Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vendula Pizingerová: Když chce člověk něco dokázat, musí opustit komfortní zónu

/ROZHOVOR/ Dělat rozhovor s prezidentkou nadačního fondu Kapka naděje Vendulou Pizingerovou není snadný úkol. Člověk by se rád nerýpal v tragédiích, které ji postihly, a vyhnul by se i hovoru o jejím mladém manželovi. I proto, že se při podobných otázkách cítí jako bulvární voyeur. Jenže sama Vendula dokáže o podobných věcech hovořit bezprostředně a upřímně.

27.5.2018
SDÍLEJ:

Vendula Pizingerová na návštěvě ve svitavské nemocnici. Foto: Iveta NádvorníkováFoto: Deník / Petr Šilar

Její životní příběh je natolik inspirativní a silný, že některé otázky zkrátka položit musíte. O to víc vás zarazí, jak skvěle Vendula v poslední době vypadá. Že by za tím byla i její nedávná cesta do Nepálu?

Vypravila jste se do Nepálu poprvé?
Ano, poprvé. V Asii jsem už ale byla, většinou jsem však navštěvovala země, které omývá moře. Dovolenou jsem dostala jako dárek od manžela k narozeninám. No, dovolenou… Už když jsem dárek rozbalila, věděla jsem, že to nebude jen tak. Ráno jsem se probudila a na zahradě stál stan a v něm připravené letenky. Nepál! Věděla jsem, že nás čeká trekování a poznávání Himaláje, nejvyššího pohoří na světě.

Vždycky jsem toužila navštívit Tibet, ale známí mě přesvědčili, že pokud ho chci opravdu zažít, musím jet do malého Tibetu. Velký je už Čínou trochu poškozený. To se ale dá říct i o části Nepálu ze strany Mount Everestu, kde je vše už přizpůsobené turistům.

Takže jste byla trochu zklamaná?
Ne, jsem ráda, že jsem mohla vidět právě tuhle část země jsem mohla vidět. Nepál, špinavé děti v roztrhaných bundách, s nudlemi u nosu, v kulichu, vesnice šerpů. Viděli jsme i Annapurnu, několik dní jsme šli pralesem, který sestává jen z rododendronů a křovin.

A počasí? Vyšlo vám?
Neměli jsme úplně štěstí, ale v období jara je podobné počasí obvyklé. Ráno máte dvě hodiny nádherné slunce a dokonalý výhled na hory, potom dvě hodiny mlhu, a pak až do večera prší. Často jsme se vraceli promočení na kost…

Manžel razí teorii, že si má člověk všechny věci donést sám. Ale nepotkali jsme nikoho, kdo by si je nesl. Normální lidé, kteří se vypravili na treky, měli šerpy, nosiče i průvodce. My ne. Muž nesl na zádech třicet kilo, já jen sedmnáct. Často jsem myslela, že do cíle vůbec nedojdu. Bylo to vyčerpávající a pro mě, coby ženskou, i poněkud hygienicky náročnější. Stačí si představit jejich záchody.

Já mám problém sbalit se třeba jen na týden k moři…
Řeknu vám, co jsem měla v batohu! Stan, čutoru, hrneček, sušené maso. Samozřejmě jsem do něj propašovala i kosmetiku, alespoň miniaturní vzorek řasenky, krém, náhradní boty, tři trička, čtyři mikiny na vrstvení, foťák, vodu. To byl veškerý můj svět, který jsem si nesla.

Když se nad tím člověk zamyslí, nic víc k životu nepotřebuje, to nejdůležitější prostě vždycky odnesete na zádech. Samozřejmě jsem kverulovala, že mám těžký batoh. Všichni mi říkali – musíš být strašně pyšná, že jsi tam vůbec došla a všechno to sama donesla!

Do jaké výšky jste se až dostali?
Dostali jsme se až do základního tábora Everestu, což je zhruba 5000 m n. m. Víte, co je zvláštní? Bylo to tam skoro jako na Václaváku, spousta stanů a čekajících lidí. Nešlo o horolezce, ale spíš o turisty, kteří jdou na výšlap s kyslíkem.

V únoru jste si v Krkonoších dokonce najali horského záchranáře, který se vás snažil naučit, jak přežít v případě laviny. Šlo o přípravu na nepálskou výpravu?
V lavině stejně moc nepřežijete… Maximálně patnáct až osmnáct minut, pokud se k vám nikdo nedostane a nemáte abnormální štěstí. Nápad absolvovat kurz přišel náhodou, manžel s kamarádem objevili nabídku a já se k nim naivně přidala. Jak se ale blížil termín, zmocňovala se mě panika. Nakonec to bylo hrozně fajn.

Líbí se mi, jak s chutí popisujete, že vás muž tak nenápadně nutí nejen k cestování, ale i k výjimečným sportovním výkonům…
Jeho napadají samé „bezvadné“ věci. Ale nenutí mě. Kdybych nechtěla a nebavilo by mě to, tak to dělat nebudu. Ve vztahu nemá cenu dělat cokoliv jen kvůli druhému. Mě to vlastně ve finále taky baví, což mi ale nebrání si u toho pěkně zanadávat. A v Nepálu jsem se musela fakt překonat. Na Annapurnu jsme šli pět dní nahoru a jeden den dolů. Tehdy jsem si myslela, že mi explodují kolena i stehna. Navíc začalo pršet, můj manžel nenávidí mokro, takže valil dolů a já jen vlála za ním. Ani jsme nemohli sehnat dopravu do další vesnice, když se konečně zadařilo, přišel tak silný déšť, že strhnul celou silnici.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ

Autor: Ilona Smejkalová, Denis Drahoš

27.5.2018
SDÍLEJ:

SERVIS


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
11

Češi zbohatli a přeskočili Slováky a Řeky. Na Slovince a Estonce přesto nestačí

Pneuservisy jedou na sto procent
37

Zimní sezona motoristů je tu. Jen výměna pneumatik ale není všechno

Německo přitvrzuje. Vrahům arabského novináře chce zakázat vstup do Schengenu

Německo hodlá znemožnit 18 občanům Saúdské Arábie, podezřelým z vraždy novináře Džamála Chášukdžího na půdě konzulátu v Istanbulu, vstup na území Schengenského prostoru. V pondělí o tom informoval německý ministr zahraničí Heiko Maas.

AKTUALIZOVÁNO

Ustojí Babiš hlasování o nedůvěře? Vondráček svolal schůzi na pátek

/ANKETA/ Předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) svolal zvláštní sněmovní schůzi k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě hnutí ANO a ČSSD na pátek 23. listopadu v 9:00, jak se očekávalo. O svolání schůze informoval sněmovní tiskový odbor. Schůzi vyvolali poslanci šestice opozičních stran kvůli posledním informacím v případu Čapí hnízdo premiéra a předsedy ANO Andreje Babiše a o údajném únosu jeho syna na ukrajinský Krym anektovaný Ruskem.

Na Marsu byla voda v kapalném formě mnohem déle. Kaňony vyhloubily záplavy

Hluboké kaňony, údolí a krátery na povrchu Marsu vznikly díky rozsáhlým záplavám, trvdí vědci. Voda v kapalném stavu se tak na rudé planetě vyskytovala možná ještě miliardu let poté, kdy se odborníci domnívali, že zmizela. Povrchová voda proto měla významný dopad na formování dnešní podoby Marsu.

Muž propíchal pneumatiky sedmi autům. Letošní rekord, hlásí policie

Propíchané pneumatiky u sedmi aut. Takový pohled se naskytl jednomu z místních v neděli ráno na parkovišti v brněnské Bulínově ulici naproti Sono Centru. Po vandalech, kteří mají zničená kola na svědomí, nyní pátrá policie.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT