Havelková: Říkali mi babka šoupalka

"Vnoučata jsem babičkovskými moudry trochu obtěžovala "

Jaká jste byla jako dítě?

Docela temperamentní. Bratři mě naučili různé lumpárny. Tatínek nám umřel, když mi bylo šest let, a maminka byla velmi zaměstnaná, protože pečovala o vlastní koloniál.Většinu času se o mě starali bratři, proto dodnes umím spoustu kovbojských a indiánských písniček.

Jaká byla vaše babička?

Moc si na ni nepamatuji, protože maminka mě měla docela pozdě, až ve čtyřiceti letech. Manýry starších lidí jsem odkoukala spíše od ní.

Takže té vděčíme za všechny vaše laskavé postavy?

A také paní Drobníkové, sousedce zvesnice, kde máme chalupu. Pozorovala jsem ji, jak vstává, chodí, mluví. Nejsilněji se otiskla vseriálu Nejmladší zrodu Hamrů.

Kdy jste si vlastně zahrála první babičku?

Babičkovský šátek na hlavu mi nasadila Česká televize. Přidaly se kněmu bačkory a vmžiku jsem byla starší o dvacet let. Ovšem do rolí matek a starších žen mě obsazovali už za studií na DAMU. Jako mladičká jsem hrála třeba maminku vMěsíci nad řekou.

Přitom působíte takovým subtilním dojmem

Já jsem vždycky byla spíše při těle. Nikdy jsem nebyla taková ta útlá, hezoučká princezna.

Co vaši kolegové, nedělali si zvás legraci?

Jak mě často obouvali do bačkor a pantoflí, začal mi Jaroslav Moučka říkat babka šoupalka. A to mi ještě nebylo ani padesát. Já jsem ovšem vystupovala také vkomediálních rolích a pamětníci mě znají jako vyloženě komediální herečku.

A jaká je vaše pravá tvář ?

V soukromí mám spíše sklon ke smutku, k romantice. Jsem takový hloubavý pesimista, který rád leží vknihách.Teď, když už jsem skončila sKouzelnou školkou a s divadlem, mám na čtení konečně čas.

Čte si pohádková babička pohádky?

Mám ráda především takové ty smutné, andersenovské. Moje oblíbená je Malá Mořská víla.

Co vnoučata? Neznají vás jenom ztelevize?

Snažila jsem se je nešidit, ale měla jsem toho hodně. Televize, divadlo a ještě k tomu jsem učila na Divadelní fakultě. Rodině jsem to nahrazovala především vlétě. Na chalupě jsme zpívali, muzicírovali a učili se básničky.

Vzpomene si na to někdy syn Ondřej?

Ano, jistě. Vždycky jsem si ale dávala velký pozor na to, abych mu nevstupovala do života a i on neustále hlídal, zda mu někde nezametám cestičku.Dopadlo to tak, že spíše on radil mně, a trvá to dodnes.

A co vnoučata?

Mám znich velkou radost. Nejstarší vnučka hraje ve Filharmonii na violu, desetiletá tančí flamengo a hraje na harmoniku a jeden zvnuků studuje na konzervatoři dramatický obor.

Záviděli jim spolužáci slavnou babičku?

Musím říci, že děti i vnoučata mou práci spíše přehlíželi. Například na Kouzelnou školku senedívali vůbec a babičkovskými moudry jsem je trochu obtěžovala. Je asi lépe, když staří mladé příliš nepoučují.

Zastavují vás na ulici malí diváci?

Neustále a je jim už třeba i dvacet let. Vtramvaji nebo v autobuse na sebe koukáme, mrkáme, povídáme si. Jednou jsem se zeptala jedné holčičky, jak se jmenuje. Ona dlouho přemýšlela, až zní nakonec vypadlo: „Jmenuji se Trdlo!“ zrovna jsem nad něčím přemýšlela a neuvědomila jsem si, že jí odpovídám „Hezké jméno.“

Jak vzpomínáte na práci vKouzelné školce?

Skončilo to nedávno a stále tím ještě žiji. Pořad měl velký ohlas. Děti telefonovaly, psaly, rodiče si stěžovali na problémy svýchovou. Na požádání jsem dětem přes obrazovku třeba i vyhubovala. Kouzelnou školku dělal celý tým snadšením, dokonce i kameramani vstupovali do děje, domýšleli detaily.

Jaký je František ve skutečnosti?

Děti se mě na ulici často ptají: „ A kde má František nožičky?“ a já odpovídám: “on je má, jenom jej neukazuje.“

A kdo to tedy vlastně je?

Přeci trpaslík zFamfárie, který bydlí vtelevizi. Více na něj nesmím prozradit. Je to pohádková postava a musí zůstat zahalena tajemstvím.

Máte ráda Vánoce?

Přiznám se, že ani moc ne. O Vánocích jsem měla vždycky moc práce. Jednou jsme natáčeli pohádku Dalskabáty, hříšná ves. Trvalo to až do večera a já se vrátila domů těsně před štědrovečerní večeří. Plynule jsem vlastně přešla zjedné pohádky do druhé.

Co jste našla letos pod stromečkem?

Já nemám žádné velké nároky. Víte, ale co bych tam ještě někdy ráda našla? Pravnouče.

Měla bych na něj dostatek času a mohla bych pozorovat, jak se učí mluvit a chodit

Vzpomínáte si ještě na své nejkrásnější Vánoce?

Měla jsem dva starší bratry a ti mi často dávali, jak se lidově říká, kapky. Jednou o Vánocích jeden znich dostal od Ježíška baterku, která měnila barvu. Měli jsme společný pokojík a když se zhaslo, začal sní blikat, strkat ji do pusy a pod peřinu a strašně mě vyděsil. Maminka si mě musela vzít ksobě do postele, což by za normálních okolností nešlo.Usínala jsem u ní schoulená vnáručí a byly to pro mě jedny znejkrásnějších Vánoc.