v silách CEFC nás dovést ke strategickému partnerovi typu China Air nebo China Eastern. To jsme považovali za klíčovou zprávu. Evropský i globální trh je velmi konkurenční a být partnerem velké světové společnosti je sen každé firmy, která je menší než ty, s nimiž by se chtěla spojit.

Tyto přísliby zazněly přímo z čínské strany?

Ano, vzhledem ke světové expanzi čínské ekonomiky a snaze čínského státu vybudovat novou hedvábnou stezku a současně i poměrně intenzivním vztahům mezi Českou republikou a Čínou jsme to považovali za naprosto reálné.

Neměl jste být vzhledem k pověsti Jaroslava Tvrdíka v České republice obezřetnější? Stačí vzpomenout na jeho ministerské plány s armádou, bohatýrské předvolební kampaně v ČSSD nebo zadlužení ČSA, jimž krátce šéfoval.

Představení CEFC bez ohledu na Jaroslava Tvrdíka bylo velmi přesvědčivé. Skupina se z našeho pohledu pohybovala ve strategických odvětvích, ve světě dělala zajímavé obchody. Nebudilo to v nás žádné pochyby. Samozřejmě si vždy kladete otázku, jestli to vyjde, nebo ne, protože v byznysu není nic na sto procent, vždy je tam nějaké riziko a vše se může zvrtnout. V té době jsme si to ale vyhodnotili jako dobrou příležitost, která nám dává šanci být silnější a podnikat na trzích, kde jsme se předtím nepohybovali.

Viděno dnešníma očima to může někomu připadat jako příliš optimistické, tehdy to ve světě obrovské čínské expanze vypadalo zcela reálně.

Když se dívám na významná jména českého podnikatelského světa, tak málokdo v Číně uspěl. Nedařilo se tam Zbyňku Frolíkovi s Linetem ani Vlastislavu Břízovi s Koh-i-noorem, kdysi dávno se tam spálil i Andrej Babiš. Jejich zkušenosti s čínskými partnery nejsou dobré nikoli proto, že by nebyli solventní, ale kvůli tomu, že v Číně nefungují klasická pravidla tržní ekonomiky. Toho jste se nebál?

Smlouvou, kterou jsme podepsali, jsme si byli jisti. Nevystavovali jsme se žádnému riziku a neměli jsme důvod pochybovat o tom, že CEFC má kontakty a finanční možnosti společnost posunout dál. Buď sama, nebo s pomocí partnerů, které v té době v Číně nepochybně měla.

Doživotní prezident Si Ťin-pching má možnosti evidentně větší. Když se rozhodne, tak orgány státní či komunistické moci ukážou palcem dolů a je konec s CEFC i jejím šéfem.

To nechci komentovat, protože už zabíháme do oblasti politiky. Ale pochopitelně jsou všechny možnosti na stole.

Když převezme 49procentní podíl CEFC v Travel Service jiná státní agentura, co to pro vás bude znamenat?

Změní se partner, a to je zásadní věc. Netušíme, jaká bude politika nového vlastníka či spoluvlastníka CEFC. Určitě si bude chtít zmapovat aktivity CEFC v České republice, mluvit s managementem i s akcionáři firem, na jejichž vlastnictví se podílí. Až poté si budeme moci říci něco o možnostech dalšího postupu a spolupráci.

Do jaké míry je reálné, že nový vlastník bude chtít opustit český trh, prodat svoje aktiva a splatit dluhy?

Je to zcela určitě jedna z možností, ale nejsem schopen říct, do jaké míry je očekávatelná. Myslím, že v případě letecké společnosti je ale její pravděpodobnost poměrně vysoká, není to žádné strategické aktivum.

Vy už jste dal najevo, že máte zájem o odkoupení podílu CEFC v Travel Service. Ten trvá?

Pokud to bude ta nejlepší z možností, které budou na stole, jsme připraveni podíly odkoupit. V situaci, kdy neznáte nového akcionáře a nemůžete dělat zásadní rozhodnutí, je to určitě řešení a my jsme na něj připraveni. Po dvaceti letech budování firmy vám nemůže být jedno, jak a v jakých rukou firma skončí.

Jste také dlouholetý fanoušek Slavie, dokonce jste klub zachránil a spoluvlastnil. V roce 2016 jste ale svůj podíl prodal právě CEFC, která stadion v Edenu zastavila bance. Nebojíte se o osud svého oblíbeného klubu vzhledem k tomu, že čínské vedení zavelelo k opuštění aktivit podobného typu?

V případě, kdy by se CEFC nebo její nástupce rozhodl z fotbalu odejít, bylo by složité najít pro klub nového vlastníka. Rozpočet klubu je na české poměry mimořádně vysoký, od té doby, co jsem odešel, se několikanásobně navýšil. Nenajdete mnoho subjektů, které by chtěly klub s takovým rozpočtem financovat. Ale nechci spekulovat, věřím, že k tomu nedojde.

Působil jste v zahraničním obchodě ještě před revolucí, procestoval jste téměř celý svět, velmi dobře znáte Afriku. Právě na tento kontinent se soustředili Číňané a skupují tam kde co. Jak vnímáte jejich expanzi tímto směrem?

Zrovna nedávno vyšla statistika, podle níž 62 procent čínských zahraničních investic směřuje do Afriky. Z toho vyplývá, že černý kontinent je středem zájmu ČLR, ať už z hlediska surovinového, či politického.