Když se vám narodily děti, změnilo se něco ve vašem herectví?
Já si myslím, že se mi hraje lépe. Je to jako se vším, na co se člověk přestane upínat.

Dnes je vašemu Andrejovi devět a Daliborovi sedm, čím vás v poslední době překvapili?
Tím, že mi začali říkat Nelo, aniž bych to po nich sama chtěla. Čas od času se jich ptám: „Kluci, proč mi tak říkáte?“ A oni mi na to pokaždé odpoví: „Prosím tě, my to už nechceme dál rozebírat, zkrátka ti budeme říkat Nelo.“ Nevím, co si o tom mám myslet. Vlastně mi to nikdy nevysvětlili.

Jsou herečky dobré matky? Říká se, že jsou velmi emotivní, až hysterické. Kolegyně mé věkové kategorie, které znám, hysterky nejsou. Mezi herečkami mohou být stejně tak dobré jako špatné matky.

A naopak. Ulehčuje vám herecký talent zvládání role matky?
Nemyslím si, že by mi pomáhalo to, že jsem herečka. Hlavně o sobě jako o herečce neuvažuji.

Jste doma kreativní stejně jako v práci?
Moji synové mají takový ten svůj chlapský svět, do kterého se musím docela nutit. Samozřejmě, že mám přehled o tom, jakou loď z hvězdných válek právě postavili a kam s ní poletí, ale raději s nimi zajdu na brusle, nebo mě baví vymýšlet pro ně a jejich kamarády soutěžní hry na zahradě a tak podobně.

Pořád vás ještě berou?
Zatím si docela rozumíme. Oni jsou naštěstí ladění spíše do mě blízkého uměleckého světa. Ten mladší je takový šoumen, rád se předvádí, a ten starší hraje na violoncello.

Jde mu to moc dobře a o tom, že jednou bude violoncellistou, je přesvědčený už od svých čtyř let.

Vůbec to nepodceňuji, protože já jsem přesně v tomhle věku věděla, že jednou budu herečka.

Musíte ho hodně přemlouvat, aby cvičil stupnice?
Každý den cvičí a všimla jsem si, že ho to mění. Má najednou větší smysl pro povinnost. Dokonce jsem naplánovala dovolenou a nakonec odjela jen s jedním dítětem.

Andrej zůstal s tatínkem doma, protože nechtěl přijít o hodiny violloncela. Až tak vážně ho bere. To mě trochu děsí.

Udělala jste někdy vyloženě výchovnou chybu?
Určitě. Nebyla to ale asi až taková hrubka, abych o ní denně přemýšlela.

Co si myslíte o maminkách, které se snaží být za každou cenu perfektní?
To byla první věc, kterou jsem si po narození prvního syna řekla: nebudu perfektní matka. Když se člověk snaží být perfektní, tak je potom neurotický. Já nejsem perfektní hospodyně, nemám vždy perfektně navařeno. Myslím, že pro děti je nakonec nejdůležitější to, aby byla doma pohoda.

Je něco, co vás v dětství trápilo a od čeho chcete kluky ochránit?
Jako malá jsem se cítila hodně izolovaná a byla jsem stydlivá. Moje děti s tím myslím problém nemají.

Stydlivost se dnes mezi lidmi moc nenosí.

Záleží na tom, ve které společnosti se pohybujete a dravci to mají v dnešní době asi lehčí.

Stydlivost ale může mít různou podobu. Někdo je stydlivý proto, že má velký nos nebo uši, jiný protože je citlivý a připadá mu nevhodné v určitou chvíli se nějak projevo〜vat.Třeba říkat to první, co ho napadne.

Myslíte si, že dnešní děti to mají těžší, než to měla vaše generace?
Myslím, že dnešní děti to mají těžší v tom, že mají moc vjemů. Záleží na rodičích, jak jim pomohou se v nich orientovat.

V čem tato pomoc spočívá?
Možná, že by děti neměly dostat všechno, o co si řeknou, a rodiče by si na ně měli udělat více času. To je věc, která se nedá ničím nahradit.

Nedávno vám vyšlo CD Eliška a Korálníčci. Je to pohádkový příběh, který jste sama napsala a namluvila. Líbí se vašim dětem?
Oni se na té audioknize přímo podíleli. Radili mi, jak by děj mohl jít dál. Andrej si například přál, aby ta holčička byla alespoň jednou v ohrožení života, že prý to je vždycky dobré.

Je v té knize něco z vašeho dětství, je vám Eliška podobná?
Určitá paralela na moje dětství tam je, ale nejsem to já.

Co podle vás dětem dává poslech mluveného slova?
Tříbí se tím fantazie. Pro děti je důležité naučit se něco si představovat, vytvářet si vlastní vnitřní svět. Žádný film vám nenabídne váš jedinečný, soukromý svět.

Bude z vás spisovatelka knih pro děti?
Docela ráda bych psala další povídky pro děti. Mám dětskou povahu, takže vlastně píši pro sebe a zjistila jsem, že mě to baví úplně stejně jako herectví.

Na čem teď právě pracujete?
V létě se chystám na další pohádkovou knihu, tentokrát o vílách. Právě teď točím film Líbáš jako Bůh, který režíruje Marie Poledňáková. Čeká mě hlavní role v televizním filmu Bechyně mniška, pak seriál Intriky a sitcom Panelák v režii Ondřeje Kepky.

Na ten se moc těším, protože to je zatím takové u nás neprobádané pole. Divák totiž ještě není rozhodnutý, jestli český sitcom přijme či nikoliv.

Nela Boudová

  • Narodila se 1. 12. 1967 v Praze.
  • Její biologický otec pochází z Tunisu.
  • Část dětství strávila v NDR.
  • Absolvovala Státní konzervatoř v Praze.
  • Začínala v divadle v Karlových Varech, dále přesídlila do Českých Budějovic. Dalším jejím působištěm bylo divadlo J. Průchy v Kladně, dále divadlo Za branou II a od roku 1993 je v angažmá v pražském Činoherním klubu.
  • Účinkovala například v televizních seriálech Bylo nás šest a Bylo nás pět, Náměstíčko. Dále ve filmu Muka obraznosti, Kolja, Místo nahoře,Vratné lahve.
  • Říká se jí česká Julie Roberts, neboť této americké herečce propůjčuje v dabingu svůj hlas. Stejně jako Melanii Griffith a Jodie Foster.
  • V březnu pokřtila svou první knihu pro děti – Eliška a Korálníčci. Ta také vyšla na CD jako tzv. audiokniha.
  • Má dva syny ve věku 9 a 7 let.