ZLATÉ ROZHOVORY: Bylo jasné, že to komunista dělá špatně, prohlásil Petr Čepek

Naposledy jsme se viděli krátce po revoluci. Co se pro vás od té doby změnilo?
Já si na rozdíl od různých lidí myslím, že se změnilo všechno. Řeči typu, že se nezměnilo nic, mě už rozčilují. Dnes se přece na každém kroku mění spousta věcí. A osobně pro mě? Divadla a herci jsou v těžké situaci, Barrandov nenašel podobu, v jaké bude pracovat, všechno je jaksi ve vývoji. Já z toho ale nemám špatný pocit. Je to samozřejmě lepší než setrvávání v hnijících vodách, v bahýnku klidu a spokojenosti, byť s určitými jistotami, ale s vědomím, že se vůbec nic neděje a nemění. Teď má pro mě každá práce daleko větší smysl.

ZLATÉ ROZHOVORY: Ctíme partu a kamarádství, říkal komik Miloslav Šimek

Tehdy jsme zabrousili v rozhovoru k politice. Vy jste se divil mému pesimismu, já zase vašemu optimismu. Není pro vás dnešní doba trochu zklamáním?
Pro mě jsou vždycky zklamáním lidé. Každý člověk vychází ze svých lidských vlastností, ze zásad čestnosti a lidskosti, nebo ze schopnosti pracovat určitým způsobem. Když se potom tihle lidé dostanou do funkcí, pracují s větší či menší osobitostí. U některých z nich je potom člověk ne snad přímo zklamán, ale spíš překvapen jistými výroky, názory, způsobem práce. V postatě se to ale dalo čekat. Byli jsme idealisté, když jsme si říkali – teď půjde všechno hladce, teď jsou to prima lidé a je to opravdu ono.

Abych se přiznal, taky jsem čekal, že všechno bude trošku jednodušší. Připadalo mi, že celá politická paleta bude celistvější, že nám všem půjde jen o jedno, dostat se rychle ze srabu. Ukazuje se však, že se vždycky přihlásí strašná spousta lidí, kterým najednou ani nejde o budoucnost státu, i když se tím zaštitují, ale třeba jen o pohodlné křeslo. Já sám podobné důvody nechápu. Připadá mi, že vláda nebo ti, co se dostali na důležité posty, to mají strašně těžké. Musí makat a jejich zodpovědnost je obrovská. Proč se tam lidé tolik cpou, nevím.

Miroslava Němcová: Bylo fascinující, jak se země zvedala, tvořily se zákony

Nemíříte tím trochu k napětí na Slovensku?
Myslím, že ani to není tak veliké překvapení. Vždyť už existovalo. Když jste si sedl do hospody, vždycky se v ní našel pivní mozol, který vyprávěl, jak nás ti Slováci okrádají. A totéž si říkali na Slovensku. Jenomže komunista a diktatura tohle uměli srovnat, a proto nic nemohlo vyhřeznout. Najednou je ale možnost svobodně manifestovat, a my musíme všechny křiklouny poslouchat.

I tak si ale myslím, že je šance ukázat poměr, kolik lidí s určitým rozhledem a vzděláním je proti těm jednoduchým a hloupým. Vykřiknout heslo a poslouchat, jak lidé řvou, protože našli nepřítele, není nic těžkého, zvlášť když jejich každodenní starosti a strach to ještě umocní. Jenže kdo má strach? Ten, kdo se bojí vlastní neschopnosti.

Monika Babišová: Umím si prosadit svou

Mluvíte o tom, že našli nepřítele. Od mnoha lidí, především umělců, jsem už ale několikrát slyšel, že listopad vlastně přinesl i ztrátu nepřítele, v jejich případě mnohdy působícího inspirativně.
To je ještě trošičku složitější. Každému trochu chytrému člověku bylo jasné, že to komunista dělá špatně a že žijeme v diktatuře. Nedalo se dělat nic jiného než používat jinotajů a narážek. My teď v divadle uvádíme antickou hru. Když si ji přečtete, najdete v ní věci úplně stejné. Boj s lidskou blbostí, stádností, špatnými lidskými vlastnostmi je věčný. A proto se musí celý život bojovat. Z toho důvodu teď bude hraní naopak daleko srozumitelnější a divadlo se vrátí ke své podstatě. Bude hrát o lidech a jejich vlastnostech.

Připadá vám, že dnešní doba přispívá k přeměně lidských charakterů?
Rozhodně je jistým způsobem formuje.