Je to ale nelehký úděl rodičů. Jen co dětem vysvětlí, že dárky pod stromeček nosí Ježíšek a čeká s nimi, jestli si okřídlené miminko včas vyzvedne dopis pověšený na okně, už aby přemýšlel, jak šetrně zjevit svému potomku pravdu o Ježíškovi.

Vždyť kolik to každého rodiče stálo energie odebrat včas dopis s adresou „Ježíšek“ z okna? Kolik skrýší pro dárky museli vymyslet, aby je malý všudybyl nebo všudybylka nevyštrachali, když si hrají na schovávanou v šatních skříních? Kolik záludných otázek museli máma s tátou zodpovědět tak chytře, aby vysvětlení jejich ratolest přijala bez jediného stínu pochybností.

Třeba jak ten malý Ježíšek dokázal unést velký červený šlapací traktor, který mu loni nadělil pod stromeček (navíc s přívěsem)? Co dělá Ježíšek, když nejsou Vánoce? Jak to, že není Ježíšek „blbej a slepej“, když ze čmáranice v dopise na okně nerozeznal, že jde o dokonalý portrét živého křečka domácího, a místo toho mu přinesl pod stromeček plyšového medvěda.

Kdy říct pravdu?

Dětští psychologové nejsou jednotní v názoru na to, kdy jít s pravdou ven a vysvětlit dítěti, jak je to s Ježíškem doopravdy. Shodují se ale v tom, že je dobré to udělat dříve, než to za rodiče udělá někdo jiný a často nešetrnou cestou.

„Rodiče by si měli sednout a citlivě vysvětlit, že Ježíšek je pohádkový a že i když to není on, kdo dává pod stromeček dárky, tak že to neznamená, že neexistuje. Může existovat, a to v našich duších a myslích,“ popisuje návod psycholožka Renata Gregorová s tím, že samozřejmě záleží na tom, jestli jde o věřící nebo nevěřící rodinu.

Jiní dětští psychologové zase zastávají názor, že střet s realitou nejčastěji přichází pro děti při nástupu do první třídy. Starší spolužáci jim někdy až příliš ochotně sdělí, že čekat na přílet Ježíška je hloupost.

„Když syn přišel s tím, že některé děti ve škole na Ježíška nevěří, tak jsme mu jednoduše řekli, že když nevěří, tak jim ani nic nemůže donést a dárky musí koupit rodiče. Ono to bylo jednodušší, protože ve třídě mají zastoupeno mnoho náboženství a Ježíška jsme měli jenom my. Když jsme mu to později prozradili, tak se necítil podvedený, byl prý rád, že na něj mohl věřit, posílat dopisy, čekat na zvoneček,“ vzpomíná maminka Annie, jejíž syn věřil na Ježíška až do jedenácti let. Teď se rád zapojil do tajných hrátek s rodiči, když chystá Vánoce pro svoji mladší sestru.

Lež nebo pohádka?

Pohádka o Ježíškovi patří k těm nejkrásnějším pro každé dítě. A rodič by se měl snažit o to, aby děti věřily v Ježíška co nejdéle.

„Pokud nenastane nic nenadálého, proč dítěti prozradit, jak to s Ježíškem ve skutečnosti je, tak je dobré to co nejdéle prodlužovat,“ míní psycholožka Renata Gregorová. Sama zná holčičku, která zažila velké zklamání, když jí ve čtvrté třídě někdo nešetrně prozradil, že Ježíšek dárky nenosí.

„V mladším školním věku mají děti pořád rády magično. Je to pro ně pokaždé úžasná záležitost,“ dodává pražská psycholožka.

Psychologové mají za to, že pohádkové bytosti učí děti rozlišovat dobro od zla. Malé děti mají potřebu věřit v tajné jevy, protože jejich poměřováním se světem dospělých se učí rozvíjet svoje schopnosti. Připravit dětskou duši o svět pohádek a fantazie pro ně může být obrovským zklamáním.

Navíc se dítě bude muset vyrovnat s tím, že mu rodiče léta lhali. V případě Ježíška ale platí polehčující okolnost, že pokud šlo o lež, pak z čistého zájmu o dětskou duši.

Psycholožka Renata Gregorová se dokonce brání tomu, aby se o pohádce o Ježíškovi uvažovalo jako o lži. „Tohle není lež, ale pohádka,“ soudí.

Lež o Ježíškovi se v očích psychologů jeví jako menší hřích. K zajímavému zjištění dospěl výzkum psychologa Zbyňka Vybírala. V knize Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci popisuje, že i ti dotazovaní, kteří považovali větu „dárky nosí Ježíšek“ za lež, ji neodsuzovali. Považovali ji za lež pro dobro věci, za krásnou, lepší, motivující lež. A těch není mnoho.

O starost méně možná budou mít rodiče hloubavého dítěte s matematickým myšlením. Vysvětlovat, že Ježíšek neexistuje, nebudou muset.

Počtář si přece umí spočítat, že kdyby měl Ježíšek během jediného dne obletět celou Zemi, navíc obtěžkaný dárky, navštívit postupně dvě miliardy dětí a uletět 356 milionů kilometrů, že by se to nedalo stihnout. Zásadu, že dětem se lhát nemá, by měli rodiče ctít ve všech ostatních případech.

Psychologové tak například radí, že dítě by nikdy nemělo slyšet polopravdu nebo lež o tom, že je adoptované, že někdo z blízkých umřel, že se rodiče rozvádějí, nebo když samo dítě vážně onemocní.

Pokud se rodič uchýlí ke lži, časem se to obrátí proti němu v podobě všeobecné nedůvěry dítěte jak v rodiče, tak samo v sebe. Těžko se mu bude žít s pocitem, že bylo podvedeno nebo že ho rodiče neberou vážně. Pravda o Ježíškovi však do této kategorie nespadá.

Jak se na pravdu o Ježíškovi dívají ti, kteří s vírou v narození Ježíše v Betlémě spojili svůj život? „Myslím, že není potřeba dětem vysvětlovat, že Ježíšek nenaděluje,“ míní biskup královéhradecké diecéze Dominik Duka.

„Není třeba to vysvětlovat, tak jako nevysvětlujeme dětem, že pohádka není realita. Děti na to přijdou samy. Přesto pohádky mají svoji pravdu, stejně jako je pravdou, že Ježíšek naděluje. Jenom je to trochu jinak, než si dítě představuje,“ odpověděl v nedávném on-line rozhovoru čtenářům na webu Hradeckého deníku biskup královéhradecké diecéze.

Udržet pohádku o Ježíškovi, Santa Clausovi, dědu Mrázovi či Koledovi, velkém Ukkovi, Péré Noëlovi nebo Monsieur Chalandéovi v dětských myslích co nejdéle, je určitě i v zájmu rodičů.

Nejsou náhodou Vánoce s Ježíškem i pro dospělé přece jen přijatelnější?

Děti a Ježíšek

Nechte děti v iluzi o Ježíškovi, který naděluje dárky, co nejdéle. Snažte se ale, aby se dítě dozvědělo pravdu o Ježíškovi šetrně, nejlépe od rodičů.

Až nastane čas, vysvětlete dítěti, že i když Ježíšek dárky nenosí, neznamená to, že neexistuje. Existuje, jenom ho ještě nikdo neviděl.