Hlavní záhadou Mongolska je bájný obří červ Olgoj chorchoj, který prý obývá tamější pouště a umí zabíjet na dálku. V zemi jurt se ale údajně skrývá i další podivné stvoření, kterému se říká Almas. Neobývá však písečné duny, ale zalesněné stráně pohoří Altaj, které se táhne v délce téměř dvou tisíc kilometrů přes Rusko, Kazachstán, Čínu a Mongolsko.

Záhadná ilustrace

Podle starodávných legend i vyprávění desítek očitých svědků Almas ze všeho nejvíce připomíná velkou chlupatou opici. Měří přes dva metry, chodí po dvou a tělo mu pokrývá hustá srst tvořená dlouhými nazrzlými chlupy. Má vystouplé čelo, rozpláclý nos a nevýraznou bradu. Podle svědků se v mnohém podobá lidem, třeba používá nástroje, čímž se liší od svého konkurenta z Himálaje. Yetti je prý více podobný opici, zatímco Almas se svým vzezřením blíží spíše neandrtálcům.

Záhadný tvor má v mongolské mytologii už po staletí pevné místo. Nejde ale jen o pouhé povídačky. Britská antropoložka Myra Shackley (65) v roce 1983 přišla s tvrzením, že na území Mongolska objevila středověkou lékařskou knihu, která je plná detailních ilustrací tehdy žijících zvířat. Většina z nich je k vidění dodnes. Mezi ilustracemi nechybí ani obrázek velké vzpřímené opice.

Svědectví z 15. století

První hmatatelnou zmínku o podivném stvoření z Altaje přinesl do Evropy německý světoběžník Johann Schiltberger (1380 až asi 1440). V roce 1430 vydal spisy, v nichž popsal svou mongolskou anabázi. Nejprve padl do zajetí tamějšího chána a pak zemi procestoval křížem krážem, přičemž se potkal i s Almasem. Schiltbergera lze stěží považovat za barona Prášila a jeho zážitky je nutné brát vážně. V jiné pasáži totiž popisuje setkání s podivným koněm, o němž tehdy v Evropě také nikdo neslyšel. Pravdivost jeho slov se potvrdila ve druhé polovině 19. století, kdy se moderní věda dozvěděla o existenci koně Převalského.

Almas o sobě dává vědět jen občas. Kolem roku 1850 se objevily zvěsti, že se jeden exemplář podařilo chytit, jindy se zase šuškalo o tom, že se Almas sblížil s lidskou ženou, ale jejich potomci dlouho nepřežili. V roce 1963 se objevilo svědectví o pozorování celé skupiny Almasů.

Tajemní tvorové zatím úspěšně unikají všem snahám o bližší prozkoumání. Stále nevíme, zda představují slepou vývojovou větev lidské rasy nebo jestli v posledních letech nevyhynuli. (tom)