* Zvyky spojené s jídlem se ve světě velmi liší. V Indii třeba trvají na tom, že jíst se musí výhradně rukama. Pokrm prý totiž sytí nejen tělo, nýbrž i mysl, intelekt a ducha. To vše je možné pouze tehdy, pokud se jí rukama – tak není přerušen kontakt mezi jídlem a člověkem. Jakýkoli příbor takový kontakt násilně přerušuje. Člověk pak nemůže z pokrmu dostat vše, co je v něm ukryto. S oblibou se zde používání příboru přirovnává k souloži s prezervativem.

* V řadě kultur světa – Číně, Japonsku, Indii aj. – je nezbytné vyjíst z misky vše do posledního zrnka rýže. Jinak to bude vypadat, že vám nechutnalo. Naopak třeba v Egyptě nebo na Filipínách je dobré trochu jídla nechat. Prázdný talíř je pokynem pro hostitele, že chcete přidat.

* V arabských zemích se nemá jíst rukama, ale pouze rukou. Pravou. Levá je považovaná za nečistou, protože slouží k tělesné očistě.

* Některé velmi důstojné kultury od Japonska po Saúdskou Arábii považují hlasité odříhnutí po jídle za pochvalu hostiteli. Doporučuje se rovněž hlasitě srkat (třeba nudle), je to „důkaz, že jídlo je tak dobré, že se nechcete zdržovat s etiketou“.

* Je ale nutné znát místní zvyky. Třeba právě v Japonsku není přípustné podávat si mezi sebou tyčinkami kousky jídla. Je zde totiž zvykem po kremaci nebožtíka vybírat tyčinkami z popela jeho kosti a předávat je mezi příbuznými, dokud nedoputují do urny. Stejná manipulace s jídlem je proto nepřípustná.

* S tyčinkami je vůbec spousta potíží. Věděli jste, že když si jimi nabíráte jídlo z mísy do misky, máte tak činit jejich opačným koncem – ne tím, který dáváte do úst? Že se přitom umatláte, prý vůbec nevadí.

* Jen pro zajímavost: na jednom indickém webu se tvrdí, že v Evropě je zakázáno krájet vařené brambory nožem. Naznačili bychom tím prý nezdvořile hostitelům, že brambory jsou tak tvrdé, že je nelze rozmáčknout vidličkou – jak velí obecný mrav. Slyšeli jste někdy o takovém obyčeji? Spíš to vypadá, že nějaký Ind něco špatně pochopil. To se samozřejmě může na druhém konci světa snadno stát i nám…