Pro firmy stávající situace znamená především nutnost úzké spolupráce se školami a učilišti. „Jsme v kontaktu s mnoha podniky, jinak to nejde,“ říká zástupkyně ředitele pražské Střední průmyslové školy na Proseku Jiřina Maixnerová.

Jako příklad jmenuje třeba podnik Letov – Letecká výroba anebo Siemens. „Firmy nám dávají materiál, zapůjčují technologie, žáci do jejich provozů chodí na praxi,“ vypočítává výhody spolupráce. Na Den otevřených dveří školy dokonce přijíždějí zástupci Letova a přesvědčují návštěvníky o perspektivách uplatnění v jejich podniku.

Zámečníky Siemens nezlákal

Nakolik je tahle taktika úspěšná, nelze podle Maixnerové přesně říci. „Někteří absolventi do těchto firem po vyučení samozřejmě zamíří. Jenže v Praze mají na výběr tolik možností, že lze těžko předjímat, kolik jich nakonec v provozech spřátelených podniků skončí.“ Například Siemens je ochoten budoucí zámečníky, kteří se mu předem „upíší“, dokonce sponzorovat. Jenže ani to nestačí a obor už několikátým rokem nenašel zájemce.

Firmy se snaží

Podobně mluví i ředitel Andrej Bartoš ze Střední školy polytechnické v Brně. Škola zaměřená na stavební obory už několik let nenašla žádné adepty štukatérství, kamnářství, sklenářství nebo čalounictví. Také o obory malíř nebo elektrikář je zde zájem téměř nulový. „Dětí ubývá i v absolutních číslech,“ stěžuje Andrej Bartoš.

Také jeho škola proto úzce spolupracuje s firmami ve svém oboru. „Odborný výcvik, vybavení školy, stipendia, poplatky a služby,“ vypočítává ředitel formy spolupráce. Na oplátku mohou podniky mluvit například do vzdělávacích programů a budoucí zaměstnance si připravit.

Firmy se však podle ředitele Bartoše podílejí i na náboru učňů – buď přímo účastí na náborových akcích nebo alespoň finanční dotací. Zaplatí například náborové letáky, občerstvení a podobně.

Zástupci učilišť pak navštěvují deváté třídy základních škol a snaží se například na třídních schůzkách o výhodách řemesla přesvědčit rodiče. Dětí v jejich lavicích však ubývat nepřestává.

Množství žáků mířících po základní škole na střední odborná učiliště (SOU) klesá od počátku devadesátých let. V roce 1997 se jejich počet vyrovnal s počtem studentů vstupujících na střední odborné školy (SOŠ) a v roce 2006 klesl podíl učňů na čtyřicet procent z celkového počtu vstupujících do prvního ročníku středních škol.

Strojařů přibývá, textil je v krizi

Změnami částečně prochází i oborová struktura – po mnohaletém poklesu zájmu strojírenské obory začalo zájemců od roku 2000 mírně přibývat. Dlouhodobě klesá zájem o textilní a oděvní obory, roste zájem o hotelnictví, gastronomii a cestovní ruch.

Střední odborná učiliště bojují navíc ještě s jedním problémem: v porovnání s maturitními obory SOŠ odchází ze SOU předčasně dvakrát až třikrát více žáků. A zatímco ze středních odborných škol odcházejí žáci ve větší míře na jiné školy, z učiliště zvolí alternativní vzdělávací instituci jen necelá pětina odcházejících žáků. To znamená, že ostatní zůstávají bez kvalifikace i se všemi problémy z toho plynoucími na pracovním trhu.

Faktem také je, že s klesajícím absolutním počtem dětí se snižují nároky u přijímaček i na gymnáziích. V loňském roce se z celkových sto pětačtyřiceti tisíc hlásilo na gymnázium více než sedmatřicet tisíc žáků. Na učební obory přitom zamířilo jen o necelé dva tisíce žáků více. Mnozí odborníci se však nedomnívají, že jde v zásadě o špatný trend.

„Současná doba potřebuje kvalitní všeobecný základ. Pokud si patnáctileté dítě vybere úzce specializovaný učební obor, je pro něj velmi těžké v dospělosti změnit kvalifikaci,“ říká Jitka Polanská z personálního serveru www.prace.cz.

Podle ní řešení představují technická lycea. Teprve po jejich absolvování by se mladý člověk rozhodoval, kterým směrem svou kariéru zaměřit. Technická lycea existují už dnes, zatím však nedosáhla takového rozšíření, aby tuto úlohu mohla beze zbytku naplnit.

typ školy/školní rok    05/06     06/07     07/08
- maturitní obory 71,5 %    72,7 %   72,9 %
- učební obory   28,5 %     27,3 %   27,1 %
z celkového počtu zájemců   159 435   160 631   145 299

MARTINA ŠRÁMKOVÁ