Časy se ale přeci jen mění. Tábory už nestojí pár kaček a děti mají víc možností, jak léto strávit. Ptáte se, jestli o táborovou klasiku ještě stojí? Stojí! Jenom s plněním bobříků a dlouhými pochody už je to dnes jinak.

Přesně v půl jedné se před jídelnou začíná tvořit pořádný had. Na programu je rajská. Pro někoho mňamka, pro někoho neoblíbené jídlo. Frontu na jídlo by hladoví táborníci stáli i na neoblíbenou koprovku. Když se celý den běhá, přijde k chuti cokoliv. Ovšem než bude smečka vpuštěna do jídelny, musí projít kontrolou čistoty rukou. Táborový režim je přísný. Dětem to ale nevadí.

Na táboře v Letinách nedaleko Blovic je většina dětí už po několikáté a když se ptáte, jestli je táboření baví, překřikují jeden druhého, že jasně. Vyměnit počítače a televizi za služby v kuchyni a sběr dříví jim problém nedělá. Stále totiž platí, že trocha nepohodlí za táborovou legraci stojí.

Rozcvička a běhat?

Ani omylem Tábory, na které dnešní děti jezdí, se od těch, které si pamatují jejich rodiče, zas tolik neliší. Stále letí stejné hry – vybika, přehazovaná, fotbal. Na kouzlu neztratily ani táborové ohně s kytarou, hlídky, stezky odvahy nebo karneval. Některým ne oblíbeným položkám táborového programu už ale leckde zvoní umíráček. Proč? Děti nad nimi ohrnují nos a tábory se přizpůsobují.

Nic jim nechybí. Snad jen internet

„Rozcvičku provozujeme jenom za trest,“ říká vedoucí z Letin Martina Vejvodová. „Neoblíbené jsou také hry spojené s během. Třeba orientační běh se mění spíše v orientační chůzi. Také už jsme postupně odbourali plnění bobříků. Moc v oblibě nejsou pochody, ale na těch si zatím trváme,“ vypočítává změny vedoucí. Když se dětí zeptáte, na co se na táboře nejvíc těší, odpoví vám jednohlasně, že na kamarády, soutěže, hlídky, táborové ohně. Taky vám budou vehementně tvrdit, že se jim rozhodně po žádných technických vymoženostech, nestýská. Ale když před nimi vytáhnete notebook, hned se k vám přitočí, jestli náhodou nemáte internet, že by si chtěli zkontrolovat… no…e-maily. Vždyť bez spojení se světem jsou už – proboha – čtvrtý den!

Na táboře se už dnes taky polovina z nich neobejde bez „empétrojky“ a mobilu. „Můžu kdykoliv zavolat nebo poslat esemesku, aby naši věděli, že jsem v pořádku,“ vysvětluje desetiletá tábornice Dáša. Pak ale přiznává, že dostat dopis je lepší, protože do esemesek se vejde jen „jak se máš, co děláš“, zato do dopisu mnohem víc. Takže poštáci díky táborníkům i nadále nezahálí. A dostat od rodičů na tábor balík sladkostí? To pořád patří k největším potěchám. Běda tomu, kdo by se nepodělil.

Na stýskání platí plyšáci

Během poledního klidu mastí děti v chatkách karty nebo prostě blbnou. „Často se uchytí nějaká módní činnost, kterou pak provozuje ve volných chvílích celý tábor. Jeden rok se například zuřivě zaplétají copánky, jindy se pletou náramky z bavlnek,“ vyjmenovává trendy vedoucí Martina. Nejmenší letošní tábornice – pětiletá Nina, Ema a šestiletá Martina – se v chatce chlubí s plyšáky, které si s sebou vzaly proti stýskání. Když se rozhlídnete, zjistíte, že plyšoví psi, medvědi a další zvířena mají pevné místo na každé postýlce. Bez měkké vzpomínky na domov to nejde. „Mně se po mamince nestýská. Ale radši mám s sebou její fotku,“ říká Martinka. Nakonec se ale holčičky přiznají, že něco jim přeci jen chybí: „náš pes, moje myška, naše štěňátko“.

Hraje se o sladkosti i trička

Aby se dětem na táboře líbilo a na stýskání nebyl čas, musí vedoucí vymýšlet stále zajímavější hry. A taky k nim děti dobře motivovat. V Letinách se letos hraje o táborové peníze – oddíl, který jich nasbírá nejvíce, získá na konci pobytu táborová trička. Pohromou je naopak dostat žlutou nebo dokonce červenou kartu – za ty se totiž peníze odečítají. Vděčnou odměnou pro vítěze zůstávají léty prověřené sladkosti.

Jezdí za holkama

U fotbalového hřiště se před startem pochodu klackují výrostci a dorážejí na mladší holky. Ano, i tohle k táboru patří. První lásky. „Těšil jsem se sem na holky,“ přiznává šibalsky třináctiletý Tomáš, který letos vyrazil na tábor už po šesté. Pak ještě šibalštěji dodává: „Letos je ženská polovina tábora opravdu hezká“. Nejmladší tábornice se tomu uchychtávají. Možná, že za pár let pojedou na tábor taky víc za klukama, než za soutěžemi a hlídkou. V tom, že pojedou, mají jasno už teď. Kdo jednou podlehl kouzlu táborových ohňů, zůstává věrný. Nové časy na tom moc nemění.

Táborová klasika včera a dnes

 

Co je pořád IN

:–) vybíjená, fotbal, přehazovaná, stezky odvahy

:–) návštěvy zoologických zahrad, koupání, táboráky, karnevaly

:–) řízek, kuře s bramborem, ještě lépe s hranolkami, špagety s kečupem a sýrem, pizza

:–) chatky pro víc dětí (víc lidí = víc legrace)

 

 

Co už jeOUT

:–( orientační běhy, vlastně jakákoliv aktivita spojená s během, celodenní pochody

:–( exkurze po památkách (nuda, nuda, nuda), rozcvička (pomóc)

:–( koprovka, šišky s mákem, špenát, hrachová kaše

:–( nepohodlné stany s podsadou

 

 

Jaké tábory mezi dětmi frčí

cykloturistické

s výukou angličtiny nebo jiných jazyků

zaměřené na speciální aktivity – tanec, jízdu na koních, zpěv

tematické tábory ve stylu Harry Pottera, Pána prstenů, M. A. S. H., Pirátů z Karibiku, Šifry mistra Leonarda apod.

 

Hitparáda táborových písní

Co zpívali rodiče:

Stánky, Červená řeka, Anděl, Dajána, Montgomery, Ascalóna, Bedna od whisky

Co zpívají jejich děti:

písničky od Nedvědů (Podvod), Janka Ledeckého (Proklínám), Nohavici (Tři čuníci, Jdou po mě, jdou), Chinaski (Stejně jako já), Buty (Nad stádem koní)