Začněme důkladnou zdravotní prohlídkou květiny:

  • Zbavíme ji uschlých a v temnu narostlých „hubených“ výhonů a listů, přičemž některé můžeme také tvarovat – například u ibišku, oleandru a další květin.
  • Listy důkladně omyjeme vlažnou vodou, na jemnější použijeme rozstřikovač. Při teplém dešti je můžeme nechat omýt venku. Pak se teprve pustíme do základní jarní činnosti – přesazování.

Potřebují nové lože

Pokojové rostliny potřebují novou zem z více důvodů:

  • většinou obsahuje málo živin, především organických látek, které nedodáme ani sebelepším hnojivem,
  • v kořenáči bývá značně slehlá půda, takže voda a vzduch se dostávají špatně ke kořenům, rychleji rostoucím květinám začíná být jejich obydlí těsné.

Je samozřejmě, že do nových kořenáčů nepřesazujeme všechno, co nám doma roste, ale řídíme se několika zásadami – viz tabulka Přesazujeme, když. Pokojové květiny nepřesazujeme jen na jaře, některé rostou tak rychle, že nový domov potřebují mnohem častěji.

Jaký má být kořenáč

Někteří „pokojoví zahrádkáři“ dávají přednost keramice, jiní nedají dopustit na umělou hmotu. Z pěstebních důvodů není důležité, jakému materiálu dáte přednost. Je však žádoucí zaměřit se na estetiku – i sebehezčí květina v nevzhledném nebo nevkusném kořenáči ztrácí část své krásy. Proto bychom měli raději sáhnout hlouběji do kapsy, aby pokojová zahrádka vypadala k světu.

Dobrou práci v tomto směru odvedou obaly na kořenáče, které zakryjí někdy nevzhledné pěstební nádoby. Je z čeho vybírat – keramici nabízejí stále nové vzory, sáhnout lze i po starožitných kouscích. Zároveň je třeba dodržovat ověřená pravidla – viz tabulka Na co si dát pozor.

Do alchymie se nepouštějte

Stejnou pozornost bychom měli věnovat substrátu. Doporučujeme ho koupit u odborníků a nesnažit se namíchat si půdu sám, natož ji seškrábnout někde v parku. Specializované prodejny a často i obchodní řetězce mají namíchané substráty pro různé typy rostlin. Mějme na paměti, že azalka dobře neporoste v půdě připravené pro běžné pokojovky, takovou zemí neposloužíme ani orchidejím.

I se substrátem z obchodu si pohrajme. Mohlo by se stát, že bude obsahovat choroboplodné zárodky nebo různé škodlivé „breberky“. Proto vsadíme na sterilaci – materiál dáme do trouby a asi dvacet minut pečeme při teplotě 110 stupňů. Zeminu také můžeme nasypat do vhodné tkaniny, zavěsit do většího hrnce, zakrýt pokličkou a propařovat.

Ještě jednodušší je nalít do starého hrnce vrstvičku vody a půdu propařit. Potom necháme substrát trochu vyschnout, nebo když je přeschlý, tak ho navlhčíme. Pak začneme s přesazováním.

Usazení si žádá své

Chceme-li dát rostlinu do keramické nádoby, tak ji nezapomeneme namočit do vody. Potom zakryjeme odvodňovací (zavlažovací) otvor či otvory kouskem umělé hmoty, nebo střepem ze starého kořenáče, abychom zabránili vyplachování půdy při zalévání a nepustili dovnitř hmyz. Na dno můžeme dát vrstvu keramzitu nebo jiného drenážního materiálu, na kterou dáme kolečko plsti nebo složený organtin – to aby do drenáže nepronikala zem.

Pak teprve nasypeme na dno malou část půdy a dáme kytku do správné hloubky – měla by zůstat alespoň dva centimetry nad hranou nádoby. Jen tehdy ji můžeme po přesazení zalévat, aniž by voda přetékala.

Dlouhé kořeny, které se stáčejí na dně, raději odřízneme. Podle potřeby přidáme nebo odstraňujeme půdu ze dna, až dosáhneme správné výšky. Další postup je jednoduchý:

  • doplníme substrát kolem stran kořenového balu – půdu přidáváme rukou nebo lopatkou, přičemž ji jemně zamáčkneme prsty nebo tyčinkou,
  • když dojdeme k vrcholu, několikrát poťukáme s kořenáčem na desku stolu, aby se hlína ještě usadila, když je třeba, přidáme další substrát.
  • Po přesazení se vyhneme výkyvům teplot a nevystavujeme rostliny průvanu.

Postavíme je na světlé místo (co nejblíže k oknu), ale dáváme pozor, aby je nezasáhlo přímé slunce. Květiny hned nepřihnojujeme, protože v substrátu je dostatečná „startovací“ dávka živin. Další dodáváme přibližně po čtrnácti dnech.

NEZAPOMEŇTE ANI NA MNOŽENÍ

Jarní přesazování je nejvhodnější dobou k rozmnožování pokojových rostlin dělením nebo řízkováním.

Není to obtížné:

  • Některé rostliny mají k rozmnožování připraveny již hotové rostlinky - například zelenec, naduť a některé kapradiny,
  • Další rostliny se rozmnožují vegetativně z odříznutých nebo odlomených částí – například břečťan, begonie, některé kaktusy a sukulenty. Snadno zakořeňují koncové výhony takřka u všech plazivých rostlin – třeba popínavých fi lodendronů či voděnky.
  • Pamatujte, že tvorbu kořenů podpoříme ponořením řezné rány do stimulátoru.
  • Nové rostlinky dobře rostou v miniaturní plastové množírně postavené u radiátoru.
  • Mnoho pokojových květin pochází z tropů a k zakořenění potřebují teplotu půdy nejméně 25 stupňů. To platí pro fi kusy, voskovku, fi lodendron, ibišek, ale dobře poslouží i ostatním rostlinám, protože většinou vyžadují větší vzdušnou vlhkost.
  • Také je dobré použít speciální substrát.
  • Dále pamatujte – asi po čtyřech týdnech většina řízků zakoření.