Předchozí
1 z 2
Další

Vy jste nedávno zemřela, respektive vaše postava doktorky Andrey Hanákové v Ordinaci v růžové zahradě, jaké to bylo?
Nijak zásadně jsem to neprožívala. Akorát to pro mne znamenalo, že po skoro pěti letech končím spolupráci s partou lidí, na které jsem si zvykla. Bylo to, jako bych odcházela odněkud z práce, kam jsem dlouho pravidelně docházela. To bylo jediné, co jsem řešila, že se mi po těch lidech bude stýskat. To rozhodnutí skončit přišlo mnohem dříve, než se to stalo.

Lukáš Příkazký
Lukáš Příkazký: Nikdy v životě bych nemohl dělat taxikáře

Skončila jste se seriálem, odešla jste na volnou nohu z divadla, kde jste byla v angažmá skoro 16 let…
Ano, mám za sebou dvě radikální rozhodnutí, která ve mně zrála poměrně dlouho a udála se v jednom roce. Potřebovala jsem mít víc času. Pět let jsem byla jako veverka v běhacím kolečku. Potřebovala jsem změnu, abych se posunula dál a poznala někoho nového. A to se povedlo.

Nazkoušela jsem představení Kočka v oregánu v Divadle Kalich a ve Švandově divadle hru Úklady a láska, kde teď působím jako stálý host, pupeční šňůra nebyla úplně přestřižena. A i do budoucna věřím v další spolupráci.

Mimo jiné jste chtěla ze seriálu odejít, protože jste nechtěla, abyste pro lidi zůstala Andreou Hanákovou. Bylo to opravdu tak hrozné?
Bylo to dlouhé. Někdo třeba ani neví, že se jmenuju Klára Cibulková, byla jsem pro ně Hanáková. Už mě to nebavilo. Také se mi stalo, že jsem kvůli tomu přišla o práci, o kterou jsem stála, protože mě režisér měl zafixovanou jako obličej ze seriálu.

Lukáš Hejlík s dcerou Klárkou
Lukáš Hejlík s dcerou Klárkou: Letošní dovolená? Na lanové centrum nezapomeneme

Takže kapitola Ordinace se uzavřela. Jak na ni budete vzpomínat?
V dobrém. Pro mne to byla ohromná zkušenost a zpočátku také setkání se spoustou hereckých kolegů, kterých si velmi vážím, se štábem, režiséry… Byla to pro mne škola, protože jsem musela být neustále připravená a koncentrovaná. V půl šesté jsem vstávala, jela na plac, v devět na zkoušku do divadla, mezitím zvládnout rodinu, večer představení, nebo návrat na plac a musela jsem zdolat kvanta textu, jak do divadla, tak na natáčení – ono to člověka vycvičí.

Už nejste Hanáková, ale Cibulková jste zůstala. A mnoho lidí si myslí, že jste příbuzná Vilmy Cibulkové, i já jsem si to myslel. Kolikrát denně se vás na to někdo zeptá?
Teď už to není tak časté, ale je to vždycky taková „zařazovací“ otázka. To spojení mi nevadí, protože mám Vilmu Cibulkovou jako herečku moc ráda. Někdy je to i vtipné, když si lidi myslí, že jsem její dcera… Můj manžel je Tomáš Pavelka a tam je zase klasická otázka, jestli je příbuzný s Ondřejem Pavelkou.

Kriminálka Anděl, Cirkus Bukowski, Vraždy v kruhu, Policie Modrava, Rapl, Polda, V.I.P. vraždy – to jsou všechno kriminální seriály, ve kterých jste si zahrála.
Kromě Kriminálky Anděl to všechno byly epizodní role.

Eva Decastelo
Eva Decastelo: Děti a manžel mě nabíjejí i zabíjejí

A máte ráda kriminálky? Sledujete je?
V současnosti ne. Nemám televizi a nemám na to čas, ale když jsem byla malá, naši to milovali, takže jsme koukali na anglické detektivky. Inspektor Dalglish, paní Marpleová, Profesionálové, Dempsey a Makepeaceová – všechny jsem sledovala.

Když se ještě zastavíme u vašich rolí v divadle, vy hrajete v Krysařovi roli krysaře. To je přece role pro muže, ne?
Já jsem si to myslela také, dokud mě do ní pan režisér Dodo Gombár neobsadil.

Jak vám to vysvětlil?
Řekl mi, že Viktor Dyk má v tom textu větu, že Krysař má jemné ženské ruce. Tímhle mi to obhajoval, že v krysařovi je něco ženského. Což je pravda, že v každém chlapovi je něco ze ženy a naopak. Pojala jsem to spíše jako takovou neukotvenou bytost.

Dagmar Pecková
Dagmar Pecková: Neptám se chlapů, co bych si měla obléci

Má tedy krysaře hrát žena?
Já si to nemyslím. Pořád to pokládám za jistý experiment. On je tam totiž docela zásadní milostný příběh. Místo aby krysař šel dál, udrží ho ve městě láska k ženě. Do té doby nezávislý člověk pozná závislost. Tam jsem měla největší rozpor, protože jsem si to musela pojmenovat. Buď budeme dvě lesby, nebo hraju chlapa… Nakonec zvítězila ta bytost, která může být muž i žena. Většina diváků asi vidí mladého muže. Udělala jsem, co jsem mohla.

Ve hře Pankrác ´45 už hrajete Adinu Mandlovou. Zajímala jste se o její život, když jste tu roli dostala?
Rozhodně. Jednak o tu dobu a také o ni samotnou. Já jsem milovala filmy pro pamětníky, takže jsem to měla docela nakoukané. Od paní režisérky jsem dostala knížku Dneska už se tomu směju, kterou napsala Adina Mandlová. Měla jsem ji tedy nastudovanou zvenku i zevnitř. Také jsme měli velké školení kvůli té době. Byli jsme ve vězení na Pankráci, v Lidicích, přednášeli nám historikové a podobně.

Karel Kovář alias Kovy v Plzni
Karel Kovář alias Kovy: Zahraniční scéna je před českou o několik let napřed

Jaká je vaše Adina Mandlová?
Snažila jsem se zachytit ten její vnitřní kód, nebo jak to říct. Ona byla ostrá, myslím, že i dost zlá, sobecká, ambiciózní a cynická, ale na druhou stranu, když se zamilovala, nebo když o někoho stála, dokázala pomoct a být věrná jako pes. Byla velmi společenská a měla pro mě sympatický humor. A samozřejmě to byla výborná filmová herečka.

V inscenaci Cry baby cry jste zase ztvárnila ženu, která se v kurzu lifecouchingu pokouší spolu s ostatními ženami najít recept na to, jak být šťastná. Najde ho vaše postava?
Ne. Ten recept se nedá najít v žádném kurzu.

A co vy osobně, víte, jak být šťastná?
Já myslím, že člověk by se měl mít rád, a od toho se to štěstí odvíjí. Dojít k nějaké spokojenosti sama se sebou. Ale když něco moc chcete, už tím jste ve stresu, protože toho chcete dosáhnout silou. V té inscenaci se potká pět žen, které o sobě mají nějaké mínění a nejsou schopné připustit, že ta chyba je v nich, že musí začít u sebe.

Jan Werich.
ZLATÉ ROZHOVORY: Podle Američanů tu máme hrůzovládu, řekla Werichova dcera Jana

My jsme si to psaly samy, takže to vychází z našich nebo nám blízkých životů. Dámská šatna měla tenkrát přetlak, potřebovaly jsme hrát, tak jsme se dohodly, že něco zkusíme. Všechny jsme napsaly monolog pro tu svou postavu a z něj se to pak odvíjelo.

Takže to byla improvizace.
Byla. Původně to měl být kurz angličtiny. Těch pět žen se mělo zamilovat do svého lektora, protože dvě z nás tenkrát chodily na angličtinu, kde je učil krásný Ir, takže chodily z kurzu trochu rozklepané. V té době ale začaly ty různé timecouchingy a lifecouchingy. Já jsem o tom četla v Respektu, jak máte kouče na to, abyste ženě nezapomněl přinést kytku, nebo že jste dlouho nebyl na tenisu. Máte člověka, který vám to hlídá. Přišlo mi to krásně úchylné.

Královna krásy Jitka Nováčková.
Jitka Nováčková: Přijde mi neuvěřitelné, že mě dívky a ženy berou jako svůj vzor

Pak jsme na internetu našli firmu Psychickaodolnost.cz, zavolaly jsme jim, že o tom připravujeme představení a jestli bychom mohly přijít. Byli jsme na třech sezeních a z toho to pak vzniklo. Je pravda, že oni byli zvyklí na klienty z byznysu, a když jim tam přišlo pět hereček, které se způsoby lidského uvažování živí a neustále s každou rolí se hrabou v sobě, trochu je to vyvádělo z míry.

Odkryly jste jim netušené hloubky.
Já nevím, ale když mi někdo dá kouli hlíny, ať si vymodeluji svůj vztah k tomu představení a pak si ho analyzuji… Tyhle věci mám dávno za sebou. Ale použily jsme to tam. Na závěr máme modelování svých pocitů z hlíny.

Zaujalo mě, že jste v Holešovicích spoluzaložila Dolnoholešovický spolek, který se snaží o to, aby si místní děti měly kde hrát. Jak pokračují vaše aktivity?
Vypadá to, že dětské hřiště, které jsme otevřeli s pomocí Prahy 7 veřejnosti, se teď bude rekonstruovat. Kousek od nás je škola, u které bylo zavřené hřiště. My jsme se domluvili s panem ředitelem, že ho otevře pro veřejnost, ale trval na tom, že musí být hlídané.

Petr Čepek.
ZLATÉ ROZHOVORY: Bylo jasné, že to komunista dělá špatně, prohlásil Petr Čepek

Tak jsme našli správce, nakoupili vybavení a od dubna do října je to odpoledne přístupné všem, dopoledne to mají školy. Ale protože je to hřiště v hrozném stavu, ještě se spolkem Prazelenina jsme uspořádali ples, který vydělal 120 tisíc. Peníze se použijí na horolezeckou stěnu, která bude součástí nového hřiště. Jestli to dobře dopadne, v září by to hřiště mohlo být hotové. Musíme si držet palce.

Vaším koníčkem je lezení. Co si pod tím mám představit?
Občas jdu na stěnu. Na skále jsem byla jen jednou s kamarádem, v době, kdy jsem o tom věděla úplný prd… Než jsem se dostala k nějakému instruktorovi. Je to krásné a na skály bych se jednou ráda vrátila. Pak lezl i můj syn, který byl dva roky v horolezeckém oddíle a moc ho to baví. Tak si říkám, že až povyroste, budeme chodit spolu. Zatím mě nemá kdo jistit.

I potápění je poměrně netradiční zábava pro ženu. Kde a jak hluboko jste se potápěla?
Nejhlouběji jsem byla ve čtyřiceti metrech u ostrova Elba. To bylo krátce potom, co jsem složila potápěčské zkoušky. Od té doby spíše šnorchluji a na hloubkové potápění už strašně dlouho nedošlo. Mě k potápění přivedl táta s bráchou. Můj bratr je navíc kameraman, který pod vodou i točí, dělal filmy se Stevem Lichtagem. Chtěla bych se potápět na korálech a s delfíny.

S manželem Tomášem Pavelkou, který je hercem Divadla na Vinohradech, vychováváte dvě děti, Matyáše a Magdalénu. Kdo hlídá děti, když oba hrajete?
Babičky a dědeček. Teď už jsme si i dovolili je nechat doma samotné. Měli bojovku. Matyášovi už je jedenáct, takže když je kratší představení, už to zvládnou. Po představení jdeme hned za dětmi.

Petr Urban.
Petr Urban: Pivrnce kreslím stejně. Prostě furt chodí oblečený jako za komančů

Přes sezonu si vás děti asi moc neužijí, je to tak?
Je to lepší, i když jsem teď zase zkoušela divadlo. Vždycky jsem dětem říkala, že o prázdninách budu dva měsíce pořád s nimi, jenže říkám jim to těch zbývajících deset měsíců. To mě začalo štvát, že nemáme víkendy, nemáme čas jet spolu na výlet. Takže to, že zrovna dneska odjíždíme na víkend, dokonce celá rodina, je vzácné.

Jak se jim to o prázdninách snažíte vynahradit?
Jedeme do Chorvatska na jachtu, vlastně už potřetí. To je pro mne ideální dovolená, protože nesnáším resorty. Nerada jsem někde s větším množstvím lidí. Takhle odrazíme od břehu a dva týdny jsme sami. Navíc máme sehranou posádku. Jezdíme dvě rodiny. Kamarád je kapitán, můj muž vaří a my ženy se staráme o loď a děti.

A na co se momentálně těšíte pracovně?
S autorkou a režisérkou Martinou Kinskou teď chystáme takový nezávislý projekt, jmenuje se to „Agent, tzv. společenský“. Je to o tom, že dítě zjistí, že jeho rodiče ho zplodili proto, že na sebe byli vzájemně nasazení jako agenti STB, ač se do sebe zamilovali. O obyčejné rodině v 80. letech, o vydírání, zradě a vině.

Bude se to hrát ve studiu Švandova divadla. A já bych byla ráda, abychom to představení dostali i do škol. Potom by vždycky následovala diskuse, aby ti mladí lidé měli představu o tom, co se tady dělo, a že se to může stát znovu. Možná ne ideologicky, ale z materiálních důvodů.

Miloslav Šimek.
ZLATÉ ROZHOVORY: Ctíme partu a kamarádství, říkal komik Miloslav Šimek

V dějepisu se moderní dějiny minulého století zastavily u osvobození, zato pravěk máme probraný několikrát, a já vím z vlastní zkušenosti, že když o tom mluvím se svým synem nebo s manželovou patnáctiletou dcerou, je strašně těžké jim vysvětlit, o co šlo. Pevně věřím, že se nám to představení povede dostat i do téhle druhé fáze. Premiéra by měla být na podzim. Na tuhle práci se těším.

Klára Cibulková
Narodila se 24. července 1975 ve Znojmě, ale vyrůstala v Kladně. Po studiích na DAMU působila skoro 16 let v pražském Švandově divadle, nyní je na volné noze. Ve Švandově divadle účinkuje jako stálý host například v inscenacích Úklady a láska, Krysař, Pankrác ´45 nebo Cry baby cry. V divadle Kalich hraje s Barborou Hrzánovou, Radkem Holubem a dalšími v komedii Kočka v oregánu.

Televizním divákům je známá především ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 jako doktorka Andrea Blechová, později Hanáková, a ze seriálu Kriminálka Anděl, kde ztvárnila šéfku kriminalistů Alenu Olšanskou. S manželem, hercem Tomášem Pavelkou, má syna Matyáše (11) a dceru Magdalénu (8).

Kristýna „Kiki“ Vaňková
Kristýna Vaňková je 17letá závodnice, na čtyřkolkách poráží i dospělé muže