„Když mě nepřijali na vysokou školu, sama jsem nevěděla, co bude dál,“ přiznává Alžběta. Přesto se rozhodla, sbalila kufry a odjela do Velké Británie. První dva měsíce „přetrpěla“ u jedné indické rodiny. Pracovala tam jako au-pair, měla na starosti nejen vyzvedávání dětí ze školy, ale i vaření a úklid domu. „Pobyt v této rodině byl nezapomenutelný. Byla jsem strašně nezkušená, jazykové znalosti nebyly úplně stoprocentní, takže rodina to vycítila a bohužel si ze mě udělali otroka. Využívali domácího prostředí a mně nezbylo než se přizpůsobit,“ vzpomíná Alžběta.

Po dvou měsících si našla jinou rodinu. Tentokrát britskou, u ní vydržela dva roky. V roce 1998 ještě platila pro Českou republiku vízová povinnost a po vypršení víz stála Alžběta před otázkou, zda se vrátit domů, či zůstat v Londýně. Rozhodla se pro druhou variantu a zažádala si tentokrát o studentské vízum. Začala studovat Elite College ve Wimbledonu, připravovat se na jazykové certifikáty a začala pracovat ve škole, kde doučovala převážně děti imigrantů angličtinu. Později pracovala jako Playworker, tomuto označení by u nás odpovídala pozice vedoucí družiny.

„Vždycky jsem ale chtěla pracovat v cestovní kanceláři, a čím déle jsem byla ve Velké Británii, tím víc jsem si uvědomovala, jak daleko jsem se tomu snu vzdálila,“ přiznává Alžběta. Ze dne na den se rozhodla jít si za svým a začala navštěvovat sobotní kurz v Greenich College – Diploma in Airline and Travel Studies. Získala tři kvalifikace a začala rozesílat životopisy do nejrůznějších cestovních kanceláří. Zpočátku byla odezva nulová, za tři měsíce se jí ozvala jedna z nejlepších cestovních kanceláří v Británii Trailfinders, která má dvacet dva poboček po celé zemi a pět v Austrálii. Kromě poznávacích zájezdů zajišťuje kancelář také rezervaci letenek, ubytování, pronájem aut, vyřizuje víza nebo očkování. Alžbětu pozvali na pohovor a nabídli jí pozici ve finančním oddělení.

Nyní se Alžběta už druhým rokem stará u Trailfinders o veškeré platby od zákazníků a občasný chod recepce na klinice, která je součástí cestovní kanceláře. Tím ale její ambice nekončí, nedávno se přihlásila do konkurzu na konzultanta v Evropském oddělení u téže cestovní agentury. Finančně nejnákladnější je údajně pro obyvatele Londýna nájem. Průměrná česká měsíční činže by sotva stačila na týdenní nájem v Londýně. Když vypráví o výhodách života v Londýně, jmenuje Alžběta nesčetné možnosti kulturního vyžití, cenově dostupné letenky do celého světa a v neposlední řadě pracovní příležitosti. „Když má člověk pevnou vůli, může to někam dotáhnout. Anebo minimálně nasbírat velmi cenné informace,“ míní Alžběta. Zároveň ale odmítá myšlenku, že by v Británii zůstala natrvalo.