Česká republika v těchto dnech žije volbou prezidenta. Jak je na tom s etiketou a oblékáním Miloš Zeman?
Václav Havel, kterému jsem dělal poradce, dodržoval etiketu téměř vždy. Kolikrát se u dalších hlav státu dnes stalo, že nosily volnočasovou košili s krátkým rukávem. U Zemana ani nemluvím, kdyby alespoň oblékl košili s krátkým rukávem. Nechává se klidně fotografovat v tričku a odporných šortkách. Nikdo z nás si ani nepředstavoval, že by to mohlo dojít do takových konců.
Vzpomínám si na vaši historku, kterou jste vyprávěl v knize Deset let s Václavem Havlem, jak jste ho v Brazílii poslal převléci ze šortek do dlouhých kalhot. Můžete ji připomenout?
Byli jsme v Brazílii na Amazonce v Manaus a bylo neuvěřitelné vedro. Ve stínu bylo 45 stupňů a stoprocentní vlhkost. Čekal jsem na svého prezidenta před šatnou v jeho apartmá. Když vyšel ven, tak měl na sobě košili a šortky, ze kterých mu koukaly chlupaté nohy. Zasmál jsem se: „Co to je tohleto?“ On odvětil: „Vždyť je hrozné horko.“ Zeptal jsem se ho, jak to s tím souvisí. „Od kolika stupňů přestáváte být prezident? Jako, že od třiceti stupňů už nejste? Takže šup šup, zpátky, převléct!“. To je samozřejmě ukázka toho, jak musí fungovat člověk, který má odpovědnost být nablízku významnému ústavnímu činiteli.
Václav Havel hodně dbal na dobré vychování a oblékání, že?
Pocházel z jedné z nejlepších pražských měšťanských rodin. Maminka dbala na dobré vychování. Učila je všemu. Václav Havel si uměl perfektně zavázat kravatu na několik způsobů. Nosil perfektní obleky. Ovšem měl jednu vadu, kterou na něj mohu už po letech prozradit.
Nejde o ty krátké kalhoty, které jsou takovou jeho poznávací značkou?
Ne, to je jen legenda. To není pravda. On by nechodil v obleku s krátkými kalhotami. Tehdy je měl krátké proto, že byl v říjnu ve vězení. Na konci prosince ho zvolili prezidentem. Následovala vojenská přehlídka, takže šel domů, oblékl si černý oblek, který na sobě neměl několik let, protože ho nepotřeboval. Najednou zjistil, že mu kalhoty spadly a sako mu je velké. Kdyby se ještě nosily kšandy, tak by vše bylo zachráněno. Jenže muži je odložili s vestami. Vykasal si je co nejvíce nad pas po prsa, aby si je nemusel držet a vydal se na přehlídku. Kalhoty nesestoupily dolů, jak očekával, ale zůstaly zaseknuté na hrudník, tudíž vznikla legenda o krátkých kalhotách.
"Když muž půlhodiny mlčí, tak se nic neděje, když nemluví půlhodiny žena, je problém a něco neklape."
Jaká byla ta jeho vada?
Nosil mokasíny k obleku. Nikdo ho to nedokázal odnaučit.
Všimla jsem si, že v létě muži nosí mokasíny, samozřejmě bez ponožek, na svatby k obleku často. Mně se třeba v poslední době moc líbí úzké kratší kalhoty s barevnými ponožkami. Co na tento trend říkáte?
Jsem rád, že muži jsou konečně kreativnější. Nevím, jak je to v jiných městech, ale v pražských ulicích je naprosto typické, že chlapi chodí v nudném šedivém, hnědém a černém oblečení. Smutek a žal kráčí kolem vás. Když přijedete do Vídně, tak se vám najednou rozjasní ulice barvami, střihy, fantazií. Ti muži si s tím umí pohrát. Nosí barevná saka a kalhoty. Outfit doplní askoty, šátky či klobouky.
A co říkáte na barevné ponožky?
Barevné ponožky tzv. happy nebo funky socks se mi moc líbí. Zrovna je mám na sobě. Pánbůh zaplať za trošku odvážnější muže, kteří mají rebelskou povahu a jdou do barevného tónu. Do Národního divadla si je nevezmu, ale na návštěvu, večírek, mejdan, do malého divadla, baru či hospody jsou ideální.
Když je řeč o barech a večírcích, po celém světě začíná být velkým nešvarem používání mobilního telefonu za každé situace. Dokonce se mi zdá, že se tohoto prohřešku více dopouštějí ženy.
Protože ženy jsou sociálně víc kontaktní. Zatímco, muž telefonuje, jen když potřebuje něco sdělit, žena telefonuje kvůli sociálnímu kontaktu. I způsob volání vypadá jinak. Muž řekne do telefonu „Ahoj Karle, díval jsem se do kalendáře a čtvrtek teda můžu, tak co říkáš? Tak ve čtyři. Dobře. Měj se.“ a položí telefon. Je to lovec, potřebuje ulovit mamuta, a když ho uloví, tak tím to celé skončilo.
Chápu a my ženy se bavíme úplně o všem.
Ženy si telefonují nekonečně dlouhé hodiny a vyprávějí si, zdánlivě tlachají o hloupostech… Muži to ani nemohou slyšet. Dámy se baví o kabelkách, co viděly včera v televizi, co si daly v pizzerii k večeři. Potřebují více sociálního kontaktu. Je to asi tím, že jsou matkami. Už v pravěké pospolitosti seděly v jeskyni u ohně, zatímco muži lovili mamuta, vyčiňovaly kůže a tlachaly. Muži spolu mohou sedět a dvacet minut nemluvit. To se u žen nemůže stát, u chlapů je to normální. Když muž půlhodiny mlčí, tak se nic neděje, když nemluví půlhodiny žena, je problém a něco neklape. Proto jsou ženy s mobilem tak propojeny. Domnívají se, že je to součást jejich života a neporadí si bez něj ani vteřinu. Je to velký nešvar, když si nedokážeme zpětnou vazbou uvědomit, že mobil je v řadě situací rušivý element. Když zvednu mobilní telefon během jednání s jinou osobou, dávám tak druhé straně najevo, že je méně důležitá než člověk, který mi telefonuje. Je to důležitá součást našeho života, ale nechali jsme se jím zotročit.
Jak je možné, že muži mají v módě tolik pravidel a ženy skoro žádné?
Ženy jsou od narození zaměřené na svůj zevnějšek a oblékání. Již od malička se v nich geneticky i výchovou ukládá slušné chování a zájem o svůj exteriér. Holčička už v pěti letech přemýšlí, co si oblékne do loutkového divadla. Chlapa to nenapadne do padesáti let.
Má to kořeny už někde v minulosti, nebo proč tomu tak je?
Muži jsou jednozávitoví tvorové, kteří mají jako primární práci, dříve lov. Historicky se vytvořil vztah mezi mužem a ženou tak, že dáma je v páru ta kreativní. Ona zodpovídá za to, že společně vytvoříme harmonický, souladný pár. A muž má naprosto přesně předepsané všechny normativy pro své oblečení: na který knoflík si zapne sako, jaké boty a pásek si smí vzít k obleku, a tak dále. Proto je soubor předpisů u muže tak obsáhlý.
Takže ženy prakticky žádná pravidla nemají.
Ženy mají pravidla chudá a jednoduchá a umí si s tím poradit. Od malička jsou k tomu vedeny. Ženské oblečení je tak pestré, že je velmi obtížné stanovit nějaké normy. Do značné míry jejich oblékání podléhá ještě vkusu, módním trendům i stylu doby. Osmdesát procent produkce oděvního průmyslu směřuje k ženám a dvacet procent mužům. Muž si koupí oblek a vydrží mu sedm let. Košili má taky třeba tři roky a kravatu ještě déle.
U mužů není odívání priorita. Ženy neustále mění své oblečení a je to zboží rychlé spotřeby. To co se nosilo loni, už letos vzít dáma nemůže. Na ples si vzala jedny šaty a příště potřebuje jiné. Byli tam stejní návštěvníci nebo je to celebrita, kterou budou fotografovat. Zboží podléhá rychlé obměně. Já budu ve svém kvádru běhat ještě dalších pět let. Ženské odívání je hodně personalizované. Podléhá krátkodobým trendům a tím se liší od konzervativního a pevně stanoveného rámce pánského oblečení.
