Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem dvojčetem svého muže

O spisovatelkách máme asi tu představu ze záložek amerických románků – dotyčná žije na ranči s mužem, dvěma dětmi a třemi psy. Když ráno odejdou, uvaří si kávu a celé dopoledne píše. Jak žije česká spisovatelka Eva Hudečková?

25.11.2007
SDÍLEJ:

EVA A VÁCLAV HUDEČKOVIžijí už přes třicet let ve šťastném manželství.Foto: Jana Portáková

Po česku, nejspíš bez ranče. Jistě by se našly podobnosti, ale vzhledem k tomu, že každá autorka má jiný osud, rozdílné nároky i měřítka, netroufám si odpověď zevšeobecnit. Jsem dvojčetem svého muže, protože většinu času trávíme spolu, ať jsme doma, nebo na cestách, ale jinak jsem celkem samostatné individuum a věnuju se svým zájmům a úkolům,“ říká Eva Hudečková, která k literatuře došla složitou cestou přes etapu hereckou. Její život se zásadně změnil, když potkala houslistu Václava Hudečka, který v té době byl idolem dívek a žen.

Co je tedy pro vás důležité?

Harmonický domov a práce, která mě zaměstnává a baví. Ráda se pohybuji v dobré společnosti, mezi nadšenci, kteří usilují o správné věci a hrají poctivou hru. Ubíjelo by mne žít v chaosu a mrzutostech, vyhýbám se místům, kde bují. I za cenu, že se mé psaní v posledních letech soustředilo jen na knihy. V týmové práci záleží na každém jednotlivci a je zoufalé přihlížet téměř bezmocně, jak kdejaký arogantní mamlas dokáže beztrestně poškodit práci ostatních. O to víc si vážím každého člověka, se kterým je radost pobývat. Snesitelný svět je vždycky dílem šlechetných lidí. Po ničemech zůstává jen utrpení a zmar. Takže všechno své autorské úsilí věnuji hrdinům, kteří překračují hranice svých možností, aby se přičinili o nápravu věcí.

Máte nějaké mimoliterární a mimohudební koníčky?

Na drobné domácí práce jsem nešikovná, ani se to nesnažím napravit, nadělala bych víc škody než užitku. Za studií na divadelní fakultě jsem uháčkovala čepici a moji spolužáci ji pak v hodinách herectví používali jako rekvizitu ke komickým výstupům. Práce na zahradě mě těší, ale nechávám ji na našem panu zahradníkovi, který je mistrem ve svém oboru a všemu kvete pod rukama. Malování je bezvadný způsob relaxace, rozpustím starosti v paletě barev a nasávám vůni terpentýnu, jsem u vytržení, když z mourovatých mlhovin vzejde obrázek a můj muž pozná, co to je.

Nechybí vám ono herecké převlékání z jedné role do druhé?

Z jedněch krásných šatů do druhých? Nechybí. Při psaní si přijdu na své, vymýšlím si bytosti, bavím se jejich charaktery a činy, jsem jejich stvořitelem a režisérem. Užívám si té svobody, nabízí mi neomezené možnosti. Všechno podstatné se stejně skrývá v herecké osobnosti. Tak to cítím i v životě. Člověk je složitější a cennější tvor, než aby jeho cenu určovaly hadříky a věci.

Jak trávíte čas na cestách, když doprovázíte svého muže? Chodíte po pařížských ulicích, vidíte spoustu nádherných věcí. Neláká vás nakupovat luxusní toalety?

Nenakupuju v nejdražších obchodech, nejsem zas tak marnivá. Ale obdivuju krásné výtvory a ráda si je prohlížím. Nápady, střihy, materiály, kombinace barev, je to přehlídka dokonalého řemesla, výkvět neporušené tradice. Představuju si, kde by dnes byly české salony zvučných jmen jako Podolská a Rosenbaum, jak by vůbec všechno bylo jinak, kdyby tvořivosti našich nadaných lidí na dlouhá desetiletí nebyla učiněna přítrž… Chodím po galeriích, po divadlech, po ulicích i po obchodech. Zajímá mě všechno, jak se lidé tváří, jak na sebe dbají, čím se baví, jak se k sobě chovají. Dívám se a poslouchám. Srovnávám, učím se.

K čemu jste došla?

Před časem jsem v Praze viděla na refýži dívku. Lidé ji s odporem pozorovali a ustupovali od ní. Válela se po zemi, z úst jí šla pěna. Připomněla mi epileptika z Dostojevského románu. Zavolala jsem sanitku. Někteří se pohoršovali, proč tolik péče o „jasnou“ feťačku. Vzpomněla jsem si na událost, která mě potkala v Paříži. Byli jsme tam s manželem. Když měl zkoušku, vydala jsem se po městě. Cítila jsem se mizerně, přecházela jsem chřipku V pasáži se mi udělalo špatně, na chvilku jsem ztratila vědomí. V tu chvíli u mne bylo spousta lidí, kteří se o mne postarali. Chovali se ke mněj ako k člověku v nouzi.

Vaše poslední knížka Tajemství pražského šotka je opět krásnou pohádkou pro dospělé. Tentokrát z Prahy konce 19. století. Znamená to, že ležíte v archivech?

Ano. Do každé knížky vnáším témata, která musím nastudovat, abych byla v obraze. Snažím se namáhat mozek, aby mi nezlenivěl. Fakt je, že mě pořád baví něco se dovídat a žasnout nad novým poznáním.

Jsou vaši hrdinové vymyšlení, nebo mají něco společného s realitou?

Snažím se je vytvořit z pravdivé hmoty. Nejvěrohodnější kouzlo je pro mne takové, které skrývá reálné jádro a je smotáno z přediva snu a skutečnosti. V dětství jsem milovala verneovky, byla jsem si jistá, že všechny autorovy fantastické vize se v budoucnu vyplní. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že vývoj vědy půjde dopředu kosmickou rychlostí a já budu jednou u toho. Zažila jsem dětství, které se podobalo prostinkým obrázkům ze slabikáře od Mikoláše Alše. Svět se mění, nabírá jiný směr. Moderní člověk zbavil vlády Boha a sám se ujal vedení nad osudy Země a vesmíru. Kam to přivede, je ve hvězdách. Pro jistotu nechávám aspoň ve svých knihách vítězit dobrou vůli a šlechetnost.

Jste hodně na cestách – kde se odehrávaly vaše největší zážitky?

Všude jsme zažili příjemná setkání s mimořádnými osobnostmi. Slyšeli jsme hrát nejlepší světové hudebníky a orchestry, byli jsme na místech, kde se ze samé krásy tajil dech. Možná to je paradoxní, ale nejsilnější zážitky mám z bývalého Sovětského svazu. V letech totality jsme tam měli spoustu přátel, geniálních umělců s prázdnou kapsou, kteří nás dokázali královsky pohostit „z ničeho“. Jídla bylo málo, maso k nesehnání, dávali nám to nejlepší, co měli. Živili nás kaviárem z dvoukilových piksel, které byly k mání v bufetu Velkého divadla pro hvězdy opery a baletu. Byli upřímní a vzdělaní, s přehledem o všem, co stálo za řeč. Měli ve zvyku uctívat umění svých konkurentů. Nežehrali na poměry, komentovali je s bohatýrskou neohrožeností a šalamounským vtipem. V jejich přítomnosti se i ve svěrací kazajce dýchalo líp.

Kromě Prahy, které je vaše nejmilejší město a proč?

Jsem Evropanka, ostatní svět mě zajímá pouze turisticky. Nechtěla bych žít na žádném jiném kontinentu, připadala bych si tam odcizeně, odtržená od kořenů. Mám ráda Itálii a kdybych si měla vybrat, ve kterém z prosluněných měst bych chtěla pobývat, těžko bych se rozhodovala. Asi by zvítězily Benátky. Mohla bych se z okna dívat na moře.

Za dveřmi jsou Vánoce – jak zvládáte předvánoční uklízecí šílenství a kde a jak nakupujete dárky?

V adventním čase máme vždy nejvíc práce, vracíme se domů před svátky, úplně zchvácení. Na Štědrý den ozdobíme dům, stromek a zahradu. Štědrý večer trávíme v rodině mé sestry. Vypneme motory, obklopí nás blaženost a klid. Na dárcích si dávám záležet. Když mi během roku padne do oka věc, o které vím, že je pro někoho ta pravá, koupím ji hned. Stává se mi, že skladuju dárky už od ledna. Čas na nákupy mám o vánočním turné. Jezdím s mužem od města k městu, chodím se dívat do kostelů na jesličky, bloumám po galeriích, kde je výběr obrázků a uměleckých předmětů. Nahlížím do obchodů, koupím pár maličkostí. Ozdobím pokoj v hotelu, zapálím svíčku a myslím na milované bytosti, které patří k mému životu. Pokud se nedám do psaní, chodím na manželovy koncerty. Mají o adventu čarovnou atmosféru. Posluchači vypadají zjihle a šťastně, jako by je opouštěly přízemní starosti. Možná je to tím, že hudba léčí jejich duše, snímá z nich bolest a oni myslí na své blízké s láskou a vděkem. Je to požehnaný čas, stojí za to, aby si ho člověk uvědomil. Vždyť „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest,“ jak říkal Jan Amos.

Čím vám váš muž v životě udělal největší radost?

Tím, že se narodil.

Pracujete na dalším románu nebo si teď dáte oddech?

Přiznám se, že občas zatoužím splnit si dětský sen a dát si dva roky prázdnin. Ale nějak mi to nejde. Pořád je něco na práci a všelijaké to kvaltování nemá konce…

 

 

Eva Hudečková

Narodila se v roce 1949 v Praze

 

Vystudovala herectví na Divadelní fakultě AMU. Úspěšnou hereckou dráhu však záhy vyměnila za neméně úspěšnou dráhu spisovatelskou (knihy Bezhlavá kobyla, Bratříček Golem, O ztracené lásce, V moci kouzel, Tajemství pražského šotka).

Herecké role: Rubikova kostka, Alibi jako řemen, Děkuju, pane profesore, Dievča z jezera, Případ mrtvých spolužáků, Čas lásky a naděje, Sanitka, Byl jednou jeden dům

Je provdána za houslového virtuóza Václava Hudečka

 

25.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mezinárodní letiště v Atlantě
1 4

Nejrušnější letiště světa postihl výpadek proudu. Na místě uvázly tisíce lidí

Ilustrační foto.
49 18

Vzkaz nemocnicím: Nakazíte pacienta, nemusíte dostat peníze

Dokonale sehraný tým. I díky němu Ester Ledecká sbírá triumfy

/OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE DENÍKU/ Dva triumfy ve Světovém poháru snowboardistek za tři dny? Kde se tahle úžasná forma Ester Ledecké bere? Všichni tuší, že je to hlavně o talentu a obrovské, nekončící dřině. Jenže za vším hledejte také podporu týmu, kterému česká hvězda bílých svahů nikdy nezapomíná poděkovat.

Formanova zdravice po 50 letech a heroinoví Makedonci: nejlepší videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 16. až 17. prosince 2017.

V Praze chybí byty. Stavby brzdí byrokracie

/INFOGRAFIKA/ Katastrofálně nízká nabídka. Tak vidí příčiny raketového růstu cen nových bytů v metropoli analytikové i lidé z byznysu. Stupňují proto tlak na vedení Prahy, aby zrychlilo a zjednodušilo povolování staveb. Jinak náklady na bydlení dál porostou.

Babiš uvádí nové ministry. Plaga chce na školství řešit inkluzi

Nový ministr školství Robert Plaga (ANO) chce řešit finanční revizi inkluze, tedy společného vzdělávání. Nechce, aby náklady na inkluzi zasáhly do zvyšování platů školských pracovníků, řekl při dnešním uvádění do funkce. Premiér Andrej Babiš (ANO) na briefingu po uvedení Plagy kritizoval státní příspěvky pro soukromé školy. Stát má podle něj vlastní kapacity pro umístění žáků.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT