Na Letní scéně Harfa hrajete v bláznivé komedii Příště ho zabiju sám. Kdybyste na ni chtěl nalákat diváky, co byste jim o hře řekl?
Poslední dobou jsem nazkoušel dost věcí. Dělat srandu je těžké. Když jsem šel do tohohle kusu, už jsem byl unavený, ale po dlouhé době byl celý ten proces občerstvující. Nejenom, že jsem poprvé zkoušel s Leošem Nohou, se kterým se znám už víc jak deset let od doby natáčení Okresního přeboru, ale poprvé jsme si to představení mohli udělat opravdu tak, jak jsme chtěli, protože režie tomu šla vstříc.

Leoš je opravář ledniček a já jsem automechanik, takže si nemáme co vyčítat a stavět se, že jeden je víc než druhý. On možná umí opravit ledničku, ale zase neumí řídit auto a nemá ani řidičský průkaz, takže jsme si rovni.

Když tomu představení v novinách dají hodnocení 50 procent a napíšou, že je to klasická letní komedie, co si pomyslíte?
Že je to dobře. Ona je to klasická letní komedie. Je to vždycky otázka vkusu. Nikdo z nás tu nevytváří Ibsena. Už několikrát jsme hráli pro 400 lidí, kteří se baví, a to je podle mne slušný výsledek. A musím říct, že se doposud bavíme i my, což je fajn. Někdy se ta sranda během zkoušení nepovede úplně přenést, ale tady je, i díky té úlevě, že nás to baví dělat.

Proč momentálně nejste nikde v angažmá?
Angažmá se nebráním. Já jsem rád, když můžu, řečeno fotbalově, kopat za jeden tým. Dá se říct, že posledních pět let kopu za divadélko Pluto v Plzni, kde mi dávají svobodu. Ve chvíli, kdy se začne někdo nad někým povyšovat, něco si nalhávat, nebo vůbec lhát, tak já v těch prostorách být nechci.

Proto jsem asi z mnoha míst odešel a jsem rád, protože jsem tam nepatřil. Můj výkon by byl bezesporu ovlivněn tím okolím. Poslední dobou navíc dělá divadelní produkci kdejaký blbec. A já nemusím dělat divadlo s kdejakým blbcem.

Divadlo Pluto není moc známé. Můžete o něm prozradit víc?
To je divadlo manželů Kikinčukových, v září bude slavit už 20. sezónu. S Pavlem Kikinčukem jsem se seznámil opět při Okresním přeboru a s jeho ženou při natáčení Babovřesk. Oslovili mě, jestli bych si u nich nechtěl zahrát ve hře Paparazzi, a já jsem si řekl proč ne.

Divadlo má kapacitu přibližně 100 lidí a je to vlastně šantánové divadlo. Ještě před pěti lety měli diváci buřta s cibulí a pivo zdarma ke vstupence. Nikdy předtím jsem v takovém prostoru nehrál a trvalo mi asi dva roky, než jsem se sžil s tím, že divák komunikuje s herci během představení.

Upřímně řečeno, byl jsem leckdy dost naštvaný, že na nás lidi pokřikují. Buďto předjímají děj, nebo tomu nějakým způsobem fandí, ale ono to vlastně k tomuto typu divadla patří. Nazkoušel jsem tam pět her, které se všechny stále hrají. Baví mě to, protože hraju tak, jak já chci, ale zároveň nesu zodpovědnost za to, kdyby to byl průser.

Buřty s cibulí tam mají stále?
Můžete si je koupit, ale už nejsou součástí vstupenky.

Natočil jste přes léto něco nového?
Vběhnul jsem nakrátko do natáčení seriálu Kameňákov, který vychází ze série filmů Kameňák. Než jsem si přečetl scénáře, čekal jsem něco, čeho jsem se nedočkal a naopak to vypadá, že to bude docela prča.

Jste spojen s vinařskými filmy a seriály. Máte rád suché červené víno, kterého si občas trochu dáte. Poznáte odrůdu, nebo aspoň jestli je to víno z kategorie „dá sa“ nebo „nedá sa“?
Když jsem na Moravě ve Velkých Pavlovicích našel svého vinaře, od kterého piju víno, tak mi jednoznačně řekl: „Buďto ti to chutná, nebo ti to nechutná, zbytek není vůbec důležitý.“ Takže já piju víno, které mi chutná, a jestli je takové či makové je mi úplně jedno.

Je o vás známo, že jezdíte rallye. Jakým autem a kdo se vám o něj stará?
Mám takové auto, jaké mi tým dá. Startuju za tým Jaromíra Tomaštíka, jezdí u něj třeba i David Suchařípa nebo Olga Lounová. Většinou jedu Renaultem Clio ve specifikaci N. Jezdil jsem i v Mitsubishi Evo, kterým bych rád jezdil i nadále, protože to už je auto, které funguje dobře jen ve chvíli, kdy s ním jedete hodně rychle, a odpustí možná víc než ten Renault.

V téhle sezoně jsem na tom ovšem tak, že jsem ještě nejel nic. Nejsou na to peníze. Je to finančně náročný koníček. Rád bych ještě po prázdninách startoval na mistrovství republiky v jednodenních soutěžích. V prosinci potom pojedu volný podnik ve Slušovicích, což je Mikulášská rallye, která je jenom o zábavě, lidi mi tam fandí a má to krásnou atmosféru.

Jedete sám nebo máte navigátora?
Bez navigátora bych jet nemohl. Základem je dobrý rozpis, tedy to, co vám navigátor čte během jízdy a co mu já předtím nadiktuju. Snažil jsem se, aby mi v tom pomáhal Václav Pech, několikanásobný mistr republiky v rallye.

Rozpis rozhoduje nejen o tom, že dojedete do cíle, ale hlavně o tom, jestli tam dojedete v pořádku. V tom mám ještě velké mezery. Čím déle jezdím, tím víc si uvědomuju, jak je rallye strašně náročné.

Někde jste řekl, že vám navigátora bude dělat manželka. To byl vtip?
Manželka už mi jednou navigátora dělala, na Pražském rallyesprintu, abychom tu moji vášeň spolu zažili aktivně, ale ani ona ani já v tom nechceme pokračovat. Ne proto, že by to neuměla, ale protože máme prostě strach.

Ne každý automechanik jezdí rallye. Kde jsou začátky vašeho zájmu o tento sport?
Přál jsem si to už jako malý kluk. Jako automechanik jsem sice dost vystřízlivěl, protože učňák byl tvrdá škola života, takže láska k autům trochu ochladla. Také jsem si myslel, že se mi to nikdy nesplní, protože rallye je královna motosportu a je to drahé.

Ale hodně jsem o tom mluvil, a když se o něčem hodně mluví a člověk si to hodně přeje, tak se andělé smilují a nadělí mu možnost si to vyzkoušet. První zkouškou to samozřejmě neskončilo. Bylo to jako první sex. Chtěl jsem v tom pokračovat. Samohana je fajn, ale aktivní láska dvou lidí je o dost lepší.