Předchozí
1 z 2
Další

Co se vám vybaví, když se řekne prázdniny?
Lukáš: Konečně volno! Čas, který vrstvím po týdnech a ne po dnech, ba co víc, po půldnech. Stejně tak ale čas, ve kterém odpočívám aktivně. Asi to neumím jinak.

Klárka: Mně se vybaví moře a také to, že konečně není škola.

Lukáš HejlíkHerec, kterého znáte z několika televizních seriálů, vyrazil před několika lety na turné, které nebere konce. Díky svému divadelnímu souboru LiStOVáNí se dostal do všech koutů naší země a na svoji Gastromapu už zakreslil přes 600 podniků. Na jeho narozeninách vznikl poměrně nevinně jeho další projekt – Gastrokroužek, který teď vyšel v knižní podobě jako opravdu originální kuchařka.

Lukáši, kam jsi jezdíval na prázdniny, když jsi byl tak starý jako Klárka?
To bylo těsně po revoluci a začaly kruté devadesátky a první Chorvatska. Bungalovy, paštiky, těstoviny s kečupem, spálená záda. Z rodných Cítolib si pamatuju ty horké prázdninové večery, kdy jsme jezdili s kamarádem k rybníku pytlačit a nikdy nic nechytili.

Jak vzpomínáš na letní tábory svého mládí?
Já mám za to, že Klárka navštěvuje mnohem více táborů než já. Samozřejmě, že jsem taky jezdil, ale takové ty osmnáctidenní byly strašně kruté. Tam děti neznaly cizí děti a občas zažívaly velký smutek. Tak i já. Čekaly na dopis z domova, aby poslaly korespondenční lístek, jehož cena šla z 50 haléřů až na dvě koruny padesát s textem: Dojeli jsme dobře, vaří tu dobře, ale stýská se mi. Pamatuju si také na balíky sladkostí, které chodily. Taky si pamatuju, jak mi tam mamka jednou dala meruňky, které zkvasily a s prominutím zaprasily celý balík.

Klára HejlíkováDokončila pátou třídu, ráda maluje a natáčí filmy. Se svým otcem, Lukášem Hejlíkem, a kamarádkami natočila prázdninový film Koňská jízda. Další film byl se spolužáky a jmenoval Škola dobra a zla. Po prázdninách nastoupí do šesté třídy na ZŠ TGM v Ivančicích.

Které byly zatím tvoje nejlepší prázdniny, Klárko?
Moje nejlepší prázdniny? Na to se těžko odpovídá. Každé jsou něčím dobré a něčím špatné.

Lukáši, jaké byly tvoje nejlepší prázdniny?
Jejda! Vzpomínám na všechny svoje výlety VWajíčkem, Transporterem 2, který mám dvacet let a který se mnou přežil všechny životní kotrmelce. Ať to byl výlet do Říma, do Tater, na Sadskou nebo po celé republice, kterou jsem ukazoval své ženě, protože ona obletěla celý svět, ale neznala naši hezkou zemi.

Kdy ses poprvé podíval k moři?
Naši měli výjezdní doložku a já byl jako malý v Omiši u Splitu. Pamatuju si na to! Na tu šílenou cestu, kdy po cestě nebyl ani kilometr dálnice, na to, jak Škoda 120 vařila. Na to strašné vedro, které jsem do té doby nezažil a v noci spal na balkóně, kde mě žrali komáři. Na to, jak mě táta vzal po stopách Vinnetoua do hor, na kopce, kde bylo kameny vyskládané jméno Tito, a jak jsme se tam ztratili a dost tam bloudili dobře čtyři hodiny. Z toho apartmánu to bylo k moři 154 schodů (to bylo u nás doma číslo popisné) a koupala se tam nahoře bez jedna ženská, které jsem říkal Italka. A chodil jsem se potápět s brýlemi, když se koupala, a byl z toho hotový. A celá rodina ze mě!

Ty už jsi také byla u moře?
Když jsem jela poprvé k moři, bylo to, myslím, s mamkou a taťkou. Jeli jsme do Chorvatska. Pamatuju si, že to bylo dobré. Už je to hodně dávno.

Máte radši dovolenou u nás nebo v zahraničí?
Klárka: Já nevím, na tuto otázku se těžko odpovídá. Jak jsem předtím naznačovala, u všeho je něco dobrého a u všeho je něco špatného. Ale kdybych to měla takhle zhodnotit, tak asi mám radši dovolenou v zahraničí.

Lukáš: Asi u nás. Jsem na to fakt magor. I právě teď, v první dny prázdnin křižuju republiku, i když to dělám vlastně celý rok. Byl jsem v Austrálii, Americe, Africe, ve většině evropských měst a díky Istanbulu i v Asii, ale mám rád Česko.

Zrovna teď jste spolu na dovolené sami dva. Kde jste všude byli?
Klárka: Tak první den jsme byli u toho velkého rybníka.

Lukáš: Ano, Olšovec v Jedovnici. Spali jsme v nejvíc retro chatě ze sedmdesátých let. Každý, kdo mě sleduje na Instagramu, tak viděl i to, co jsme všude jedli.

Klárka: Pak jsme byli na Macoše.

Lukáš: Pak na zámku v Lysicích, na oběd ve Svitavách a na procházce v Litomyšli. Kafe v Oustecké kavárně na zrušeném nádraží v Ústí nad Orlicí. Pak jsme se ještě stavili pro pivo Clock v Potštejně.

Klárka: A dojeli do penzionu Kozí chlívek! Tam jsme spali a druhý den jsme se fotili pro tenhle rozhovor u kostela sv. Matouše. Potom jsme tam byli v lanovém parku.

Lukáš: Málem jsem umřel! To bylo strašné. Doteď mě všechno bolí. Přes Polsko jsme jeli do Náchoda. Podívali jsme se do knihovny a dali si ve Waffle Café…

Klárka: …vafli! Pak jsme se jeli koupat. No, vlastně jenom já.

Lukáš: V Polici nad Metují. Pak jsme navštívili Klášter Broumov, kde se otevírala nová restaurace U tří růží. A taky jsme byli na pouti.

Klárka: Byli jsme na autíčkách. A táta vystřelil dvě růže.

Lukáš: No, jenom jsem je líznul, ale ten chlap na střelnici řekl, že to stačí. Jeli jsme přespat na krásné místo – restaurace a penzion Kovářova kobyla.

Klárka: Tam to bylo fakt hezké. Druhý den jsme byli na skalách.

Lukáš: V Adršpachu, hned ráno a stihli jsme to docela prázdný. Oběd zase v Kobyle a pak cestou domů jsme se stavili ještě v Dobrušce na Jiný kafe a U Hubálků v Kostelní Lhotě. Ano, je to šílený. Se mnou je to takový japonský styl cestování!

A na co z této společné cesty nikdy nezapomenete?
Klárka: Na lanový park!

Lukáš: To rozhodně! Druhý den se mi z toho vyrazil opar.

Klárko, v tatínkově životě hrají důležitou roli knihy, které také představuje lidem v rámci projektu Listování. Čteš ráda a dostaneš se k nějaké knížce i o prázdninách?
Klárka: Ano, určitě se k nějaké knížce dostanu. Ještě nevím, k jaké, ale rozečtených jich mám hodně. Takže odpověď zní: Ano, dostanu.

Lukáš: Jen na téhle cestě přečetla jednu a dva komiksové romány.

A co tatínek? Čteš si někdy jen tak, anebo je to vždy spojeno s prací?
Přiznávám, čtu velmi málo. A vždycky na záchodě… Tam jsem schopný se začíst do něčeho opravdu. Trvá to sice dva až tři měsíce „průběžného čtení“, ale dočtu to. Mám také tři domovy a tři záchody, v Praze, na chalupě a na cestách.

Mimochodem, kde jste byli s Listováním nejdál?
Ve světě asi v Tampere ve Finsku a rumunské Bukurešti. Jinak jsme hráli v Chebu, ale i v Jablunkově. Stejně tak ve Šluknově ale i v Lanžhotě pod Břeclaví.

Která kniha je na vrcholu vašeho žebříčku?
Lukáš: Každá z LiStOVáNí, a to je jich 118! Z nich jsem měl hodně rád Dopplera od Erlenda Loeho, kterého teď po deseti letech vrátím na turné. Hodně osobní je teď Co by můj syn měl vědět o světě. Mám ale moc rád knížky Petry Soukupové a třeba právě i Bertíka a Čmuchadlo, kterou od ní hrajeme.

Klárka: Na vrcholu mého čtenářského žebříčku je asi kniha Škola dobra a zla. Přečetla jsem zatím všechny tři díly, které byly přeloženy do češtiny, a těším se, až tenhle rok na podzim přeloží do češtiny i čtvrtý díl. Podle této knihy jsem s mými kamarády natočila i krátký film. Máme zatím jenom první díl a budou i další. Ta kniha je fakt super a moc se na to těším.

Součástí prázdnin je i cestování. Čím cestujete nejraději?
Klárka: Já asi nejraději cestuji autem a občas i vlakem, ale rozhodně nemám ráda cestování letadlem.

Lukáš: Vlak! Vlak! Vlak! Na prázdniny chystám pracovní den #24hodinvevlaku, kdy budu chtít objet naší zemi za 24 hodin, na Instagramu o tom budu podrobně informovat. A hlavně chci hodně zamakat na mé knížce Gastromapy.

Kdybyste měli připravit ideální dovolenou jeden pro druhého, co bys, Lukáši, dceři uchystal a co ty, Klárko, tátovi?
Lukáš: No, to je otázka! Šest let jsme s Klárkou lítali do Chorvatska na stejné místo, letos poprvé ne. Chystáme se do Vídně a Budapešti, právě vlakem. Ale! Není to víc moje ideální dovolená než Klárky? Myslím, že Klárku baví koupání, má to fakt ráda. Baví jí chodit na jídlo, to se mnou problém není. Taky vím, že docela nerada lítá. Sakra, dobrá otázka a fakt nemám odpověď! Takže, někam na místo, které není daleko, kde je koupání, vyžití, nějaká herna a dobré jídlo.

Klárka: Já bych tátovi nachystala nějakou klidovou dovolenou, kam by se jelo vlakem, a táta by tam měl čas na čtení a na práci.

S prázdninami se často pojí i sport – cyklistika, plavání a spousta dalších. Máte také nějaký oblíbený?
Lukáš: Ani moc ne. Jsem docela nesportovní typ, což je ostuda, se kterou hodlám tak dlouho už něco dělat a pořád mi to nejde. Mám rád procházky.

Klárka: Mým oblíbeným sportem je samozřejmě plavání a také ráda tančím.

Webová stránka Gastromapa Lukáš Hejlíka se pomalu stává pojmem. Ty na ní, Lukáši, radíš lidem, kde najít dobrou restauraci, kavárnu, bistro a podobně. Zřejmě i tahle prázdninová cesta šla po adresách Mapy.
Ano, pokouším se to ale spojit tak, ať je to i vyžití pro Klárku. I pro mě. Hlavně ten lanový park!

Kam bychom si měli zajet za nějakou tvou oblíbenou lahůdkou?
Mrkněte na můj výběr #GMLH52, 52 videí jakožto 52 tipů na 52 týdnů v roce. Je to ze všech koutů naší země. Můžete to aktuálně sledovat na mém facebookovém profilu. Dám rovnou pět tipů, které nikde nebyly: Jihomoravský kraj – Pastuška v Brodu nad Dyjí. Liberecký kraj – U Čápa v Příchovicích. Ústecký kraj – Ostrov v Tisé. Zlínský kraj – La Villa ve Zlíně. Vysočina – U Kosků v Blatinách.

Hodně dětí si nedovede představit, že by si o prázdninách odpočinulo od telefonu nebo od tabletu a podobných elektronických hraček. Týká se to i tvojí dcery?
Tyhle tři dny jsme zatím off. Teda Klárka. Já vůbec. Klárka zatím na telefonu moc není, nemá totiž super telefon, co nabízí vše. Neříkám, že je to dobře, ale zatím nevyjadřuje nahlas či razantně nutnou potřebu ho mít. Ale už to znám, všechna ta omezení pak zběsile dohání. Ovšem znovu říkám – já sám bych digidetoxu nebyl schopný.

Klárko, stane se ti, že zatoužíš po mobilu nebo po tabletu?
Stává se mi to velice zřídka. O prázdninách většinou jen když letíme do Chorvatska letadlem, jelikož se hrozně bojím a pomáhá mi to, abych se nebála. A když ne o prázdninách, tak jenom pokud vyloženě nevím, co mám dělat, a krátím si tím dlouhou chvíli, například když jedu autobusem.

Lukáši, vidíš se ve své dceři? Co má po tobě?
Jasně, že ano! Má po mně hlavně ty nešvary! Nebo… Nejsou to úplně špatné vlastnosti, pro život a profesní prosazení jsou například dobré, v dnešní době dokonce trochu potřebné. Urputnost, přes kterou nejede vlak. Houževnatost, se kterou umí dosáhnout svého. A stejně jako já si ze sebe moc neumí dělat srandu. Pak má ale také spoustu předností, které naopak nemám já. Takže je lepší, což mě samozřejmě těší. Umí se začíst, radovat, umí mít ráda, umí se smát, a když je po jejím, tak umí táhnout kolektiv. Všechno vlastně souvisí.

Lidstvo pomalu dobývá vesmír… Klárko, co bys řekla na prázdniny na Marsu?
Tato otázka je opravdu těžká. Samozřejmě, bylo by to velice zajímavé a také originální. Ráda bych tam ty prázdniny strávila, jenže samozřejmě vyletět do vesmíru bude podobné jako letět letadlem a toho se opravdu velice bojím. Kdybych tam ale už byla, tak bych si to musela hned natočit.