Předchozí
1 z 3
Další

Její životní příběh je natolik inspirativní a silný, že některé otázky zkrátka položit musíte. O to víc vás zarazí, jak skvěle Vendula v poslední době vypadá. Že by za tím byla i její nedávná cesta do Nepálu?

Doupovské hory
Unikátní objev: vojenský prostor na Doupově ukrýval neobvyklá tvrziště

Vypravila jste se do Nepálu poprvé?
Ano, poprvé. V Asii jsem už ale byla, většinou jsem však navštěvovala země, které omývá moře. Dovolenou jsem dostala jako dárek od manžela k narozeninám. No, dovolenou… Už když jsem dárek rozbalila, věděla jsem, že to nebude jen tak. Ráno jsem se probudila a na zahradě stál stan a v něm připravené letenky. Nepál! Věděla jsem, že nás čeká trekování a poznávání Himaláje, nejvyššího pohoří na světě.

Vždycky jsem toužila navštívit Tibet, ale známí mě přesvědčili, že pokud ho chci opravdu zažít, musím jet do malého Tibetu. Velký je už Čínou trochu poškozený. To se ale dá říct i o části Nepálu ze strany Mount Everestu, kde je vše už přizpůsobené turistům.

Kámen, který ukrýval trilobita
Jedenáctiletá dívka z Tennessee našla půl miliardy let starou fosilii

Takže jste byla trochu zklamaná?
Ne, jsem ráda, že jsem mohla vidět právě tuhle část země jsem mohla vidět. Nepál, špinavé děti v roztrhaných bundách, s nudlemi u nosu, v kulichu, vesnice šerpů. Viděli jsme i Annapurnu, několik dní jsme šli pralesem, který sestává jen z rododendronů a křovin.

A počasí? Vyšlo vám?
Neměli jsme úplně štěstí, ale v období jara je podobné počasí obvyklé. Ráno máte dvě hodiny nádherné slunce a dokonalý výhled na hory, potom dvě hodiny mlhu, a pak až do večera prší. Často jsme se vraceli promočení na kost…

Manžel razí teorii, že si má člověk všechny věci donést sám. Ale nepotkali jsme nikoho, kdo by si je nesl. Normální lidé, kteří se vypravili na treky, měli šerpy, nosiče i průvodce. My ne. Muž nesl na zádech třicet kilo, já jen sedmnáct. Často jsem myslela, že do cíle vůbec nedojdu. Bylo to vyčerpávající a pro mě, coby ženskou, i poněkud hygienicky náročnější. Stačí si představit jejich záchody.

Rozhovor na konci týdne s alergoložkou Jitkou Rychnovskou.
Alergoložka Jitka Rychnovská: Kočku v bytě alergik odhalí i po půl roce

Já mám problém sbalit se třeba jen na týden k moři…
Řeknu vám, co jsem měla v batohu! Stan, čutoru, hrneček, sušené maso. Samozřejmě jsem do něj propašovala i kosmetiku, alespoň miniaturní vzorek řasenky, krém, náhradní boty, tři trička, čtyři mikiny na vrstvení, foťák, vodu. To byl veškerý můj svět, který jsem si nesla.

Když se nad tím člověk zamyslí, nic víc k životu nepotřebuje, to nejdůležitější prostě vždycky odnesete na zádech. Samozřejmě jsem kverulovala, že mám těžký batoh. Všichni mi říkali – musíš být strašně pyšná, že jsi tam vůbec došla a všechno to sama donesla!

Do jaké výšky jste se až dostali?
Dostali jsme se až do základního tábora Everestu, což je zhruba 5000 m n. m. Víte, co je zvláštní? Bylo to tam skoro jako na Václaváku, spousta stanů a čekajících lidí. Nešlo o horolezce, ale spíš o turisty, kteří jdou na výšlap s kyslíkem.

V únoru jste si v Krkonoších dokonce najali horského záchranáře, který se vás snažil naučit, jak přežít v případě laviny. Šlo o přípravu na nepálskou výpravu?
V lavině stejně moc nepřežijete… Maximálně patnáct až osmnáct minut, pokud se k vám nikdo nedostane a nemáte abnormální štěstí. Nápad absolvovat kurz přišel náhodou, manžel s kamarádem objevili nabídku a já se k nim naivně přidala. Jak se ale blížil termín, zmocňovala se mě panika. Nakonec to bylo hrozně fajn.

Radim Uzel.
Sexuolog Radim Uzel: Ženská krása je věčná, i když ta kritéria se trochu mění

Líbí se mi, jak s chutí popisujete, že vás muž tak nenápadně nutí nejen k cestování, ale i k výjimečným sportovním výkonům…
Jeho napadají samé „bezvadné“ věci. Ale nenutí mě. Kdybych nechtěla a nebavilo by mě to, tak to dělat nebudu. Ve vztahu nemá cenu dělat cokoliv jen kvůli druhému. Mě to vlastně ve finále taky baví, což mi ale nebrání si u toho pěkně zanadávat. A v Nepálu jsem se musela fakt překonat. Na Annapurnu jsme šli pět dní nahoru a jeden den dolů. Tehdy jsem si myslela, že mi explodují kolena i stehna. Navíc začalo pršet, můj manžel nenávidí mokro, takže valil dolů a já jen vlála za ním. Ani jsme nemohli sehnat dopravu do další vesnice, když se konečně zadařilo, přišel tak silný déšť, že strhnul celou silnici.

Asi vás tyhle věci přece jenom naplňují, v rámci konání festivalu Life! jste dokonce slaňovala padesátimetrovou budovu.
Když chce člověk něco v životě dokázat, musí opustit svou komfortní zónu. Já z ní většinou vystupovala spíš psychicky, než fyzicky. Staly se mi hodně blbé věci a teď na ně nemyslím. Ulevilo se mi.

Už když jsem vstupovala do současného vztahu, s šestnáctiletým věkovým rozdílem, vnímali to mnozí jako anomálii. Spíš si přece starší chlapi berou mladší ženské, což jsem si taky vyzkoušela. Každý vztah má něco. Ale co je nejdůležitější – žena nesmí zapomenout na to, že žije s mužem!

Škoda Felicia oslavila své 60. narozeniny v Kvasinách.
Ikonický „východočeský“ kabriolet Škoda Felicia oslavil šedesáté narozeniny

Je možná vlastně jedno, kolik mu je let…
Josef je dobrodruh a člověk, který se o sebe umí skvěle postarat. Působí na vysoké manažerské pozici a i on si trochu kompenzuje sezení v kanceláři.

Takže zatímco ostatní celebrity krmí bulvár fotkami z večírků, vy jim servírujete rodinnou vysokohorskou túru. Jak jste svého muže ovlivnila vy?
Můj muž se mnou poprvé oblékl smoking a díky mně v sobě objevil gentlemana. Na jednu stranu působí trochu jak dřevorubec, ale dokáže být také jiný. Nevím, jestli jsme si předali i něco dalšího. Jsme energeticky tak podobní, a naladění, že na samém začátku vztahu se nám běžně stávalo, že jeden dokončoval věty druhého.

Teď už se to stává už méně, ostatně začínáme šestý rok společného soužití. Josef dokáže být roztomilý, vždycky říká: „Až budeme jednou starý!“ Já mu do toho vždycky skočím: „Chceš říct, až já budu stará!“

Zřejmě je to dobrý vzor i pro vašeho Jakuba.
Josef ho vede k lásce k přírodě, k práci, stavěli spolu plot, hrabou trávu, provozují spolu klasické klučičí zábavy. Opravdoví chlapi z povrchu zemského mizí. Na jednu stranu ženy obdivují maskulinitu, na druhou však přibývá mužů, kteří se chlapství moc nedrží.

Gabriela Koukalová v olomouckém Omega centru propagovala svoji novou biografii JINÁ
Na Koukalovou se stála dlouhá fronta. Fanynka: Líbí se mi, prostě je jiná

Rozmlouvaly vám kamarádky manželství s mladým klukem?
Znáte to, takové ty řeči „do švestek“. Ale do švestek nemusí vydržet ani manželství s věkově příhodným partnerem.

Nezlobte se, pro mě je mnohem divnější představa žít s partnerem o třicet let starším.
U Karla se to začalo lámat kolem pětašedesátého roku, i kvůli jeho psychice a depresím. Přepadaly ho pocity méněcennosti, nedocenění, což v jeho případě byl naprostý nesmysl. Na druhou stranu byl nesmírně vitální a dobře vypadal. Kdybych žila ve třiceti s pětašedesátníkem, který by měl jiné povolání, jiné nastavení, bylo by to těžší. Karel byl ovšem okouzlující, démonický člověk.

Pravdou ale je, že v mládí se mi starší chlapi zkrátka líbili. A ani později mě nenapadlo, že jednou budu s Josefem. Znala jsem ho dlouho, ostatně byl to syn mé blízké kamarádky. Ale takový je život. Zvláštní.

Rudolf Desenský se svými svěřenci
Rudolf Desenský: Za týrání zvířat bych zavíral. Začne to u psa a skončí u lidí

Jednou jste řekla, že vaše druhé manželství vzniklo i proto, že jste nechtěla být sama. Hodně žen vstoupí do dalšího svazku z podobných důvodů. Myslíte si, že muži se nebojí být sami?
Nevím. Chlapi často zjistí, že jim je vlastně samotným dobře.

Koneckonců, rozdíl je už v samotném seznamování. Žena jde na seznamku obvykle kvůli vztahu, muž zase často kvůli zábavě.
Jenže život je hlavně o energii, kterou vyzařujete. A spousta žen má informaci „hledám muže” napsanou na čele. Byla jsem jednou z nich.

V březnu se uskutečnil koncert k nedožitým osmdesátinám Karla Svobody, vydařil se podle vašich představ?
Bylo to skvělé. Vzali jsme tam i Kubu. Říkala jsem si, jak to asi stráví. Chtěla jsem, aby věděl a viděl, jak byl jeho táta pilný. Je mu třináct, za chvilku se bude rozhodovat o své budoucnosti a dalším životě. Má neuvěřitelný výtvarný talent i hudební sluch, ale donutit ho k hraní je téměř nemožné.

Matěj Hájek patří mezi členy skupiny Ztohoven, kteří v září 2015 vylezli na střechu Pražského hradu a prezidentskou vlajku vyměnili za obří rudé trenýrky. Museli za to k soudu a vyfasovali půlroční podmíněné tresty.
Člen Ztohoven vzpomíná na vyvěšení trenýrek: Byl to zásah do neuralgického bodu

Veřejnosti jste známa hlavně díky Nadaci Kapka naděje. Mění se přístup české veřejnosti k charitě?
Výše prostředků, které Češi vynakládají na charitu, stále stoupá, ale podobný nárůst se týká hlavně období kolem živelných katastrof. Důležitá je především důvěryhodnost, a pokud lidi někdo zklame, odnesou to i seriózní nadace. Jeden čas jsem se cítila trochu vyhořelá a unavená, ale teď mám nový tým i nového ředitele, Honzu Fischera. Když jsem zakládala nadaci, bylo mu deset!

Jak často myslíte na to, že za úspěšnou nadací či projektem, který pomáhá tolika dětem, stála na začátku vaše osobní tragédie?
Jsem pozitivní člověk, a taky jsem tím vydráždila spoustu lidí. Víte, než moje dcera zemřela, slíbila jsem jí, že její odchod přeměním v něco pozitivního. A to je můj úkol. Kromě toho, že jsem porodila další dítě, jiný nevidím.

V Mostě u řeky Bíliny úřadují bobři
Na Mostecku se zabydlel bobr. Podle zoologů založí kolonii

Když se potkáte s dalšími rodiči, kteří přišli o dítě, berou to podobně jako vy?
Ne, někomu to nadobro uzavře život. Ale to je, jako když žijete s hrbem nebo táhnete kouli na noze. To už vám nikdy nikdo neodpáře. Jenže člověk musí jít dál. Těžko můžu skuhrat nad tím, jaké by to bylo, kdyby žil Karel, nebo kdyby žila Klára… Jen bych se utápěla v tom, co nemůžu nikdy v životě získat zpátky.

Co jsem získala, je energie, kterou mohu někomu pomoct. Když se budete trápit ztrátou sumy peněz, tím, že jste děsně ztloustla, nic nezískáte. Vždycky můžete něco změnit a ztrátu proměnit v pozitivní energii. Ztráta mojí Kláry, která byla na začátku toho všeho, vedla k pomoci mnoha jiným dětem.

Blíží se festival ve Zlíně, kde již tradičně pokřtíte Chodník slávy a odhalíte Hvězdy na chodníku. Které to letos budou?
Ivana Anderlová a Maroš Kramár. Na zlínském náměstí proběhne i koncert No Name. Na to se těším už teď.

Děti  překonaly rekord ve vytvoření české vlajky pomocí nafukovacích balonků v zámecké zahradě v Holešově.
OBRAZEM: V Holešově vytvořili největší českou vlajku. Z dvou tisíc balonků

Jaké další projekty připravujete a chystáte?
Chystáme projekt „Až na dřeň“, v součinnosti s dětmi budeme dělat nábor pro dárce kostní dřeně. Zápasníci MMA Patrik Kincl a Karlos Vémola budou zápasit nejen v Oktagonu, ale také o to, kdo sežene víc dárců do registru v IKEMu. Je skvělé, když sportovci vyzvou i ostatní populaci, aby darovala kostní dřeň. Registr je potřeba omladit a rozšířit.

Lidé mají možná pocit, že odběr bolí, a tak s přihlášením váhají. Ale testovací odběr probíhá úplně stejně jako odběr krve. Samotný odběr dnes může probíhat i jinak, než pomocí operace pánevního dna. A v prosinci nás samozřejmě čeká další charitativní koncert Kapky naděje, ze kterého mám nervy už teď.

Lukáš Pavlásek
Lukáš Pavlásek: Politici mi nestojí za to, abych si je tahal do představení

A v soukromí? Čeká vás nějaký šílená nebo neobvyklá dovolená?
Někdy mám prázdnější den, jindy se snažím udělat něco pro sebe. Už Karel mě upozorňoval, že člověk na sebe nesmí zapomínat. Není to o tom, jestli jdete na nehty nebo na kosmetiku. Že musím ve svém věku sportovat, je jasné. Ale taky si ráda čtu. A dovolená? Na začátku června jedu s dětmi po transplantaci kostní dřeně na ozdravný pobyt do Řecka. A určitě se na mě něco chystá. Před pár dny jsem se s Josefem zase drápala po skalách…

Prezidentka nadačního fondu Kapka naděje Vendula Pizingerová (*1972) se narodila v Praze a pochází z Černošic. Po studiu na gymnáziu pracovala v reklamní agentuře a ve Straně podnikatelů. V roce 1995 si za manžela vzala hudebního skladatele Karla Svobodu, v lednu následujícího roku se jim narodila dcera Klára, která ale ve dvou letech onemocněla leukémií a ve svých čtyřech letech zemřela. Vendula následně založila nadační fond Kapka naděje a uspořádala první benefiční koncert ve Státní opeře Praha, z jehož výtěžku byl zakoupen přístroj na diagnostiku leukémie.



V roce 2005 se manželům Svobodovým narodil syn Jakub, o dva roky později však spáchal Karel Svoboda sebevraždu. Druhým manželem byl podnikatel Patrik Auš. Potřetí uzavřela manželství v září 2015, s Josefem Pizingerem. Za svou činnost byla několikrát oceněna titulem Žena roku a získala i ocenění Řád Vavřínů.