Podívejme se na dvě nenápadné, ale nebezpečné kytky. Nemusíme je ze zahrádky vyřadit, ale stačí, když budeme vědět, s kým máme tu čest, a podle toho se zachováme.

Náprstník přišel, zůstal a hrozí

První z jedovatých rostlin je náprstník (Digitalis), který se k nám dostal z oblasti původního rozšíření od Irska a pobřeží Norska po Německo a zplaněl. S touto hezkou bylinou se setkáme hlavně na lesních mýtinách v podhůří a na horách, spíš v kyselejší půdě s dostatkem humusu, která může být i kamenitá.

Na zahrádkách najdeme kultivary s květy v odstínech červené, ale také s květy bílými či žlutými. Pro medicínské účely se používá hlavně náprstník žlutý. Toto dvouletou bylinu můžeme vysévat od konce května do příchodu podzimu.

Při pěstování náprstníku, který vytvoří až 150 centimetrů vysoký a dekorativní stvol, na němž se od časného léta objevují květy připomínající náprstek, mějme na paměti, že na zahrádcemámejednu z nejjedovatějších bylin.

Dva pozřené listy přinášejí zánět v ústech, nevolnost a zvracení, poruchy zraku, srdečního rytmu a nakonec smrt. Proto byl náprstník odpradávna spojován s čarodějnicemi a zlými skřítky. V historii pak býval oblíbeným pomocníkem travičů.

Podlehnout panice ale nemusíme – dokonce ani nenechavé děti se náprstníkem neotráví. Je tak odporně hořký, že chuť na „tu hezkou dobrotu“ mizí dřív, než způsobí škody.

Se skočcem není žádná legrace

Jak býval náprstník nebezpečným jedem v rukách travičů minulosti, tak se skočec obecný (Ricinus communis) proslavil v době nedávné. Ze semen rostliny z čeledi pryšcovitých se získává prudce jedovatý ricin.

Roku 1978 byl použit k vraždě bulharského spisovatele, novináře a disidenta Georgi Markova. Bulharský agent ho píchl na zastávce autobusu v Londýně do lýtka špičkou deštníku, a tak mu vpravil do těla drobnou kulku, naplněnou ricinem. Markov zemřel za tři dny na selhání ledvin.

Proti ricinu není v podstatě obrana. Smrtelnou dávkou pro dospělého člověka je asi dvacet semen, pro dítě stačí pět. U citlivých osob se otrava pozná již po dvou hodinách podle pálení v ústech, nutkání ke zvracení, průjmy (známe ricinový olej) a závratí. U odolnějších lidí se příznaky objevují až po dnech. Při podezření na otravu skočcem hned vyhledejte lékaře.

Tato velká a rychle rostoucí bylina, původně z tropů a subtropů východní Afriky, se nyní pěstuje na celém světě. U nás je letničkou a často dominantou s červenými listy. Množí se semeny, ale také samovýsevem – vystřeluje semena, z nich pak vyrostou pěkné, ale jedovaté kytky.