Předchozí
1 z 3
Další

Informace má z první ruky nejen z matematických modelů, ale i z terénu. Jako nadšený amatérský letec totiž často vyráží do vzduchu a vysoko v atmosféře je jako ryba ve vodě.

Nyní, když panují nesnesitelná vedra, se každý před nimi snaží někde schovat. Čemu dáváte přednost vy jakožto odborník?

Léto mám sice nejradši ze všech ročních období, ale všechno má mít své meze a dlouhotrvající vlna veder není dobrá ani pro teplomila, jako jsem já. Takže výjimečně mám v oblibě klimatizované obchoďáky. Nejradši ale jdu do lesa, kde je stín, nebo zalezu do vody, což bych doporučil každému.

Jste s kolegy v práci na vedra připraveni?

Na to, že takovéhle počasí přijde, jsme sice připraveni už pár dní dopředu, ale že bychom pročistili trubky klimatizaci a připravili větráky, na to nemáme čas. Kolegové na centrálním předpovědním pracovišti pracují v poměrně zastaralé budově a zastaralá je tam i klimatizace, starý, nepříliš účinný přístroj nalepený na stěně. Takže nadměrným teplem trpí i meteorologové ve službě.

Dávný vtip říká, že když meteorologové nevědí, jaká bude zima, sledují indiány. Platí ještě v dnešní situaci staré pranostiky?

U nás bohužel žádní indiáni nejsou a bojím se, že i ti, kteří zbyli na americkém kontinentě, již své lesní moudrosti pozbyli. Ale jsme v moderní době, která si žádá moderní prostředky, což je dneska matematické modelování. Klimatologické modely jsou koncipovány podobně jako u předpovědí na několik dnů, kde se vytvoří matematický popis fyzikálních dějů, které se odbývají v atmosféře. I klimatologické modely umějí s větší či menší mírou spolehlivosti spočítat vývoj počasí nebo podnebí. Některé třeba na půl roku dopředu, ale jiné i na desetiletí nebo staletí. My v Českém hydrometeorologickém ústavu takový klimatický model neprovozujeme, náš Aladin předpovídá na dva a půl dne, dělají to třeba naši američtí kolegové. Ale samozřejmě ne proto, že by tam měli indiány.

Jak přesné vaše modely jsou?

Stále přesnější, předpovědi se zlepšují z celé řady důvodů. Jednak jsou to lepší počítače, na nichž pro každý uzlový bod počítáme sadu složitých rovnic zahrnujících dynamiku atmosféry jak se bude vyvíjet teplota, tlak, proudění větru, oblačnost, srážky i jiné komponenty. Před třiceti lety kvůli malému početnímu výkonu tehdejších počítačů chyběly důležité detaily. Tím, že se zahušťuje síť uzlových bodů a zkracují se časové kroky, se zlepšila přesnost výstupu. Dnešní výpočetní technika umožňuje vnášet další a další parametry. Můžeme tam zahrnout typ povrchu asfalt se zahřívá jinak než les, nebo že se u Lipenské přehrady odpařuje víc vody než na Lounsku nebo Žatecku, kde je málo vodních ploch.

V poslední době bohužel slyšíme jen jedno: Bude vedro.

A taky vedro je… Vedra tady byla vždycky. Třeba v roce 1947 bylo horké léto. Ale je pravda, že vlny vedra obvykle nebyly tak četné a nebylo ani takové sucho. Extrémy byly vždycky, ale teď je na ně víc vidět, lidé si toho více všímají. Máme také jinou měřicí síť než před lety, takže je to i změřitelné a vyhodnotitelné.

Proč tomu tak je a jak dlouho nás bude trápit?

Vedro je dané všeobecnou cirkulací atmosféry. Je to složitý mechanismus, který si můžeme zjednodušeně představit jako rozbouřenou hladinu oceánu. Matematický model má spočítat, co se bude dít s částicí vzduchu kudy se bude pohybovat a jak na to bude reagovat její okolí. Složitost cirkulace v atmosféře vede k tomu, že někdy bývá studené léto, když převažují vpády chladnějšího vzduchu od severu. Jindy zase převažují vpády horkého vzduchu, jako je tomu právě teď. V létě roku 2015 bylo dokonce pět takovýchto vln. Vzduch, který k nám přichází, má svůj původ nad severní Afrikou v místech, kde jsou teploty někde i přes 50 stupňů Celsia, a proudí po několik dnů, než se dostane k nám. Samozřejmě že během cesty trochu vychladne, ale i tak jsou tady velmi vysoké teploty.

Jak jsme na tom s těmito vlnami letos a na kolik se jich ještě můžeme těšit?

Extrémně teplotně nadprůměrný byl už květen, měl skoro pět stupňů nad dlouhodobý průměr. Takže už to můžeme považovat za vlnu veder, ale rozhodně to nebylo tak horké, jako to, co přišlo nyní v létě, tedy až 38 stupňů Celsia. V létě jsme zatím měli tyto vlny dvě a další pravděpodobně nebude, ale znáte to, „nikdy neříkej nikdy“.

Tohle vaše přístroje nejsou schopné odhadnout?

Abychom třeba řekli: V první polovině září přijde další vlna veder a teploty budou 35 stupňů? Tak tohle předpovědět neumíme, i když se to nakonec klidně může stát. Spolehlivě předpovědi vycházejí tak na pět dní. Za orientační se dá považovat výhled na sedm dní, ale předpovídat počasí na delší období nemá příliš velký smysl. Kdybych říkal, jak bude za měsíc, to by se nedalo použít.

Kdysi jsme teploměr stoupající ke třiceti stupňům považovali za pohromu, dnes na to vzpomínáme jako na příjemný chládek. Co se s klimatem děje?

Skutečně se to tak dá říci. Důvodem je globální změna klimatu, což je šetrnější název pro globální oteplování. Neotepluje se ale celá planeta, jen její většina. Jsou regiony, které se naopak ochlazují, třeba některé části Antarktidy a Jižní Ameriky, ale je jich málo. Na rovníku se změna klimatu příliš neprojevuje, protože je tam hodně vlhko, tak mezi 25 a 35 stupni Celsia po celý rok. Naopak výrazně se mění klima u pólů, zejména severního. Tam se zvyšuje teplota a odtávají arktické ledovce, čímž se teplotní rozdíl mezi rovníkem a pólem zmenšuje.

Co tyto změny způsobuje?

V subtropech a mírných zeměpisných šířkách jsou nad zemí ve velkých výškách kolem deseti kilometrů proudy vzduchu, kterým se říká jet stream a jež směřují ze západu na východ. Jejich vlnová délka je 4000 kilometrů, meandrují a proudí si kolem zeměkoule. Amplituda zvlnění se vlivem menšího teplotního rozdílu zvětší, což znamená, že do střední Evropy někdy proudí severnější složka proudu, jindy jako právě teď zase jižní. To vede k velkým výkyvům počasí. Teď převažuje jižní složka a máme tady horka. Když jižní složka převáží v zimě, bývá zima mírná.

A potom se to rychle může zvrátit?

Ano. Takže třeba o Vánocích může být třináct stupňů nad nulou, což může vystřídat vpád extrémně studeného vzduchu. Takový jsme zažili letos v březnu, kdy napadl sníh v době, kdy by spíš měly kvést pampelišky nebo sedmikrásky. Vlna může trvat jednotky dnů až týdny, záleží na nastavení atmosféry. Zaznamenáváme rostoucí extrémy počasí. Mimo jiné jsou jejich důsledkem zimy chudé na sníh. Ten je pro nás důležitý nejen kvůli lyžování, ale hlavně jako zdroj vody. Když na jaře sněhová pokrývka postupně odtává, nejdřív v nížinách, a trvá měsíc, než se hranice tání dostane až do nejvyšších poloh hor, tak po celou dobu odtéká voda. Něco do řek, něco se vsakuje do půdy. To teď chybí. Sněhu je málo, jen na horách a v kratším období, než býval. Zimy proto v posledních patnácti, dvaceti letech nedoplňují deficit vláhy, která se v létě vypařuje. Je to jeden z hlavních důvodů, proč teď máme nedostatek vláhy a voda není ani v půdě, ani v řekách.

Jak to bude asi pokračovat dál?

Dá se předpokládat, že tento trend se bude zhoršovat. Některé scénáře počítají s tím, že do konce století by se mělo průměrně oteplit o jeden až dva stupně Celsia, což je hodně. Vždyť od začátku 20. století se za 120 let oteplilo asi o 0,9 stupně Celsia. Extrémy počasí se mohou projevovat ještě rychleji a období sucha zaznamenáme ještě vícekrát. Navíc může být ještě delší, než bývá teď. Musí se to řešit a udržet vodu v krajině, protože ji sem jinak než deštěm nebo srážkami nedostaneme. Nemáme žádné gejzíry, nepřitéká sem žádná řeka, naopak jsme rozvodím Evropy a všechna voda, která zde naprší nebo nasněží a roztaje, odtéká pryč z našeho území.

Proč ji zde nezadržujeme?

Léta o tom mluví ekologové, lesníci, zemědělci, kdekdo, ale je to otázka pro politiky. S tím meteorologové nic neudělají. Politik je ve funkci čtyři roky a za tu dobu se nedá stihnout udělat nějaká větší věc, jako vymyslet, kde budou rybníky, remízky, nějaké menší nádrže. Od myšlenky k realizaci je delší doba a mezitím zase přijde jiná politická garnitura, která má jiné priority. Nějakou vodu klidně škrtnou a věnují se něčemu jinému. Chce to proto mít dlouhodobou koncepci, ne jen na období jedné vlády, ale třeba na dvacet let.

Nehrozí nám nedostatek pitné vody podobně jako nedávno v Kapském Městě? Teď médii probleskla zpráva o chystané „privatizaci“ pitné vody…

To, že se přinejmenším uvažuje o takovýchto zásazích do soukromí, o něčem svědčí. Myslím, že se srážková bilance příliš nemění a za posledních 50 let tady máme v průměru 400 až 800 milimetrů srážek za rok. Srážek neubývá, ale voda se už neudrží v krajině. Řeka s narovnaným tokem obsahuje méně vody, která odteče mnohem rychleji, než když meandruje jako kdysi. Chce to rybníčky, aby jich v krajině bylo hodně. A víc zeleně. Teď jsme létali letadlem nad Lounskem a Žateckem, které jsou ve stínu Krušných hor a je tam nejméně srážek z celé republiky. Tam není les, jen sem tam stromořadí podél silnice. Krajina je tak vysušená, že už nerozpoznáte barvu obilí od barvy trávy všechno je žluté. Právě v krajině chudé na srážky by měli mít zájem vodu zadržovat.

Řada lidí včetně významných politiků stále tvrdí, že se nic neděje. Kdy lidi skutečně pochopí, že děje?

Nejen já mám pocit, že se zhoršuje vzdělanost lidí. Z toho pramení zpupný přístup. Žijeme sice moderním způsobem v moderní době, ale nesmíme opovrhovat hodnotami, které dává příroda. Nesmíme žít na její úkor, a to my žijeme a lidi si to neuvědomují. Skutečný stav si uvědomí, až nebudou mít co pít, nebo balená voda v PET lahvi bude stát dvě stě korun nebo ještě víc, až potom jim to začne být divné. Přijdou na to, až si budou muset kvůli pitné vodě odepřít jiné věci nebo jim voda doma z kohoutku poteče jen dvě hodiny denně.

Co tedy ke změnám klimatu vede?

Výkyvy klimatu dlouhé několik set, ale třeba i statisíců let, tady byly i v minulosti. Dnes víme, že se člověk na změně klimatu podílí, ale nevíme, jakou měrou. Jsou to vlivy jako výfukové plyny, kouře z komínů, prostě hlavně oxid uhličitý. Klimatologové odhadují, že asi deset procent uhlíku, který se dostane do atmosféry, tedy deset miliard tun z celkových sta miliard tun uhlíku ve vzduchu, produkuje člověk. Určitě to není jediný parametr, který ovlivňuje změny klimatu, jistě se na tom ale částečně podílí.

Neobáváte se, že lidstvo ve vztahu k přírodě již překročilo hranici, za kterou už není návratu?

Myslím, že katastrofisté nemusí mít pravdu. Neviděl bych to až tak alarmisticky a skepticky. Vidíme kolem sebe, že se země otepluje, ale bude to trvat desetiletí, možná staletí, než to dojde do nějaké velmi kritické fáze. Myslím, že zdaleka ještě nejsme za bodem, z něhož by se nedalo vrátit se zpět k zelené planetě. Věřím, že si to nebezpečí lidi budou víc a víc uvědomovat a začnou brzdit.

Jaké změny se dají očekávat v budoucnosti v řádu desítek let?

Existují názory, že se naše středoevropské klima přeměňuje na středomořský typ, což ale plně zažijí až naše vnoučata nebo pravnoučata. Už dnes ale vidíme zimy bez sněhu. Ve Středomoří v zimě teploty klesají jen někam k nule. A tento typ klimatu, kde rostou palmy, se pozvolna rozšiřuje i do vyšších zeměpisných šířek a během nějakých dvou set let by tady mohlo být tak, jako je dneska v Římě, Neapoli nebo na francouzské Riviéře. Ale jsou to zatím jen názory, odhady kompetentních lidí. Nejsou žádná vědecká fakta, která by to jednoznačně říkala. Důkazy na to nikdo nemá.

Na co se ještě můžeme „těšit“?

Navazují na to další věci. Podobně se bude oteplovat i severněji, takže ve Skandinávii budou mít středoevropské klima. Doprovodí to migrace zvěře, sobi a losi budou mít tendenci jít na sever, ale už nebudou mít kam. Stejně jako nyní v Kanadě vymírají lední medvědi. A samozřejmě přibudou starosti s migrací lidskou, protože krajiny typu severní Afriky a Blízkého východu už nebudou k žití. Tam už vůbec nebude voda a začne se tam válčit o její zdroje, o přežití. Politické problémy vidíme už teď, odborníci si myslí, že s tím bude stále více starostí.

Pojďme na závěr k méně vážným záležitostem. Sledujete populární aplikace na předpovědi počasí?

Nesleduji. Zrovna teď, když jsem si byl zalétat, přišla řeč na tuto otázku. Ráno u letiště sprchlo a mohli jsme si na tom ukázat, jak jsou tyto aplikace nepřesné. Otevřeli jsme si jich několik a na žádné z nich jsme srážky nenašli. Přitom jsme viděli, že u nás nějakých deset minut pršelo.

Čím jste si to vysvětlili?

Je to dané tím, že model je vypočítán pro určité území. Dokáže dobře předvídat postup fronty, což je velký útvar s trvalými srážkami. Tam umí dobře spočítat, kdy srážky přijdou a jak dlouho budou trvat. Ale přeháňky nebo lokální srážky, bouřkové oblaky o rozměrech deset krát pět kilometrů s výškou deset kilometrů jsou pro ně příliš malé objekty na to, aby si s nimi ten model dokázal nějak poradit. Třeba spočítá, že v nějaké oblasti srážky budou, ale v atmosféře se kvůli různým vlivům tu zafouká vítr, tam se víc prohřeje krajina oblak vytvoří trošku jinde, než jejich model očekává. Z hlediska modelu jde o zanedbatelný rozdíl, ale pro lidi, kteří mají zahrádku o pár kilometrů vedle, to je velmi důležité. Meteorolog si může říct, že mu ten model hezky vyšel, ale lidi, kteří tam pořádně zmoknou, anebo ne, to vidí úplně jinak. Na tyto aplikace je proto potřeba nahlížet s odstupem a nadhledem a nečekat dogmaticky, že srážky přijdou, nebo nepřijdou. Diskuse, jestli jsou lepší Norové, Němci nebo náš Aladin, mi připadají k smíchu.

RNDr. PETR DVOŘÁK
Narodil se v roce 1966.

Vystudoval katedru fyziky atmosféry na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze.

Mluvčí úseku meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu v Praze.

Zabývá se leteckou meteorologií.

Má za sebou i praxi dispečera letecké dopravy ČSA.

Přednáší meteorologii v leteckých školách.

Příležitostně se věnuje amatérskému létání.