Předchozí
1 z 2
Další

S Vaším mužem jste se seznámila před více, než 20 lety. Stejný je i věkový rozdíl, který mezi vámi je. Tíhla jste vždy ke starším mužům?
Seznámili jsme se dokonce již před 26 lety a letos to bude 24 let, co jsme spolu. Byl to můj první starší partner, předchozí byl jen o tři a půl roku starší, než já. To byla moje první láska, byli jsme spolu od mých 15 let, ale postupem času to přerostlo do takového sourozeneckého vztahu. Nehledala jsem někoho jiného nebo staršího, prostě se to stalo.

Když jste spolu začali chodit, napadlo vás, že by mohl být Vaším otcem?
Můj tatínek zemřel při autonehodě, když mi bylo něco málo přes pět let. Možná právě z toho důvodu mi starší partner vyhovuje. Přeci jen, už to není takový divoch, je a vždycky byl zodpovědný a starostlivý, a toho si cením.

Radek Kašpárek
Michelinský šéfkuchař Kašpárek: Když přijdu večer domů, vyjedl bych lednici

Co na ten vztah tenkrát říkala Vaše maminka?
Maminka z toho byla v šoku. Celá rodina byla v šoku! Nebyli z toho vůbec nadšení, abych byla upřímná. Dneska už je běžné, že ženy mají starší partnery, ale před dvaceti lety mě všichni odsoudili a viděli za tím, kdovíco. Pocházím z malého města, takže jsem tam byla jakousi raritou.

A co sousedi, kolegové v práci? Neměli vás za zlatokopku?
Určitě, i když Andrej v té době žádný velký boháč nebyl. Byl normální zaměstnanec. Ale na maloměstě je to skoro jako na vesnici. Každý ví o všech všechno. A pomluvám jsem čelila hodně dlouho.

Ester Geislerová
Zamilovaná Ester Geislerová: Je to celý vzácný, jsem šťastná!

Jak se Vám dnes žije po boku muže, který je spojovaný s kauzami, ať už jde o Čapí hnízdo, spolupráci s STB nebo manipulaci s médii?
Samozřejmě je to těžké, zasáhne vás to, ať chcete nebo ne. I když si říkám, že jsou to blbosti a lidi mají zkreslené informace, a já vím, jak to vše ve skutečnosti je, každá taková kauza se mnou vždycky nějakým způsobem otřese. Jsem hodně emocionální člověk, takže ačkoliv na to nevypadám, všechno se mě dotýká. Ale nejdůležitější jsou pro mě děti, spíš to řeším doma s nimi a uklidňuji je, snažím se to ignorovat, nesledovat bulvární internet, protože vždycky, když si něco přečtu, tak mě to samozřejmě rozhodí. Všichni jsme dnes pod vlivem médií, mohou si napsat de facto cokoliv a lidé tomu věří.

Protest proti Andreji Babišovi u Čapího hnízda během svatby s Monikou:

Zdroj: Zdeněk Kellner

Kdybyste zjistila, že Váš manžel, skutečně spolupracoval s StB, změnilo by to něco ve vašem vztahu k němu?
Zaprvé jsem stoprocentně přesvědčená, že nespolupracoval, a zadruhé - co bylo, bylo. Každý máme nějakou minulost, a já ho znám, vím, jaký je. Tohle pro mě nehraje vůbec žádnou roli.

Pan Babiš se chová sebevědomě a u spoustu lidí vyvolává pocit, že s ostatními manipuluje. Co vy, umíte svému muži oponovat, prosadit si svůj názor?
Jistě, právě proto u nás máme občas Itálii. Není lehké žít s takovým člověkem, ale na druhou stranu, kdybych měla po svém boku nevýrazného muže, asi by mě to nebavilo.

A kvůli čemu se hádáte?
Většinou o výchově dětí. Jsem zvyklá děti vychovávat sama, jsem hodně samostatná, ať už v práci nebo v domácnosti. Víceméně s dětmi žiju sama, manžela vídáme buď večer nebo o víkendech, pokud zrovna nepracuje. Kámen úrazu je, když mi pak naruší nějaký můj zajetý harmonogram. Najednou se mi vloží do výchovy, mluví mi do toho, a já na to mám jiný názor.

V čem se na výchově neshodnete?
Naposledy jsme měli problém s doktory. Náš syn hodně sportuje a každou chvíli ho bolí záda nebo noha. Pohádali jsme se, protože manžel pro syna vybral fyzioterapeuta, který mu ale úplně nevyhovoval, a tak se syn po jedné návštěvě zase vrátil ke svému původnímu doktorovi, což se Andrejovi nelíbilo. Já jsem byla toho názoru, ať si jde tam, kde je mu dobře, kde mu to vyhovuje. Prostě se nijak nevymykáme klasické rodině.

Dokázaly se Vaše děti vyrovnat s tím, že jejich otec je osobností, o které se hodně mluví, a to i v negativním smyslu? Projevuje se to na jejich vztazích s kamarády, spolužáky ve škole?
Nemají problém najít si kamarády, ale samozřejmě, že jejich spolužáci to řeší. Kolikrát přišly ze školy domů a říkaly, že táta je ve škole velké téma. Musíme o tom s nimi mluvit, já i manžel. Zpočátku jsme museli vyhledat i odbornou pomoc. Není to pro ně jednoduché, ale když vycítí, že z druhé strany je nějaká velká nenávist vůči jejich otci, tak se s nimi prostě nebaví. Hledají si takové kamarády, které je neodsuzují za rodiče, za něco, za co vlastně ani nemohou.

A jaké dětství jste měla vy?
Upřímně, moc hezké ne. Jak už jsem se zmínila, tatínek umřel, když jsem byla malá a maminka si po nějaké době našla jiného partnera, se kterým měla moji sestru. Bohužel to ale nebyl úplně nejlepší otčím, takže jsem z domova odešla poměrně brzo, bydlela jsem pak u babičky a dědy, proto k nim mám i hodně silné pouto. Na dětství nevzpomínám ráda.

Vladimír Špidla
Vladimír Špidla: Zemana jsem považoval za nevhodného kandidáta na prezidenta

Co se stalo?
Byl to cholerik. Když nebylo po jeho, byl zlý. Na mě i na bráchu. Hlavně kvůli bratrovi to pro mě byl takový psychický teror, nezvládala jsem to.

Odnesla jste si z toho vztahu matky a otčíma něco do svého budoucího života?
Určitě. Odnesla jsem si vědomí, že bych nikdy pro své děti nechtěla takového nevlastního otce, jakého jsem měla já, to bych s nimi radši zůstala sama. Pro mě jsou děti na prvním místě.

Dá se skloubit rodina, práce designérky a role manželky, která doprovází svého muže na cestách?
Měla jsem výčitky kvůli dětem, když jsem zařizovala Palomu (restaurace v pražských Průhonicích – pozn. redakce). Naše domácnost šla úplně stranou, děti mě vídaly jenom večer. Letos jsem měla špatný začátek roku, strávila jsem ho v nemocnici se slinivkou, a byl to pro mě signál, abych zpomalila, že všechno najednou se zvládat nedá. Takže letos nechystám žádný velký projekt, řekla jsem si, že celý rok se budu věnovat dětem, nadaci, a sem tam se starat o naše projekty, na kterých je stále potřeba něco renovovat a opravovat. A taky se budu věnovat muži, kterého doprovázím nejen na služebních cestách.

John Mucha.
Vnuk Alfonse Muchy: Pokud Praha postaví pro epopej budovu, ukončím soudní spory

Musíte se na tyto cesty nějak připravovat? Zvládáte to sama, nebo dostáváte nějaké instrukce? Předpokládám, že nechcete vypadat jen jako přívěsek svého muže?
Ne, to bych asi nesnesla. Než jsme letěli do Finska, šla jsem za ředitelkou manželova sekretariátu a lidmi z protokolu, kteří mi připravovali program. Chtěla jsem přesně vědět, jaký bude, s kým se setkám, požádala jsem je, aby mi ke každé návštěvě napsali například i to, jakou mám mít obuv, abych neudělala nějaké faux pas. Celý den jsem někde lítala, navštívila jsem spoustu charitativních akcí, ombudsmana pro dětská práva, školy, bylo to hodně náročné a já chtěla vědět, co si mohu a nemohu dovolit. Celé jsem si to pročetla a pak už to byla přirozená konverzace.

Nároky na ženy jsou vysoké. Reprezentujete nejen svého muže, ale i naši zemi jakožto paní premiérová. Nebojíte se stárnutí?
Stárnutí se vůbec nebojím, spíše mi vadí, že v dnešní době je velký tlak na to, jak má žena vypadat. Vždyť stárnutí je naprosto přirozená věc, všichni jednou budeme staří. Vadí mi, že spousta lidí mě posuzuje jen podle toho, jak vypadám, a mám pocit, že na mě mají nároky jako na dvacetiletou modelku. Je mi tolik, kolik mi je, v životě nebudu vypadat líp, než jsem vypadala, když mi bylo dvacet, pětadvacet nebo třicet. Vadí mi být pod takovým tlakem. O tom to přece není. Ta doba je dnes zvláštní, myslím, že tím trpí spousta žen.

Andrea Hoffmanová.
Herečka Andrea Hoffmanová: Dítě? Toho bych se nevzdala kvůli žádné práci

Možná i kvůli tomuto tlaku mnoho žen dnes využívá možností estetické medicíny, botox si nechávají píchat už dvacetileté holky, protože se bojí, že se jim někde objeví vráska. Jaký na tohle máte názor?
Nejsem proti tomu, aby si žena v určitém věku začala nějakým způsobem pomáhat k tomu, aby měla pěknou a svěží pleť. Ale rozhodně je velká chyba začínat takhle brzo, ve dvaceti letech, protože nikdo neví, co to s nimi udělá, jak budou za dalších dvacet let vypadat. Myslím, že lékaři by také měli být trochu soudní a v některých případech by to klientkám měli vymluvit, protože když se zásahy přeženou, je to mnohem horší, než když člověk přirozeně zestárne. Sama se těchto zákroků bojím. Také chodím na různé vyživování pleti a podobně, ale mám to štěstí, že se mi vrásky v obličeji zatím moc nedělají. I když si mnoho lidí myslí, že chodím na botox, je to tím, že mám v obličeji hodně tuku, což je dobré kvůli vráskám, na druhou stranu, když přibírám, tak právě v obličeji, a mám pak zase veliké tváře.

Žárlí na Vás manžel?
Ano, projevuje se to tak, že se někdy pohádáme. Jsem hodně upovídaná, nemám problém se s kýmkoliv pobavit, a někdy se mu nelíbí, když jsem hodně hovorná s jinými muži. Jenže já jsem blíženec, tyto věci si vůbec nepřipouštím, pro mě je to takové přirozené, i když to možná někdy není úplně vhodné. Dokonce žárlí i na moje kamarády gaye, dlouho mi trvá, než mu to vysvětlím.

Patříte k těm ženám, které muž rozmazluje dárky?
Dárky dostávám k narozeninám a na Vánoce. K těm minulým mi koupil krásné náušnice. Běžně ale dárky moc nenosí. Čas od času dostanu květinu – jen tak – ale to se ho pak ptám, co provedl.

Už delší dobu běží kampaň, v níž se různé osobnosti angažují na obranu zvířat, aby se nezabíjela pro módní průmysl. Vás nedávno zkritizoval bulvár za to, že vám manžel koupil v Itálii kožich z pravého norka.
Ten kožich jsem si koupila sama. Možná to je hodně špatná výmluva, ale já si říkám, ačkoliv zbožňuji zvířata a nikdy bych jim neublížila, že ten kožich už je stejně ušitý. Samozřejmě je zde argument, že když to nebudeme kupovat, nebude se to ani šít. Ale tohle téma je těžké. Nosíme kožené kabelky a boty, jíme maso. Jsem špatný člověk, protože nosím pravé kožichy?

Jsou přece i umělé kožichy… Ale ty z pravé kožešiny symbolizují bohatství. Nebo si je kupujete jen proto, že jsou krásné?
Jsou krásné, ale co je hlavní, jsou teplé. Kupuji si je z toho důvodu, že mě v zimě zahřejí. Mám doma kožichy i z umělé kožešiny. Nicméně po té bulvární kauze jsem slíbila, že už si další pořizovat nebudu.

Vaší dceři Vivien bude 18, synovi Frederikovi 14 let, jsou tedy ve věku, kdy mají svoje zájmy, svůj volný čas. Vlastní bankovní účty a platební karty? Mohou si dělat, co chtějí nebo je hlídáte?
Jsem hrozná matka, protože je pořád dost hlídám. Nikdy jsem nechtěla, aby děti byly rozmazlené, aby si mohly kupovat, co chtějí. Neříkám, že si věci nekupují, ale všechno mám pod kontrolou. Každé dítě má svoji kartu a účet, na který jim měsíčně posílám kapesné, dříve to bylo pět set korun, nedávno jsem to zvýšila na tisíc korun. Dcera utrácí za šminky a podobné věci, syn zase hodně sportuje, takže si každou chvíli kupuje nové tenisáky a nějaké blbosti.

Rozhovor s Vlaďkou Erbovou: Tomášovi budu vždycky vděčná!

Má takhle pod kontrolou váš manžel vás?
Má, ale musím říct, že můj muž je v tomto úplně úžasný, mohu si koupit skoro všechno, co chci. On je rád, když mám něco hezkého na sobě. Já to samozřejmě nepřeháním, protože i mně je líto peněz, nechci neustále utrácet za módu, když vím, že si to vezmu jen jednou, někdo mě v tom vyfotí a pak už to jen leží ve skříni. Většinu věcí dávám na charitu prostřednictvím nadace a rozhodně nejsem taková ta manželka, která by každý den chodila nakupovat.

Založila jste nadaci na pomoc matkám samoživitelkám. Jak jim pomáháte?
Žadatelé, ať to jsou matky samoživitelky nebo nemocní lidé či senioři, nám posílají žádosti o pomoc do kanceláře, kde se zpracovávají a dále projednávají na zasedání správní rady, která probíhá jednou za 14 dní. Někdy například zjistíme, že se dá udělat více, než jen poskytnout finanční pomoc, že lze například kontaktovat sociální pracovnici a posunout to ještě dále. Snažíme se najít cesty, aby ten výsledek byl co nejlepší. Sama jsem matka a vím, jak těžké to ženy mají. Najít si práci, mít čas vyzvedávat děti ve školkách nebo školách. Zajistit jim alespoň z části normální život. Obědy ve škole. Koníčky. Řešíme i individuální případy.

Lucie Orbók posílá dopisy a pohlednice z Vietnamu.
Lucie Orbók: Smysl pro humor a ironii by se od nás Maďaři mohli učit

Zasahuje vám to do osobního života?
Stávalo se mi to ze začátku, když se probíraly případy nemocných lidí, zejména dětí. Byla jsem z toho opravdu špatná, těžko se mi usínalo a modlila jsem se, aby moje děti zůstaly zdravé.

Nepřemýšlíte nad tím, že byste si pořídili ještě dalšího potomka?
Moje sestra je nyní těhotná a já se na to miminko velmi těším. Kdybych si letos neprošla zánětem slinivky, možná bych o třetím dítěti uvažovala. Měla bych na něj víc času, byla bych trpělivější. Dnes již nemám žádné ambice a jsem šťastná, že všechno funguje tak, jak má. Určitě bych si to teď užívala mnohem více, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vím, že už do toho nemůžu jít. Snažím se být co nejlepší máma pro svoje dvě děti.

Radim Uzel.
Sexuolog Radim Uzel: Ženská krása je věčná, i když ta kritéria se trochu mění

Monika Babišová
Narodila se v Litoměřicích. Po studium na střední ekonomické škole se provdala za svou dětskou lásku, o dva roky později se rozvedla. První pracovní zkušenosti sbírala jako sekretářka obchodního ředitele Lovochemie v Lovosicích, kde se seznámila se svým nynějším manželem Andrejem Babišem, se kterým má dvě děti. Dceru Vivien, která za nedlouho oslaví plnoletost a čtrnáctiletého syna Frederika.
Později se začala věnovat interiérovému designu. První velký projekt bylo Čapí hnízdo a Sokolovna Průhonice. S designové umění přenesla i do Francie, kde můžete navštívit restauraci Paloma, která získala již druhou michelinskou hvězdu. V roce 2011 založila nadaci Agrofert pro matky samoživitelky, seniory, nemocné a hendikepované a sociálně slabé rodiny.