Už malé děti fascinuje, jak se dají papírky vyměnit za spoustu zajímavých věcí. Přibližně od pěti let začínají vnímat pravý význam peněz. Aby se nestaly kultem a cílem samy o sobě, je dobré naučit dítě s nimi v pravý čas hospodařit. Dobře k tomu poslouží především kapesné.

Kapesné ano

Kapesné je obnos, který dítě dostává pravidelně a který mu dává dílčí svobodu rozhodování – nemusí už prosit o každou drobnost. U kapesného je důležitá pravidelnost (aby dítě mohlo plánovat), důslednost (aby byla jasná pravidla hry) a přesná dohoda o tom, co z něj dítě bude hradit.

Z kapesného si potomek v pozdějším věku může platit i školní potřeby, kroužky, či telefon. Podle toho se upraví i výše kapesného. Připravte se však na některá „adaptační“ selhání, kdy si například syn v dobrém úmyslu zaplatí ze zvýšeného kapesného poplatek za sportovní oddíl na několik měsíců dopředu a zcela mu unikne, že mu nezbývá na obědy.

Proto je vhodné být pár měsíců tolerantnější a pokusit se vytvořit s potomkem finanční plán. Jinak pravidla dodržujte, i když dítě s penězi nevyjde. Učíte je tak souvislostem mezi příčinami a následky.

Kolik dávat

Nejnáročnější bývá najít správnou míru, kolik dítěti dávat. Nejlepší je držet se standardu rodiny a nenechat se obměkčit tím, že ostatní mají víc. Dítě si musí zvyknout, že vždy budou lidé, kteří mají víc peněz. Dobré je popovídat si s rodiči jeho kamarádů nebo spolužáků, kolik kapesného dávají oni.

Dítě se samozřejmě musí podílet snížením kapesného na situacích, kdy se rodina ocitne ve finanční tísni. I na takové životní situace je třeba se připravit.
Dítě by ovšem mělo dostat příležitost říci vám, proč chce víc peněz. Vyslechněte jej, protože jeho argumenty mohou být oprávněné. Kapesné by nemělo sloužit jako prostředek, kterým je chceme donutit k poslušnosti. Z výchovného hlediska není dobré použít jako trest zadržení kapesného. Jako trest můžete omezit nadstandardní platby (peníze zvlášť na diskotéku). Výjimkou může být situace, kdy syn či dcera způsobí nějakou větší škodu, na tu je pak možné z kapesného postupně přispívat.

Ukažte souvislosti

Dítěti by se měla objasňovat také souvislost mezi prací a penězi – má vědět, kolik hodin musíte pracovat, abyste mu koupili třeba nové boty. Postupně se naučí zažívat hodnotu peněz i na vlastní kůži. Doma by dítě nemělo dostávat peníze za běžné činnosti v domácnosti, jako je mytí nádobí nebo vynášení odpadu. Každý, kdo v rodině žije, by se měl přiměřenou měrou podílet na jejím provozu.

Finančně ohodnocená může být až nadstandardní pomoc, kdy dítě udělá nějakou větší (ne každodenní) práci – například umyje okna, pomůže při mimořádném úklidu po malování. Stejný princip platí i pro školní výsledky. Odměnit můžete mimořádný výkon, případně u větších dětí ocenit vysvědčení příspěvkem na prázdniny.

Pokud má starší dítě nadstandardní materiální přání, není na škodu pomoci mu najít práci, kde si peníze může vydělat. Notebooku, na který si samo vydělá, si bude vážit daleko více, než toho, který mu koupí rodiče.

Snazší je situace tam, kde se potomek může přirozeně připojit k pracovním činnostem rodičů třeba v rodinné firmě nebo u některých z domova realizovaných pracovních činností. Po 15. roce věku si může se souhlasem rodičů vydělávat brigádně ve vybraných profesích. Tuto aktivitu podporujme, ovšem v takové míře, aby dítěti zbývalo dost času na odpočinek i učení.

Peněžní dárky

Problém představují finanční dary, pokud přicházejí v příliš velké míře třeba od příbuzných. Pokud víte, že některá babička má sklony vnoučata rozmazlovat, pak je na místě si s ní promluvit.

Můžete se dohodnout, že peníze bude vnoučatům ukládat na stavební spoření nebo podobně. Je totiž velmi obtížné vzít nadšenému dítku čerstvě nabytou tisícikorunu a zrušit barvité fantazie o tom, co všechno si za ni koupí. Schopnost dlouhodobého plánování se pak vytváří velmi pomalu.

Dítě se prostřednictvím kapesného naučí:

1. hodnotě peněz. Zjistí, co si za určitý obnos může koupit;
2. vyjít s omezenou částkou, kterou je nutné si předem rozdělit;
3. tomu, že si určitá přání splní, pokud bude šetřit, a že na velká přání se šetří dlouho;
4 že životní styl rodiny závisí na příjmu rodičů, kteří nemohou plnit přání dítěte libovolně, protože sami musejí s penězi hospodařit.
Jak vysoké kapesné je dobré dávat dětem
  • Od pěti do 12 let – jednou týdně zhruba pět korun, s vyšším věkem zhruba do 30 Kč.
  • Přibližně od 10 let věku můžeme přecházet na delší časovou periodu vyplácení kapesného (dva až tři týdny). Záleží však na individuálním vývoji dítěte.
  • Od 12 do 14 let – kapesné jednou měsíčně (dítě už umí plánovat), některé věci si hradí samo, na útratu ať zbude zhruba 200 Kč.
  • Od 14 let – můžeme zřídit účet, na který se kapesné bude převádět. Dítě se tak naučí vyřizovat různé bankovní transakce. Některé banky umožňují vyplácení převodem kapesného z účtu už od 10 let. Z psychologického hlediska je to ale brzy. Dítě do určitého věku potřebuje vnímat peníze konkrétně v materiální podobě, aby si vytvořilo odpovídající představu o svých finančních možnostech. Kontrolovat virtuální stav účtu je mnohem obtížnější a je zde riziko přečerpání peněz.

Článek je převzat z časopisu Rodina a škola. Autorky jsou renomované psycholožky.

SIMONA HOSKOVCOVÁ
IVA ŠTĚTOVSKÁ