Jak už víme, dnešní doba má dynamický charakter, a tak není divu, že se každou chvíli něco změní. Jednou z podob je, že neustále probíhají nejrůznější
organizační změny. Pokud se porozhlédneme v oblasti působení hospodářských subjektů, všimneme si, že větší podniky občas převálcují a následně pohlcují menší firmy, ať již jde o konkurenci či nikoli. Někdy je proces rychlý a tak trochu nelítostný, ale jindy jde o poměrně přátelskou dohodu. Nezřídka se stává, že předchozí pracovní organizace podcení kroky v oblasti informační politiky.

Pokud si provedeme analýzu, zjistíme, že situace není všude stejná. Na jednom místě šlo o úmysl, protože vedení chtělo držet zaměstnance v nevědomosti po co nejdelší dobu.

Stačí říci jen něco

Na druhém místě si vedoucí funkcionáři mysleli, že stačí lidem dole sdělit jen něco. Jakoby vycházeli z teze, že když mají méně peněz a působí na spodních příčkách organizační hierarchie, nemusejí vědět všechno.

Na třetím odpovědné osoby ani nevěděly, že by je měly informovat. Jaksi pozapomněly, že podřízení jsou lidé s přirozenou potřebou mít informace, jistotu a bezpečí. Zdá se, jakoby je ponížily na pouhý článek řetězce a nástroje k plnění úkolů a odsoudily je do role pouhých mechanických vykonavatelů a čekatelů na ortel.

Zde je třeba říci, že práce s informacemi je velmi důležitou součástí řídicí práce a řídicí kompetence. Vedoucí funkcionáři by si neměli svoji úlohu ulehčovat, nelze přece brát velké peníze a neplnit funkční povinnosti. Jak chtějí bez pořádného řízení a bez patřičných informací dosahovat žádoucích výsledků? Ale běda, kdyby si tak náhodou počínal podřízený.

Všimněte si, že v oblasti materiálu, techniky, peněz a věcí bývá vše až na výjimky v pořádku, protože pokyn přišel dostatečně včas a vědělo se, že se bude něco dít. Stav v tzv. lidské dimenzi bývá nepoměrně horší. Kromě nedostatečné informovanosti se naráží na obavy, strach, nejistotu, napětí atd. Někteří působí, jako by měli být odvedeni na popraviště. Autorovi zde poslouží osobní zkušenost.

Více úsilí

Zástupce nové přebírající firmy musel vynaložit poměrně dost času a energie, než zaměstnancům v daném psychickém rozpoložení předal zásadní informace, vysvětlil novou koncepci a zásady a přesvědčil je, že se jim vyplatí pokračovat. I když jim nabídl o něco tvrdší podmínky, nakonec skoro všichni souhlasili, protože se ocitli v psychicky náročné situaci. Přijetí nové pracovní smlouvy vnímali jako vysvobození z nejistoty, která trvala několik týdnů. Měli práci a věděli co a jak. Nemuseli mít strach, že další den zamíří na místně příslušný úřad práce.