Právě jste přijel z chalupy, kolik času v roce na ní trávíte?
Ona je kousek za Prahou, to znamená, že my tam přes léto spíš bydlíme. A vzhledem k tomu, že jsme si tam pořídili saunu, tak mám ještě motivaci jezdit tam do takového venkovského wellnessu i přes rok. My jsme tam z domu za 35 minut, to je jako bych jel do centra. Myslím, že jsem tam každý třetí den v roce.

Prý se tam také učíte texty, protože doma byste na to neměl klid. Učíte se rychle?
Na natáčení, pokud to není něco složitého, se učím velmi rychle. Hlavně nepatřím mezi herce, kteří se učí text přesně zpaměti, protože občas se věci mění, jak jsem zjistil. Mnohokrát jsem se to naučil přesně, a když se měnil text, tak se mi to pletlo.

Samozřejmě některé věci musíte umět slovo od slova, ale naštěstí mi paměť slouží, takže s tím nemám problém. Když mi změní na natáčení dispozice, kvůli dešti a podobně, a točí se jiný obraz, jsem schopen se naučit třístránkový dialog za čtvrt hodiny.

To znamená, že jste takový Vladimír Menšík, který se neučil texty přesně, ale šel po jejich smyslu a improvizoval?
Nevím, jestli jsem přímo Menšík, ale mám rád princip tvorby, kdy se zkouší a hledá. Protože scenárista napíše něco na papír, ale v momentě, kdy postavy začnou mluvit, tak cítíte, že je to třeba dlouhé, nebo že jako herec to za tu postavu cítíte trošku jinak. Prostě během zkoušení přijdete na to, že scénář by se mohl upravit. Ale není to vždycky. Některé věci jsou dobře napsané a je blbost je měnit.

Ještě se vrátím k vaší chalupě. Jste domácí kutil, který zvládne její údržbu sám?
Když jsem měl čas, tak jsem tam spoustu věcí udělal, ale v poslední době se spíš snažím oslovovat odborníky. Ne, že bych byl líný, ale už jsem něco zkoušel dělat sám a pak se to po mně musí zbytečně opravovat.

To znamená, že na chalupě dělám věci, o kterých vím, že na ně mám. Už jsem pracoval i s betonem, dělal jsem dřevěný strop v dílně, montoval jsem kuchyňskou linku, ale na odborné zednické, elektrikářské a instalatérské práce vždycky někomu řeknu.

Je léto, čas dovolených. Jaká dovolená je vám blízká? Letos jste byl v Řecku…
V Řecku jsem byl krátce, protože mám velké natáčení na Slovensku, kde točím třetí sérii rodinného seriálu Prázdniny. Do Řecka jsem jel se synem na otočku kempovat. V podstatě jsme byli jen tři noci v kempu a dvě na lodi, zbytek byla cesta.

Ale já cestuji hodně. Už dva roky mám i obytné auto, takže se snažím být celoročně v pohybu. Nemám žádnou prioritu. Mám rád moře, jezdíme do Alp i třeba přes léto a na lyže jezdíme opravdu hodně, celou zimu. Dá se říct, že je to pro mě až vášnivý koníček.

Vyplatí se v dnešní době obytný vůz, když už vlastně skoro nikde nemůžete parkovat zadarmo? Nevyjde to nastejno, jako kdybyste jel do hotelu?
Kdybyste měl přemýšlet o tom, co se vám vyplatí, nebo nevyplatí, tak jste zalezlý doma a nevycházíte ven. V momentě, kdy začnete žít trošku aktivnější život, tak se vám to samozřejmě nevyplatí. Všechno něco stojí. Ale já o tom takhle nepřemýšlím. To bych pak jenom seděl, počítal peníze a šetřil.

Dřív jsem hodně jezdil na trempy. A za posledních dejme tomu deset let jsem dospěl k závěru, že mi absolutně nevyhovují velké resorty. Takové to all inclusive, kde se zavřete a všude na světě je to stejné. To jsem absolvoval dvakrát v životě a už doufám nikdy nebudu muset. Potom jste tedy závislý na hotelích a apartmánech.

Ale zjistil jsem, že ve středomoří i v Alpách je velká hustota velmi dobrých kempů. Dokonce jsou na velmi dobrých místech. Nabídka je velká a kromě toho to děti strašně baví. Hlavně jste naprosto svobodný. Když chcete mít dovolenou v létě a chytnout dobré místo, tak to musíte zamluvit půl roku dopředu. Ale já točím, a když se mi najednou udělá volno, vezmu obytňák a jedu si, kam chci.

Samozřejmě se mrknu, kde by se dalo zakotvit. Už se mi také stalo, že jsem přijel druhý týden v srpnu do kempu v Itálii a byl plný. Vedle byt také plný a chytl jsem až třetí nebo čtvrtý. Ale místo v kempu najdete vždycky. Dá se to zamluvit a dostanete se všude.

A když to ta země dovolí, zakempujete v nějaké pěkné zátoce nebo na jiném pěkném místě a pokračujete dál. Je to opravdu o cestování a časové flexibilitě. Je to dobré hlavně na horách, kde máte vyhrazená místa na parkování. V každém větším alpském středisku to tak je. Vlastně už druhou sezonu jezdím tak, že se mi udělá tři dny volno, podívám se na zprávy o počasí a jedu tam, kde je hezky.

Ještě s vámi jezdí děti na dovolenou?
Malé děti jezdí karavanem nejraději.

Starat se o čtyři děti při vašem pracovním vytížení asi není snadné. Jaký jste otec?
Hodný. Aspoň doufám. (smích)

A jaké děti se vám podařilo vychovat?
O tom jsem nepřemýšlel, ale já jsem se vždycky snažil dětem předat to, co se mi v životě osvědčilo. Jedna z věcí, ke kterým je vedu, je naprostá samostatnost. Aby si uměli sbalit kufr, aby v cizině nemuseli mít pořád někoho, kdo jim půjde koupit zmrzlinu, a aby se naučili samostatně přemýšlet.

V tom se snažím být důsledný. Samozřejmě, že někdy to vede chybám, ale já si myslím, že to dítě to může klidně desetkrát udělat špatně, pojedenácté už to udělá dobře. A už to umí. Některé maminky se o chlapce starají tak, že si ve třiceti neumí ani uvařit kafe. To případ našich dětí určitě není.