Hlavně pohodlí! Takovou větu člověk na téma Móda a styl slýchá v našich končinách velmi často. Příliš často. Častěji, než by bylo příjemné. Proč? Velká, v podstatě charakterizující většina lidí v českých ulicích módu nevytváří, ale konzumuje podle jediného pravidla, a tím je pohodlí. Výsledek je zpravidla šedivý a neinspirující a pro mnohé nepřijatelný.

Jedna z mých blízkých duší, dáma za sedmdesátkou, která za svůj život navždy uhranula stovky mužských srdcí, mi na toto téma jednou řekla: „Všichni jdou na Sněžku, podívej!“ a ukázala z kavárenské zahrádky do ulice, kterou v příjemném letním podvečeru plnily figury dvou pohlaví, shodně oděných v ustřižených džínách, reklamním triku, trekových sandálech a s baťohem na zádech.

Připomeňte si, co jsme nosili v devadesátých letech: 

Zdroj: Youtube

Její vtipná nadsázka byla mimořádně trefná. Co všechno lze vidět třeba na instagramových účtech z ulic Milána! Originální a inspirativní módu, která vyzařuje silnou osobnost, názor, odvahu, nebojácnost a vlastní pevnou cestu.

V našich ulicích aby pohledal. My z velké části chodíme takzvaně Hlavně nenápadně! A pohodlně. Móda ale není povrchní záležitost – hodně o nás říká. O naší odvaze jít vlastní cestou, o originalitě a kreativitě, respektu k okolí a také síle unést vlastní rozhodnutí.

Slavní o módě:

  • „Módu si můžete koupit, ale styl, ten musíte mít.“ —  Coco Chanel
  •  „Dejte dívce ty správné boty a ona si dokáže podmanit svět!“ —  Marilyn Monroe 
  •  „Elegance je jediná krása, která nikdy neslábne.“ —  Audrey Hepburn 
  •  „Rozdíl mezi módou a stylem je kvalita.“ —  Giorgio Armani 
  •  „Vynález minisukně je stejným pokrokem v módě jako v technice konstrukce parolodi,“ řekl vynálezce Robert Fulton. Jeho teorii pak doplnil publicista Bennet Cerf: „Prostě už nejsme závislí na tom, kdy zafouká vítr.“   

Česko přitom má ve své stoleté historii milníky, které bezpochyby mluví o potřebě vytváření vlastního stylu, ikonách módy i touze vlastnit kvalitní věc bez ohledu na překážky.

Šiju u Podolské

Věta „Šiju u Podolské“ za první republiky znamenala hodně. Že se vyznáte, patříte do dobré společnosti a že umíte poznat a ocenit kvalitu. Hana Podolská byla fenoménem zdejší módy už v době předválečné. V salonu v centru Prahy, který tato vyučená švadlena založila v roce 1908, byl tenkrát slušný frmol.

„V jejím slavném pražském salónu si nechávaly šít herečky, manželky politiků a podnikatelů. Adina Mandlová nosila šaty od ní například ve filmech Kristián nebo Katakomby, Jarmila Novotná zpívala v ‚jejím‘ kostýmu v Metropolitní opeře v New Yorku Violettu. Hana Podolská oblékala i první dámu Hanu Benešovou. „Šiju u Podolské“ se říkalo ještě desítky let poté, co byl módní salón znárodněn a nemohl nést její jméno,“ vzpomíná například Česká televize v úvodu k dokumentárnímu filmu o legendě české módy.

Hana Podolská:

Hana Podolská si jezdila pro inspiraci do Paříže, ačkoliv místo v hledišti na takové módní přehlídce stálo tehdejších 30 tisíc korun, a svým stylem a bezprecedentní kvalitou uhranula i takové plebejky, jakou byla například soudružka Gottwaldová, choť našeho komunistického prezidenta.

Ukradni si svoji Burdu!

Po druhé světové válce, která módě v ulicích samozřejmě nepřála a proslulé chrámy krásy a elegance komunisté znárodnili, si lidé chtiví dobrého pocitu začali hledat vlastní cestu. Šili, přešívali, upravovali, háčkovali, pletli. Tvořili. V tom byly československé ženy opravdu skvělé.

Dobovou inspiraci jim přinášely postupně vznikající časopisecké tituly – Praktická žena a později Žena a móda, která je pro řadu retromilců dodnes ikonou. Její stará zachovalá čísla se stále prodávají na internetových bazarech. Tehdejší modelky se ovšem profilovaly trochu jako hospodyňky při těle – tak velel trend.

Slezská plovárna, 30. léta. 20. století
A byly bikiny. Plavky si prošly dobou od brnění až k minimalismu. Podívejte se

Někdy na konci 70. let se ovšem v knihovnách začal objevovat německý časopis Burda. Vzpomínáte? Náhlý závan noblesy, elegance a dobové kreativity po časech přešívání starých hadrů na nové Čechy okouzlil.

Slavná Burda a její přesné střihové přílohy. V devadesátých letech chodilo po zdejších ulicích spousta doma šitých modelů z tohoto zdroje.Slavná Burda a její přesné střihové přílohy. V devadesátých letech chodilo po zdejších ulicích spousta doma šitých modelů z tohoto zdrojeZdroj: Shutterstock

S dokonalou střihovou přílohou na všechna ta elegantní saka a padnoucí šaty byl tento časopis častou kořistí. Touha vlastnit tu esenci nové módy byla tak silná, že po první výpůjčce z knihovny (jinde nebyla k mání) z původní Burdy zůstávalo jen smutné torzo.

Konec hospodyněk, přichází Melanie a Emma

V 70. letech se z vod praktických hospodyněk začaly vynořovat ženy nového typu. Utvářela je produkce zmíněné Ženy a módy. Ve veřejném prostoru se díky ní (v oné neinternetové době) začaly objevovat nesmírně elegantní dámy, kterým se tenkrát říkalo manekýny.

Byly velmi štíhlé, nově charismatické a často uhrančivé. Už nepřipomínaly ty dávné nenápadné praktické ženy odvedle. Milada Karasová, Marie Kadeřábková a také Melánie Vančurová. V roce 1967 se dokonce stala tváří parfémů módního domu Dior, její další kariéru v Mekce módy jí ovšem zatrhli komunisté.

Slovenská modelka, spisovatelka, a moderátorka Emma Tekelyová má šarmu na rozdávání - stále: 

Zdroj: Youtube

Slovenskou ikonou tehdejší módní doby byla Emma Tekelyová. Svoji kariéru zahájila v 70. letech jako manekýna a tvář časopisu Dievča. I dnes, ve věku, o kterém se nesluší mluvit, na svém Instagramu absolutně popírá obecně oblíbený alibistický názor, že žena po sedmdesátce má plné právo (nebo potřebu) být tlustá teta vypékající vnoučatům. Emminu eleganci a styl čas nijak nepoškodil a je stále nádherně inspirující, což koneckonců potvrdily i její beznadějně vyprodané knihy o životním stylu.

Kdo nepašuje, není Čech

V 80. letech už jsme díky Burdě a dalším pokoutným zdrojům věděli, co se nosí a chtěli jsme to. Tak jsme si pro to jezdili k sousedům. Bylo to ovšem často drama, moc nad našimi módními úlovky měli celníci.

„Pamatuji si, jak jsme vyjeli autobusem s dcerami do východního Německa na nákupy. Aleně jsem koupili nové dětské boty, které si hned oblékla a ty staré jsme zahodili do popelnice. Když jsme se chystali odjet, mladší dcera Radka se začala rozčilovat, že jí jsme boty nekoupili, a že na hranicích řekne, že má její sestra nové boty. Když pak přišla kontrola, seděla jak zařezaná a ani nešpitla,“ popsala pro Deník příhodu s „nakupováním“ v zahraničí během minulého režimu paní Alena ze Semil v článku Strach kvůli dětským botičkám.

Catherine Diorová, francouzská protinacistická odbojářka a sestra módního návrháře Christiana Diora
Neznámý příběh Catherine Diorové: Její bratr šil pro nacisty, ji mučilo gestapo

Z východního Německa jsme takhle v nervech z nedůstojných celních kontrol vozili boty, džíny a bavlněná trička, z Maďarska mohérové svetry a kabelky. Kdo nepašoval, ať zvedne ruku! Kdo nezvedl, nejspíš měl maminku jako čtyřicetiletý David. „Neměli jsme moc peněz, ale chtěl jsem džíny Diesel, moc jsem je chtěl,“ vzpomíná s úsměvem na realitu konce 80. let.

„Moje máma mi tenkrát na nějaké obyčejné české džíny, na zadní kapsu, našila cedulku Diesel, kterou neznámo kde splašila. Byl jsem za to fakt šťastný,“ dodává David.

Svět je náš! Kdo nemá, kraluje v secondhandu

Otevřené hranice, internet a české edice ikonických módních titulů, zejména pak Elle, nám na začátku 90. let nabídly možnost vědět, co kde letí, a taky nekonečnou řadu možností pro všechny. Kdo měl a chtěl, nakupoval v Pařížské nebo v Paříži, kdo neměl, objevil secondhandy, které se u nás objevily záhy po listopadové revoluci.

„V sekáčích máte víc než kde jinde šanci na to, že naleznete originální kousky, které se zamilujete,“ píše na svém blogu anotherdominika brněnská bloggerka Dominika.


Nahrává se anketa ...

Z původních obchodů s obnošenými hadry se během pár let staly jakési kultovní chrámy pro lidi, kteří v nich nakupují buď jednoduše kvůli cenám, nebo v nich umějí najít originální a kvalitní věci, které nikdo jiný široko daleko nemá. Těm nejlepším hledačkám se už pěkných pár let říká Královny sekáčů. Poznají se podle toho, že už od dveří umějí detekovat kabát z jačí vlny, kašmírový svetr a všechny oděvy z čistého lnu v celém obchodě.

Minimalismus: málo, ale to nejlepší

Přesycenost možnostmi, v podstatě neomezená nabídka doma i v zahraničí, obrovské (neprodejné) nadprodukce masových řetězců a taky obavy o osud planety zahlcené nekvalitními polyesterovými hadry takzvané rychlé módy především z asijské produkce nedávno přinesly do módního slovníku minimalismus. Je chytrý, klidný, příjemný.

Michal Petrov o expozici Džíny z Tuzexu
Režim válku s džínami nemohl vyhrát. Sběratel: Jedny z prvních měl Václav Neckář

„Naučte se vybírat kvalitní a nadčasové kousky,“ píše v obsáhlém textu na téma Minimalistický šatník web zakeri. Není potřeba zahlcovat svůj šatník dvaceti tričky, když nám bohatě stačí dvě – z té nejlepší egyptské bavlny.

Totéž platí o zbytku skříně. Nemilosrdně se zbavte všeho, co není dost kvalitní, padnoucí a lichotivé na to, abyste v tom dnes večer mohly byť jen letmo potkat George Clooneyho. Uleví se vám, vaší skříni, životnímu prostoru a koneckonců třeba i Clooneymu.