Právě vítězství v Miss Golf před několika lety odstartovalo její kariéru. Po několika menších divadelních a filmových úlohách se aktuálně objevuje v jedné z hlavních rolí ve filmu režiséra Milana Cieslara Špindl.

Jezdíte ráda do Špindlu?

Jezdím. Mám s ním spojeno mnoho zážitků z dětství, protože tam lyžuju od malička. Nicméně musím přiznat, že poslední roky je na mě až trochu moc „provařený“, a doba, kdy tam nebývalo tolik lidí, se mi líbila mnohem víc.

Ale v podobném obskurním hotýlku, jako vaše filmová hrdinka, jste zřejmě ještě nikdy nebydlela, ne?

Ale bydlela! Na každém školním lyžáku! První moment zavládlo zděšení, ale ve finále to mělo něco do sebe a na konci se mi tam nakonec vždycky líbilo. Teď, když si na tu dobu vzpomenu, tak si říkám, že to bylo super. A podle dovolených, které nedopadly úplně podle mých představ, můžu říct, že si člověk zvykne skoro na všechno.

Tvůrci charakterizovali film Špindl sloganem „Kalná rána v cizích pokojích s cizími lidmi“. To zní na komedii dost depresivně!

Depresivně asi hlavně po příchodu ranního uvědomění a morálky, když se v tom cizím pokoji probudíte…

Hrajete nejmladší ze tří sester, z nichž ani jedna nemá příliš štěstí v lásce. Nakonec si ovšem každá z hrdinek během prodlouženého víkendu ve Špindlerově Mlýně svého vyvoleného najde. To zní skoro jako pohádka nebo promyšlená reklama na dovolenou! Vy sama jste někdy něco podobného na horách zažila?

Máte pravdu, je to takový klasický happy end. Na druhou stranu – teď je podle mě divná doba vztahů, přicházejí samé špatné zprávy, takže proč se trochu nezasnít a nedopřát si kapku optimismu? Osobně jsem zatím nic takového na horách nezažila. Co já vím, třeba mě to ještě potká!

No nevím, podle čerstvé osobní zkušenosti z Krkonoš mám spíš pocit, že se „český Aspen“ stal rájem různých sexuálních loudilů a obskurních týpků, což váš film trefně popisuje.

Samozřejmě, dřív to býval větší klídek. Ale taky už jsem si zvykla, jaké to dnes ve Špindlu je a co od něj můžu čekat, takže mě to už nijak netíží. Záleží, kde se v Krkonoších pohybujete. Na túře na Labskou boudu nebo Sněžku podobné loudily moc často nepotkáte.

Se svými filmovými sestrami Annou Polívkovou a Anitou Krausovou působíte jako dost sehraná trojice. Nebála jste se postavit před kameru vedle dvou zkušených divadelních hereček?

Bála jsem se hrozně! Měla jsem z holek velký respekt, obě jsou naprosto skvělé herečky. Ale dopadlo to nad moje očekávání. Řekla bych, že po pár minutách na place jsme zjistily, že si všechny „sedneme“, a spadlo z nás napětí, protože ani holky nevěděly, co čekat ode mne. A od té doby to bylo úplně parádní, vnímala jsem je jako sestry.

Špindl je váš třetí film a zároveň dosavadní nejvýraznější role. Tentokrát vás nepředabovali – zřejmě jste za tři roky musela urazit obrovský kus cesty!

Taky jsem z toho paf! Já, která jsem občas vrchní projevový neandrtálec – nepředabovaná a ještě k tomu jedna z hlavních postav! Od mých hereckých začátků v muzikálu Mamma Mia! a filmu Lída Baarová jsem si dala za úkol využít každou příležitost před kamerou nebo na jevišti, sbírat zkušenosti a učit se. Nicméně vím, že mám ještě hodně práce před sebou, takže se teď chci zaměřit i na takzvané domácí studium a zkusit hrát třeba ještě někde v divadle nebo zpívat s kapelou.

Roli Adiny Mandlové ve filmu Lída Baarová, která odstartovala vaši filmovou kariéru, jste dostala ve třiadvaceti, Mandlová svůj první film natočila ve dvaadvaceti, zajímavá paralela. Když se režiséra Filipa Renče ptali, proč si vás obsadil, řekl, že jste „takový roztomilý diblíček“. To mě pobavilo – vnímám vás všelijak, ale rozhodně ne jako diblíka…

To jsem ráda, zrovna jako diblík se prezentovat nechci a nepřipadám si tak. Ale když to pan režisér říká… Ne, dělám si legraci, možná jsem tak tehdy působila v rámci castingu, kde jsem byla nervózní a nejmladší.