Děti musí spát minimálně deset hodin. Nikdy si je nepouštějte do své postele. Nikdy k nim nevstávejte. Která z těchto tradovaných doporučení mají svůj smysl a která jsou naprosto neopodstatněná?

Zatímco někteří rodiče upřednostňují dodržování přesného časového režimu pro ukládání potomků, jiní nechávají dítěti vůli.

Spánek je pro dítě zcela zásadní: „I když vychováváte dítě liberálním způsobem, spánkový režim je oblast, kde by měly být určeny přesné a jasné hranice, které se za každých okolností dodržují,“ říká psycholožka Marcela Vojířová.

„Různé děti mají rozdílné potřeby týkající se spánku. Některým stačí spát jen minimum hodin, a přesto jsou svěží, jiné zase potřebují mnohem delší dobu. Jasně definované hranice však musí být nastaveny například v ukládání do postele a dalších rituálech, “ vysvětluje Marcela Vojířová.

Zatímco ohledně délky spánku odborníci doporučují řídit se nároky dítěte, za ostatní faktory související se spánkem dítěte jsou zodpovědní rodiče. Dítě, které je během dne aktivní, spí v noci dostatečně. Není tedy nutné trvat na tom, aby spalo přesný počet hodin, který doporučují některé příručky.

Střídání rytmů

V první řadě je však nutné, aby si dítě navyklo na režim střídání dne a noci. Noc je striktně vyhrazená pro spánek a klidný režim, zatímco ve dne se dějí zajímavé věci, dítě si hraje, je aktivní.

„Pokud budete k dítěti vstávat v noci, hrát si s ním, povídat, nosit ho a podobně, zaděláváte si na velký problém,“ varuje psycholožka.

Dítě si navykne, že kdykoli bude chtít, je mu k dispozici zábava, a nemusí rozlišovat mezi dnem a nocí. Je v pořádku, že například plačící dítě utěšíte, ale všechno by se mělo odehrávat v klidu, tichu, s minimem konverzace, při tlumeném světle. Dítě musí vědět, že jsou jeho rodiče nablízku, cítit se v bezpečí. Zároveň však musí také vědět, že noc je obdobím snížené aktivity. Mělo by se také naučit, že v noci se neděje nic zajímavého a vzrušujícího, a toto vědomí mu pomůže znovu usnout bez obav, že o něco přichází. Stejně tak byste se měli vyhýbat udílení odměn dítěti za to, že jde spát. „Spánek je zcela normální součástí dne a není potřeba odměňovat dítě za to, že se podrobí pravidlům,“ uvádí Marcela Vojířová. „Sice se vám může zdát, že sladkostí předejdete scénám při ukládání, ale dítě si na ně navykne a bude je vyžadovat stále.“

Uspávací rituály

Při ukládání volte stále stejné rituály. „Ideální je uspávat menší děti čtenou pohádkou nebo zpíváním. Neexistuje totiž lepší ukolébavka, která dítě uklidní, než je hlas někoho blízkého,“ radí psycholožka.

Na druhou stranu naprosto nevhodné je, aby dítě usínalo u televize nebo počítačových her. Ty dětskou psychiku jitří a dítě má potom s usínáním mnohem větší problém.

Ukládání ke spánku by měly předcházet stále stejné aktivity, které dítě uklidní a připraví jej na noční režim. Pokud si například dítě navykne, že uklízení hraček, sledování večerníčku, společné čištění zubů a koupání jsou předstupněm ukládání do postele, bude mnohem klidnější a snadněji usne.

Odborníci také doporučují, aby dítě chodilo spát každý den ve stejnou dobu: „Ukládání ve stejnou hodinu by mělo být samozřejmostí. Pokud jde dítě spát každý den v jinou dobu, nemůžete očekávat, že bude usínat na povel. Jeho psychika se nestačí včas uklidnit, zpracovat poslední zážitky a dítě má navíc dojem, že spánek lze libovolně přesouvat a odkládat,“ varuje psycholožka.

V otázce, zda mají děti spát v posteli svých rodičů, se názory odborníků liší. Někteří například upozorňují na to, že postel dospělých je plná polštářů a dalších měkkých předmětů, kterými se může malé dítě snadno udusit. Jiní zase nedají dopustit na blízkost rodičů a dítěte.

Nicméně většina se shoduje na tom, že dítě starší pěti let už by s rodiči rozhodně spát nemělo: „To může velmi negativně poznamenat nejen vztahy rodičů, ale i vztahy s dítětem, které později není schopné respektovat skutečnost, že se o svou matku musí dělit s otcem,“ říká Marcela Vojířová.

HELENA MLÍČKOVÁ