Mohl byste pro čtenáře, kteří to nevědí, definovat, kdo je vlastně youtuber?
Youtuber je člověk který natáčí videa na internet, respektive na YouTube. Oproti klasické televizi má výhodu, že nad sebou nemá žádného dramaturga, určuje si obsah sám, nemusí dodržovat žádný koncept. Je skutečně svobodným tvůrcem, který si může dělat, co chce. Někdy je ale svoboda na škodu, protože jsou tací, kteří jsou jak utržení ze řetězu.
O čem videa nejčastěji jsou?
U mladších diváků jsou nejpopulárnější komentované hry, to znamená, že někdo hraje na počítači hru a zároveň komentuje, co a proč dělá. Před šesti lety jsem právě takhle začínal. Teď už jsem se přece jen trochu posunul a natáčím o serióznějších věcech, třeba o politice, nedávno o únicích dat, o soukromí na internetu…
Připadá mi, že hodně youtuberů, kteří se už nějaký čas pohybují na české scéně, dospělo, je nám většinou přes dvacet, takže témata se mění, a jsme proto schopní mluvit i o závažnějších věcech. Pokud někoho tři roky sledujete, máte k němu úzký vztah, a když potom taková youtuberka mluví třeba o anorexii, věřím, že to může mnoha holkám pomoct.
Říkáte, že jste se posunul. Kam tedy míříte?
Vyvíjím se k vážnějšímu obsahu, i když občas ještě uteču k bláznivému humoru, protože si rád zablbnu a mám chuť na trochu infantilní legraci. Kdybych tyhle hlouposti nedělal, byl najednou pořád jen vážný, pak bych to nebyl já. A lidi, kteří mě sledují, by mi to také nevěřili. A kam mířím? Zatím se rozhlížím, hodně sleduju zahraniční scénu, politické dění, všechny možné kauzy. Je možné, že právě tahle témata, která více či méně hýbou světem, budu zpracovávat stále častěji.
Nebojíte se, že vážnými tématy některé fanoušky přece jen odradíte? Že vážného Kovyho nebudou chtít?
V roce 2012 jsem začínal s herními videi a vím, že je hodně lidí, kteří mě od té chvíle sledují. Za tu dobu jsem prošel výraznou změnou a oni se mnou. Stejně jako já jsou o šest let starší, i oni se vyvíjejí, dospívají, táhneme to společně.
Kolik lidí vás sleduje?
Mám víc kanálů, ale když vezmu ten hlavní, pak odběratelů, kterým chodí všechna moje nová videa, je přes 700 tisíc. A co se zhlédnutí jednotlivých videí týče, pak je to asi čtvrt milionu po prvním týdnu od uveřejnění.
Cítíte se jako celebrita?
Já vlastně nevím, jak se to definuje… Co znamená být celebrita? Je to o tom, že musíte chodit na všechny VIP večírky a nechat se fotografovat ve skandálních pózách a outfitech? Pak celebrita nejsem a jsem za to rád, protože bych opravdu nechtěl být závislý na tom, jestli budu dost vidět. Jsem rád, že mám svoji platformu, nemusím se nikoho doprošovat, aby o mně napsal, jsem sám sobě pánem.
Dobře, ale populární jste, to nepopřete.
To asi jo. Lidi mě poznávají, fotí se se mnou, ptají se mě na různé věci a mají pocit, že se známe, což je vtipná situace, protože znají oni mě, já je ne.
Nemíříte na zahraniční youtuberskou scénu?
Minulé léto jsem zkoušel rozjet anglický kanál, ale zatím to skončilo jen třemi videi. Tento rok bych do toho chtěl šlápnout trochu víc. Rád bych dělal profesionálnější videa, která by byla lépe natočená, napsaná, mohli by tam být i nějací herci. Chtěl bych, aby to celé dostalo punc profesionality. Zahraniční scéna je totiž před českou o několik let napřed…
YouTube dnes produkuje milionové pořady, všichni zahraniční youtubeři rozjíždějí spoustu projektů a po technické i formátové stránce mají náskok. Jsou obklopeni profesionály, kteří jim pomáhají třeba se střihem. A do této roviny bych se také chtěl dostat. Ovšem na české scéně bych chtěl pořád mít videa jako one man show, kdy je sám vymyslím, natočím i sestříhám. Ale pro zahraničí to nestačí, pokud chci být alespoň trochu vidět, musím se dostat na jejich úroveň, která je hodně vysoká.
Víte, čím byste v zahraničí mohl prorazit?
Já si myslím, že to jsou právě globální témata, která mohou být pojata tak, jak to dělám teď, ale prostřihy do videí, scénky, musím posunout výš. Už to nemůžu točit v obýváku. Možná se pletu, ale tohle je taktika, kterou jsme vymysleli.
Říkáte vymysleli… Máte tým?
Mám kameramana, který mi pomáhá. Spolu se bavíme o tom, jak to celé nově pojmout. Budeme experimentovat. To je právě na YouTube skvělý, že je tam přímo žádoucí se vyvíjet, zkoušet nové věci. Nikdo vás nebrzdí…
Starší děti a teenageři milují vaše parodie na seriál Prasátko Peppa, které jste přejmenoval na Prasátko Slezina. Budete v tom pokračovat?
Už jsem od toho chtěl odstoupit, protože jsem se cítil příliš zaškatulkovaný jako člověk, který dělá parodie, ale ještě uvidím. Vymýšlet parodie je hrozně nevděčná a pracná věc a kromě pocitu, že se vám povedlo něco, co se lidem líbí, z toho nemáte nic.
Peníze jdou vlastníkům práv původního seriálu.
Přesně tak, ti jsou spokojení. Já z toho nic nemám. Přitom proces tvorby jednoho dílu, kdy jsem sestříhával i víc epizod do sebe a dělal různé srandičky, animace, trval i třicet hodin. Běžný divák za tím tu práci ani nevidí.
Vám na zpracování opravdu záleží.
Vím, že mě sleduje hodně lidí, a tak o každém videu hodně přemýšlím –jak mluvit, co říkat, jak to zpracovat. Jsem mnohem zodpovědnější než dřív.
