Původně jste psala satiru, dostaly se jinotaje i do vaší tvorby pro děti?Řekla bych, že to bylo přesně naopak. Cenzoři ji rádi nacházeli tam, kde vůbec nebyla.

Asi vám zůstávalo hodně věcí v šuplíku?
Jeden můj známý mi řekl, že kdybych vzala úryvek z hymny a podepsala se pod něj, tak tam určitě něco najdou.

A jak to bylo se Čtyřlístkem? Nenutil režim postavičkám červené šátky?
Přišli třeba s tím, že by se tam měl objevit prvomájový průvod. Řekla jsem jim: Prosím vás, prase na prvního máje? To se přeci nehodí.
Bobík byl taková naše obrana proti cenzuře. Mám ho dodnes moc ráda.

Jak vlastně Čtyřlístek vznikl?Výtvarník Jaroslav Němeček si ho vymyslel pro své děti a myslel si, že vyjde pouze jeden díl. Zalíbil se, a když vyšly další čtyři, byla mi nabídnuta spolupráce.

Byl to váš první komiks?Už předtím jsem pracovala ve Sluníčku, kde vycházeli Atomíci. S Jaroslavem Němečkem šlo ovšem o naprosto výjimečnou spolupráci.
On má totiž úžasný cit pro pohyb, umí postavičky nádherně rozhýbat.

Jak dlouho s panem Němečkem vyrábíte jeden díl?Němeček je hrozně rychlý. Odevzdám mu okénka s texty a popsanými situacemi a řekla bych, že jeden díl zvládne klidně i přes noc.
Když dětem podepisuje knihy a časopisy na autogramiádě, v mžiku nakreslí postavičku podle přání. Místo podpisu třeba Bobíka na koni.

A jak rychle napíšete námět vy?To je různé. Někdy napíšu námět za dva dny, jindy za měsíc. Nejdřív vymyslím, co by se mohlo stát a pak se ptám, jestli je v tom prostor pro gag. Někdy zjistím, že je to vtipné pouze ve slovech a to je pro komiks bohužel málo.

Co je na psaní komiksu nejtěžší?Musí vyjít vtip, nesmí to být moc upovídané a v jednom okénku nemůže jedna postava mluvit dvakrát. Každý díl Čtyřlístku má devět stran a v tomto rozpětí není lehké udržet v činnosti všechny čtyři postavy. Děti jsou navíc hrozně přísní čtenáři. Jeden čas jim připadal Pinďa utiskovaný, a tak si stěžovaly. Musela jsem se mu začít pořádně věnovat.

Co si myslíte o současném komiksu?Vyvíjí se a děti ho zbožňují. Mnohý je nádherně výtvarně vyvedený, ale s obsahem už je to horší. Já například nemám ráda, když se komiksem zkracuje kniha. Je to stejné, jako když by někdo chtěl natočit Haška. Jeho kouzlo spočívá především ve slovech.

Co když dítě chce číst jenom komiksy a nic jiného?
Rozhodně mu je neberte, ale snažte se nenápadně podstrkovat něco lepšího. Já si ovšem nemyslím, že dnešní děti málo čtou. Nepodceňujme je. Také se mi kdysi zdálo, že se můj vnuk vůbec nezajímá o knihy. Ve čtrnácti jsem se ho odvážila zeptat na to, co právě čte. Myslela jsem tím spíše, zda vůbec něco čte. Když odpověděl, že právě dočítá Remarquea, zalapala jsem po dechu.

Takže děti je lépe do čtení nenutit?
Jistě. A než dítěti dáte knihu, alespoň si ji prolistujte.

Přizpůsobuje se Čtyřlístek době?Naši čtyři kamarádi už také telefonují z mobilů, fotí digitálními fotoaparáty a surfují na internetu. Jenom kuchyň Fifinky se nemění, protože je to kuchyň z dětství Jaroslava Němečka, a tu si pan malíř nedá vzít.

Nevadí vám, že si vás lidé spojují nejvíce se Čtyřlístkem?Nevadí, ale ze všeho nejraději jsem psala básničky.

A také jste autorkou vůbec prvního českého večerníčku.První pohádka se jmenovala Jak sluníčko rozdávalo stíny a druhá byla O poštovském panáčkovi. První večerníčky režíroval Josef Lamka a natáčel je doma na kuchyňském stole. Kvůli silnému osvětlení často vyhodil pojistky. Moc ráda na tu dobu vzpomínám.

Jak se vám líbí ty současné?
Večerníčky se živými zvířaty od Václava Chaloupka jsou velmi pěkné. Jinak se mi zdá, že většina současných tvůrců se příliš ohlíží po vzorech ze Západu.

Přemýšlela jste už v dětství o tom, že jednou budete spisovatelkou ?
Ani ne, ale odmala jsem hodně četla. Pamatuji si, že když jsem jako dítě viděla nebo zažila nějakou křivdu, snažila jsem si tu situaci zapamatovat.
Říkala jsem si, že až vyrostu, dám si pozor, abych nedělala stejné chyby jako dospělí.

Děti nemají rády poučování a příkazy.Vždy mi šlo o to, abych se jich ve svých knihách vyvarovala.

Ljuba Štíplová

Narodila se 30. 4. 1930 v Praze. Nedokončila studium na UMPRUM, obor sochařství.

Psala satiru především pro časopis Dikobraz, dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem.

Vydávala publikace s básničkami, jako například Povídám, povídám neplechy nebo Příhody malého Kořínka.

Podílela se na mnoha dětských televizních pořadech.

Je autorkou prvního českého večerníčku s názvem Jak sluníčko rozdávalo stíny (1964).

Od roku 1969 píše scénáře Čtyřlístku. Má ráda keramiku, sci-fi a fantasy literaturu.

Žije 56 let ve šťastném manželství, v bytě plném knih. Má syna a dvě vnoučata.